Listopad 2015

Kitajáma Džunjú a fotka z roku 1934

20. listopadu 2015 v 14:09 | júdanša |  Zajímavost
Tento týden jsem našel fotku z roku 1934 judistů z Frankfurtu nad Mohanem. Jestli se nemýlím, tak uprostřed s černými vlasy a bílým pásem sedí Džunjú Kitajama (nalevo od Alfréda Rhode - po jeho pravé ruce).



Pan Kitajáma po roce 1946 učil džúdó Čechoslováky a podílel se velkou měrou poválečný vývoj v džúdó, mimo jiné byl učitelem džúdó Vladimíra Lorence. Více info o něm lze nalézt na webu www.kitayama-junyu.info

Istfán (Stefan) Fülöp alias Dobó

11. listopadu 2015 v 11:10 | júdanša |  Zajímavost
V roce 2011 Český svaz juda uvedl do své síně slávy Istfána (Stefana) Fülöpa, známého pod přezdívkou Dobó. Často je také uváděn jako F.S.Dobó.
Během svého pátrání po historii džúdó, džúdžucu (jiujitsu, jiu-jitsu) v minulém roce se mi podařilo o něm najít nějaké skutečnosti a fotografie. Tak bych se rád pokusil zde informace uceleně sepsat. Bude to stručné, trochu více obrázků než textu. Z dobových dokumentů je patrné, že tehdejší praktikanti džúdžucu nazývali to co cvičili jiu-jitsu nebo brana a vnímali svoje cvičení za přínos pro jejich sebeobranné dovednosti. Výraz džúdó (judo) se patrně v Československu začal více používat až po 2.sv.válce počátkem 50.let.


Dobó se narodil v maďarské obci Haidendorog / Hajdúdorog (tehdy Rakousko-Uherské císařství) dne 18.4.1906. Je známo, že byl židovského původu, což ho později stálo život. O jeho mládí nic nevím. První zmínku jsem zachytil, že do roku 1933 pobýval a studoval nějaký čas v Anglii a souběžně se učil džúdó v londýnském Budokwai u Japonce Gundži Koizumiho, kde obdržel stupeň 1. kjú. Dobó později ve své knize o základech džúdžucu z roku 1936 uveřejnil společnou fotku s Koizumim.

V roce 1933 také v Brně začal učit džúdó (jiujitsu), snad zde také studoval. Dobó je s titulem IngC. (inženýr kandidát - student inženýrského studia) titulován v předmluvě vé knihy od F.Smotlachy z roku 1936. Postupně se přesunul do Prahy a tam také začal učit džúdžucu (rok 1934), když převzal výuku skupiny cvičící jiujitsu pod VŠ Praha (tělocvična Marathon) a skupinku ze Strakovy akademie.

30. listopadu - 2. prosince 1934 se konalo 1. Mistrovství Evropy v Drážďanech (v Kristal palast) v Německu, kde Stefan Fülöp a Alois Cígner startující za Československo vybojovali dvě medaile (obě bronzové, v celkovém hodnocení národů skončili druzí za Němci). Soutěžilo se v pěti váhových kategorií: 56 kg, 62.5 kg, 70 kg, 80 kg, +80 kg

Výsledky mužů:
56
1. Stenzel, GER
2. Bierschenk, GER
3. Gohmert, GER

do 62.5 kg
1. Hans Wittwer, GER
2. Kurschner, GER
3. Alois Cigner, TCH

do 70 kg
1. Ralf Lehmann, GER
2. Mitschke, GER
3. Wolfgang Hahn, GER

do 80 kg
1. Walter Wobbe, GER
2. Bruno Zumach, GER
3. Grosse, GER

nad 80 kg
1. Gasch, GER
2. Barufke, GER
3. William, GER, Stefan Dobo Fulop, TCH

Dóbó učil džudó také v Plzni a našel jsem zmínku, že i od roku 1933 v Maďarsku mnohokrát učil ve škole jiujitsu, kterou vedl pan Vincze Tibor. O jeho výuku projevovali zájem též československé ozbrojené složky (dozorci zemské donucovací pracovny, Stráž bezpečnosti). Vypadá to, že byl tehdy vedoucí osobou zájemců o džúdžucu a byl podporován z mnoha míst - František Smotlacha (z vysokoškolského sportu Praha, mykolog a pozdější první předseda Svazu jiujitsu), Noboru Ogawa - charge de faires japonského velvyslanectví.


Momentka z lekce JiuJitsu (džúdžucu) na Masarykově studentské koleji v Praze - zřejmě nácvik Udegarami jako odváděcí techniky - napravo dohlíží F.S.Dobó

V roce 1935 zavítala do Prahy delegace japonských džúdistů s Ičiró Hattou a též anglickou džúdistkou Sarah Mayerovou, která byla čerstvou držitelkou 1.danu a vracela se z delegací z Japonska. Během pobytu proběhly lekce džúdó a též utkání v Radiopaláci proti našemu družstvu, jehož součástí byl Dobó. Japonci všechna utkání vyhráli.


Na přelomu srpna a září roku 1936 navštívil Československo zakladatel džúdó Džigoró Kanó. Ten se vracel z Olympijských her v Berlíně. Na fotkách z nádraží i z Kanovi lekce džúdó je opět Dobó.
Na fotce zleva: neznámý japonský doprovod, Gerolf Coudenhove-Kalergi (tajemník japonského velvyslance a zřejmě překladatel, též zakládající člen Česko-japonské společnosti), František Smotlacha (známý mykolog a vedoucí osoba vysokoškolského sportu v Praze), Džigoró Kanó, F.S.Dobó (vedoucí osoba průkopníků džúdó v Československu), japonský Charge de Affaires Dr. Noboru Ogawa, neznámý pán z Čech.

Fotka Džigoró Kana vyučujícího v Praze (září roku 1936) - po Kanově levé ruce přihlíží F.S.Dobó v kimonu, Uke Džigoró Kana je Alois Cígner, prihlížející pán v obleku je František Smotlacha

Dobó v roce 1937 vydal knihu Základy Jiu-jitsu.

Obsahu knihy se budu podrobně věnovat někdy příště. Nicméně je velmi pěkně zpracovaná tématickym obsahově i graficky. Obsahuje popisy a fotodokumentaci technik hodů (bočních, nožních, ručních i strhů), technik znehybnění, škrcení, páčení. Dále sebeobraných technik proti všemožným útokům, odváděcí techniky atd. Velmi rozsáhlá je i teoretická část - popis sportovních pravidel džúdó, popis historie džúdžucu, popis historie cvičení džúdžucu v Čechách od pana Smotlachy a též i další předmluvy od osobností k právu a sebeobrany, ve vztahu pro policejní účely, vztak k zdraví, tělovýchově atd. Velmi zajímavá je i uvedená kapitola o duševní a morální stránce džúdžucu, kde autor cituje z různých přednášek Džigoró Kana a dá se řící, že již tenkrát i smyslu Kanova učení i mimo tělocvičnu věděli a považovali si daleko více než dnešní džúdisté. Zajímavostí je, že kniha je věnovaná Dr. Noboru Ogawovi, chargé daffaires japonského velvyslanectví v Praze a zároveň je označen jako protektor Československého svazu jiu-jitsu.

V předválečném období po roce 1935 se v Československu objevují džúdisté z londýnského Budokwai a vedou zde kurzy džúdžucu či letní školy. Jedná se například o T.P.Leggeta, Layonse, Stokese. Dá se předpokládat, že je to díky předchozím kontaktům F.S.Dobó s Budokwai.

Další informace, kterou jsem zachytil, je až z okolností jeho smrti. Německá okupace Československa a nacistické antisemitistické ideály zřejmě stály za skutečností, že se Dobó ocitl v koncetračním táboře Mauthausen (cca 20 km východně od rakouského Lince). Badatelu panu Peterovi Eggerovi z památníku koncetračního tábora Mauthausen se podařilo najít záznam o jeho smrti, poslat mi jej i s vysvětlením. Oficiální zdůvodnění je, že maďarský žid Stefan Fülöp (číslo 12914/5, Mauthausen Ort_2 blok 5) byl zastřelen na útěku dne 1.10.1942 ve 13:50. Pan Egger mi dovysvětlil, že Stefan Fülöp byl do Mauthausenu dopraven 18.9.1942. Uvedená příčina a čas úmrtí nemusela vždy odpovídat skutečnosti. V případě důvodu smrti "zastřelen při pokusu o útěk" se často ve skutečnosti jednalo o vraždu. Vězni byli přinuceni překročit linii vymezenou hlídkama a dát tak hlídkujícím vojákům/strážcům důvod ke střelbě. Strážci, který vypálil smrtící výstřel byla pozastavena povinnost služby a byl podroben speciálnímu vnitřnímu vyšetřování a SS-soudu. Soud formálně vynesl rozsudek zproštěním obžaloby stráže s tím, že vězeň byl zastřelen při výkonu jeho služby.

Foto záznamu z evidence o úmrtích věznů koncentračního tábora Mauthausen se záznamem Stefana Fülöpa.



Toť čest památce Stefana Dobó Fülöpa - Maďara, který se stal jedním z otců džúdó v Československu. Díky mu za jeho úsilí o šíření jiu-jitsu.

Osobně za dalšího otce považuji pana Františka Smotlachu. Oba mají velký podíl na zakořenění cvičení džúdó v Československu.

Zdroje, ze kterých jsem čerpal:
[1] Kniha Základy Jiu-jitsu, F.S.Dobó, 1936 - z této knihy pochází většina použitých fotografií, hlavní zdroj
[2] http://goshin-kai.jimdo.com/kezd%C5%91lap/magyarorsz%C3%A1g/
[3] soukromá korespondence s panem Peterem Eggerem z Memmorial Mauthausen
[4] web judoberoun.cz
[5] web www.antikbuddha.com - obrázek knihy Základy Jiu-jitsu
[6] web http://www.judoinside.com/event/1301/1934_European_Championships_Dresden výsledky ME 1934

Rozhovor s Václavem Mornštejnem

9. listopadu 2015 v 22:17 | júdanša |  Zajímavost
Na serveru s budonews.cz vyšel rozhovor s Václavem Morštejnem, českým učitelem džúdó a jiujitsu a žákem Vladimíra Lorence.

Václav Mornštejn


V rozhovoru mi přišlo zajímavých několik pasáží, tak je zde uvedu též. Dle mého úhlu pohledu dnešní džúdó by potřebovalo hodně takových učitelů jako byl pan Lorenz ( viz info k jeho osobě na wikipedii https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Lorenz ) . Osobně jsem pana Lorenze nepoznal, nicméně dostávají se ke mně zprostředkovaně přes osoby, kteří s ním byli ve styku jeho myšlenky a názory a jsou mi velmi sympatické. Také jeho a Kitajámovo knihu Sebeobrana mám velmi rád za svůj obsah. S mnoha názory pana Mornštejna souhlasím též, je dobré, že takoví učitelé jsou ještě v Čechách a pan Lorenz má své následovníky.
-----------------
V judu máte třetí dan, jiu-jitsu od letošního března už sedmý. Jak dlouho se mu věnujete?

Od roku 1985, samozřejmě opět u Kazika. On "na Spojích" vedl i aikidó i aiki-jiu-jitsu, ze kterého do dneška těžím při výuce sebeobrany. Do té ovšem zapojuji i moderní věci pro ulici, které jsem si osvojil při výcviku na instruktora Krav Maga CTS (Counter Terror Specialist - specialista boje proti terorismu) a dalších stážích a kurzech.

Což mi připomíná, že Japonci judo doporučují jako první krok do světa bojových umění, že je to nejlepší průprava pro cokoli dalšího, když už byste u juda nezůstal.
-----------------
Vrátím se radši ještě k trénování civilů. Vzal bys do tréninku nějakého problémového chlápka, rváče? Zatím mi každý trenér řekl, že by mu dal šanci a vyhodil by ho, až kdyby udělal nějaký průšvih. A také že rváči nevydrží trénovat. Jak je pak ovšem možné, že se ti rváči umí tak dobře rvát, když nevydrží trénovat...?

Pokud bych věděl, že ten kdo se hlásí, je někdo takový, jak říkáš, rváč, tak bych ho nevzal. Rozhodně ne. Zažil jsem pár takových týpků a nikdy to nedělalo dobrotu. Oni se chtějí předvádět, zkoušet si něco svého, to nedělá na tréninku dobrotu. Narušuje to samotný průběh cvičení a navíc, tihle lidé přinášejí špatnou atmosféru. A v takové já jiu-jitsu ani judo cvičit nechci a nechci takové lidi nic učit.

Vím, že trenéři, kteří mají trénink jako živnost, si s tímhle hlavu nelámou. Když platíš, tak tě učí. Mě to Kazik Lorenc naučil jinak. Takže kdo má násilnické sklony, ten se u mě nic nenaučí!
-------------------
Napadá mě, že zejména po revoluci se objevila spousta "zaručených" mistrů, kteří se učili od těch nejlepších mistrů na světě. Někteří snad dokonce vydali i nějaké knížky. Jaká je největší lež, kterou jste v souvislosti s bojovými uměními slyšel?

Tak to fakt netuším. Možná proto, že lhářů je hodně... Škoda že už nežije Kazik, ten je se svým japonským přístupem k životu vždycky prokoukl. Nebo už je znal, ty žvanily. Zkusím ti vysvětlit, jak se měl, podle něj chovat trenér, učitel bojových umění.

Říkal, že bojové umění je cesta rozumu, ducha, osobnosti, styl života. Tohle musí učitel s žáky rozebírat. Musí umět dát žákům teorii i praxi podle toho, jaký kdo z nich je. Jakmile někdo učí bojové umění protože "já jsem já", tak je to špatně.

Na závěr zkusím otázku jako ze společenského časopisu. Existuje nějaká nejlepší technika?

Já si zase pomůžu slovy Vladimíra Lorence. Ten říkal, že nejlepší je to, co se nejlépe naučíš. A to je svatá pravda.
-------------------