Listopad 2014

Kumikata - formy uchopení

26. listopadu 2014 v 22:43 | júdanša |  Waza (Technika)
Po trochu teoretických přispěvcích je tu jeden z praxe. Je o Kumikata ( formy úchopení ). Na videu níže japonský učitel na videu spolu se svými žáky ukazuje formy boje o úchop. Jedná se o způsoby, které jsou často vidět v zápasech japonských džúdistů a člověk toto vysvětlení jen tak neuvidí.

Zpočátku pan učitel vysvětluje symetrický ( Aijocu ) i asymetrický úchop ( Kenkajocu ). Zdroj obrázků níže je web judochannel http://www.judo-ch.jp/english/ .

Aijocu (oba protivníci používají stejný úchop) - postoj, ve kterém se oba závodníci drží soupeřův levý rukáv svou pravou rukou, se nazývá "pravý úchop", a obrácený se nazývá "levý úchop".
aiyotsu

Kenkajocu (asymetrický úchop obou soupeřů). Oba drží límec soupeře vždy druhou rukou - jeden pravou a druhý levou rukou. Oba drží soupeřův rukáv - jeden levou, druhý pravou.

kenka yotsu

Kenkajocu (asymetrické uchopení obou soupeřů) dle japonských zdrojů ponechává více prostoru mezi závodníky, takže je obtížnější použít techniku Waza. Použití Waza z tohoto postoje vyžaduje předchozí manévr, fintu,, kterou se dostaneme k protivníkovi.

Zbytek videa se věnuje právě těmto fintám, manévrům, jak využít situace po dosažení úchopu jednou rukou (jak při chycení rukávu, tak límce) a propracovat se k vlastní technice.

Vysvětlení používaných pojmů Curite a Hikite
Curite - "ruka, která zvedá" - límcová ruka
Curite

Hikite - "ruka, která tahá", rukávová ruka
Hikite


Další ukázky jsou variantou těchto základních způsobů - liší se jen ve směru našeho nástupu do soupeře a použité technice hodu.

U Kenkajocu úchopu
- Curite je uvnitř a drží límec na prsou soupeře (snaha volně držet soupeře a udržet jej dále od sebe)
- Curite je vně a drží výše límec na krku soupeře (snaha ohnout soupeře a vlastním loktem prolomit úchop Curite soupeře) (1:51)
- Hikite drží rukáv u lokte, pohybem ohnutí ruky v zápěstí utáhne úchop u lokte (2:04)

2:25 - 3:20: při Aijocu bokem se stavíme k soupeři, Hikite po úchopu drží rukáv soupeře, následuje hned překrok a úchop Curite, pak hned pohyb do strany za Hikite a vychýlení a hod

3:50 - 4:40: při Kenkajocu, kdy je dosaženo pouze úchopu Curite je ukázána obrana proti uchopení Curite od Ukeho. Je ukázáno, jak blokovat pokusy o uchopení od protivníka (pod či nad naší rukou). Zde je důležité se k protivníkovi točit bokem a vzpřímené tělo, tak aby nás nechytil - náš límec či rukáv druhou rukou.Situace vhodná pro náš ůtok, je když protivník se pokouší nás chytnout nad rukou - pohybem lokte jeho ruku zvedneme a tím připravujeme situaci pro zlomení jeho rovnováhy (kuzuši). Toriho Hikite rychle chytá límec a ve směru Hikite je proveden nástup (spolu s pohybem nohou lámeme rovnováhu Ukeho) a hod pomocí Haraigoši.

5:00 - 6:30 při Kenkajocu, kdy Curite chytá křížem límec nebo rukáv - je ukázán způsob, jak tímto způsobem dosáhnout úchopu a zaútočit.

kolem 7:03 - moc pěkná ukázka hodu z Aijocu. Uke chytá svou Curite Toriho límec, ten svou Hikite chytá rukáv, trhnutím a pohybem do středu se zbavuje Ukeho Curite a zároveň obrací boky a jeho Curite chytá límec Ukeho, pak s otočením za svou pravou Hikite Tori nastupuje a háže pomocí Učimata.

kolem 7:45 - také hod z Aijocu - Toriho Hikite chytá rukáv, Curite hned chytá límec a následuje vychýlení a hod pomocí Hanegoši

kolem 8:30 - hod z Kenkajocu - Toriho Curite drží límec a odráží pokusy o úchop Ukeho Curite. Při pokusu Ukeho chytnout Toriho seshora, Tori loktem Curite vychyluje Ukeho, svojí Hikite chytá Ukeho rukáv a hned háže pomocí Morote Seoinage

kolem 9:40 - ukázka vytrhnutí úchopu za límec na krku od Ukeho Curite (oběma rukama táhne Tori dolů a narovnává tělo - ruce a tělo dělají protisměrný pohyb), Má li Uke svou Curite pokrčenou, je třeba od něj poodstoupit, aby byla narovnaná a pak provést výše popsané vytrhnutí. Je-li Uke blízko, tak nás může chytnout druhou rukou a hned zaútočit - totoje vidět kolem 18:00 - 18:50 je ukázána obrana proti vytrhnutí úchopu

kolem 11:00 - aplikace vytrhnutí Curite, Tori hned chytá Ukeho vytváří Aijocu úchop a provádí hod vpravo pomocí Morote Seoinage

11:40 - 12:30 - ukázka v úchopu Kenkajocu, jak pomocí vytočení a prolomení v lokti Ukeho Curite zrušit a získat převahu v úchopu Curite Toriho, dále je pak několik ukázek s hodem - kdy následně Toriho Hikite chytá pak rukáv Ukeho a hned hází technikou Hanegoši

kolem 13:00 - Toriho Curite chytá límec Ukeho, Uke se brání vytrhnutím, Tori hned chytá výše límec Ukeho nebo až dále na lopatce Ukeho (je k němu více těsněji) a zároveň svou Hikite chytá rukáv a ihned háže Ukeho boční technikou

kolem 14:10 - podobná situace, Uke se pokouší vytrhnout úchop, nepovede se mu, Toriho Hikite drží rukáv Ukeho a Tori toho využívá a ihned útočí pomocí Ósotogari

kolem 15:20 - pan učitel ukazuje, jak si uvolnit svou Curite v Aijocu úchopu

kolem 16:4O - pan učitel ukazuje, co dělat, když Uke uvolňuje svou Curite v Aijocu úchopu. Pan učitel pak nechytá rukáv, ale chytá klopu v podpaží Ukeho, z tohoto úchopu se pak Ukemu hůře zbavuje.

kolem 17:3O - jsou ukázány aplikace s tímto úchopem v podpaží - Tori hned po chycení v podpaží háže pomocí Ósotogari

18:00 - 18:50 - když Uke vytrhává Curite Toriho, tak obranou je přimkutí lokte k hrudníku Ukeho a zatlačení Ukeho dolů, následně toho využít a ihned zaútočit pomocí Ósotogari

kolem 19:4O - taktéž stejná situace, nicméně hod pomocí Sodecurikomigoši je do druhé strany, než předtím pomocí Ósotogari

20:00 - 21:00 - zřejmě pan učitel doporučuje, aby Curite při úchopu nebyla statická, ale neustále v pohybu (cukat), nenechat Ukeho v klidu a tím si připravovat vlastní útok

Pak pan učitel zřejmě vysvětluje, že když si jdeme pro úchop (možná jen v případě s menším soupeřem), tak jednu ruku vzpažit nahoru (Uke nemůže tuto ruku chytnout) a ihned po dosažení úchopu jednou rukou, tak se chytnout tou vzpaženou na lopatce či zádech Ukeho a tím dosáhnout převahy v úchopu

kolem 23:10 - v Kenkajocu Tori vytrhne úchop (Ukeho Curite) a hned svojí Curite chytá na zádech soupeře, získává převahu a může ihned útočit pomocí Taniotoši například nebo Kosotogake, Jokogake

kolem 23:30 - Ukeho Curite chytne Toriho protější límec, Tori chytá Ukeho klopu v podpaží spodem pod Ukeho Curite, hned Tori chytá svou druhou rukou límec Ukeho za hlavou a útočí pomocí Ósotogari
kolem 23:40 je ještě ukázka, jak pomocí zápestí u ruky držící klopu v podpaží lze ovládat Ukeho ruku

Zbytek je ztracen v překladu.

Všechny techniky mají jednu společnou věc. Cílem je bránit soupeři k dosažení jeho úchopu. Pokud možno, nenechat jej chytnout vůbec, či jen jednou rukou. Při dosažení této výhody následuje hned úchop druhou rukou, razantní zlomení rovnováhy soupeře a bleskový hod. Po dosažení našeho úchopu oběma rukama přichází hned náš útok.

MASTERCLASS SOBRE KUMIKATA EN JAPON

Další střípky k historii džúdó v Československu

26. listopadu 2014 v 22:02 | júdanša |  Zajímavost
Zdroj web Jiujitsu Zlin : http://www.jiujitsu.cz/nasehistorie.php
O prázdninách téhož roku pořádal VS Praha na letním táboře v Unhošti u Kladna výcvikový kurs jiujitsu a juda, který vedl anglický mistr Price Leget, za účasti zahraničních mistrů Martina Pampella z Němacka a pana Fleka z Rumunska. Price Leget pak ještě v září a říjnu instruoval ve VS Praha a v SK stráž bezpečnosti.


Od jednoho chlapika asi z Nemecka jsem dostal info o panovi Pampellovi a Flekovi:
Martin Pampel byl aktivní v Německu Judo-kruzích v době nacistického režimu a "bojoval" se ve prospěch juda, proti vlivu Ericha Rahna a jeho "Jiu-Jitsu."
Ja pak nasel, ze v Nemecku v roce 1935 vydal knihu "Deutscher Kampfsport ohne Waffe (Judo)".

chlapik z Nemecka pak pise o panu Flekovi z Rumunska:
Jsem si jistý, že to není nikdo menší než Julius Fleck, nazvaný "profesor", z Herrmannstadt (Rakousko-Uhersko až do konce první světové války, pak Sibiu, Rumunsko), který po druhé světové válce, spolu se svými studenty z Rakouska, vyvinul, co on nazval "Judo-Do".

Ja pak nasel dasli info k Juliovi Flekovi: http://www.jiujitsu-karate.de/idokan-europa/index.php/History.html
Prof. Julius Fleck
Professor Julius Fleck (1894 to 1967), a Hungarian by birth, developed Judo-Do in 1949 as a further development of traditional Judo. After seventeen years of practical work and numerous Judo fights, he came to the conclusion that Judo had its weak points and did not take into consideration many possibilities. Julius Fleck asked himself again and again why the Japanese used non-hanging and drawing movements for throws as they were an excellent prerequisite for breaking the balance and primarily to accentuate the body as a logical entity. In addition, he noticed that occidental Judo always was and is only - albeit a good - copy of Japanese Judo. We learn Judo, the Japanese, however, feel Judo. After careful consideration, Julius Fleck decided to fill the gap and to carry his own ideas into the field of Judo, to extend traditional Judo, and to adapt Judo to our (western) needs and to our mentality, the idea being not to fight against each other, but with each other.

fotku Džunjú Kitajamy (Junyu Kitayama ) s českými studenty z letní školy džúdó v Petrohradě v roce 1951. Kitajama je téměř uprostřed fotky, stojící se spojenýma rukama, menšího vzrůstu.

Obrázek
Zdroj: Pamet naroda - PostBellum
http://www.rozhlas.cz/plus/pribehy/_galerie/1417911?type=image&pozice=3#

Zajimave informace z webu judistu z Berouna: http://www.judoberoun.cz/index.php/cs/o-judo/historie-judo-v-cesku.html

Foto Jigoro Kana z Prahy z roku 1936:
Obrázek


Zalozeni Československého svazu jiu-jitsu - 3. dubna 1936
Československý svaz jiu-jitsu byl založen 3. dubna 1936. Bývalý dlouholetý předseda svazu Ladislav Pikhart nám tuto událost popsal takto: Ten den navečer, v Černé ulici ve středu Prahy, okna Marathonu svítila do temné uličky, jejíž název jako by ji patřil už pro tu její temnotu, a vítala vzácné hosty. Přijížděli a přicházeli ve svátečním. Hosté, jejichž jména tehdy byla zvučná, se měli stát svědky slavnostního založení Československého svazu ju-jutsu.

Mezi prvnímu přišel profesor František Smotlacha, hlavní aktér a iniciátor. Vítal zástupce pozvaných institucí a úřadů, předsedu Československého Olympijského výboru i zástupce japonské ambasády. Po projevech profesora Smotlachy, předsedy Československého Olympijského výboru Dr. Grusse a zástupce Ministerstva kultury a školství byl Československý svaz ju-jutsu oficiálně prohlášen za založený. Předsedou nově založeného Československého svazu ju-jutsu byl zvolen profesor Smotlacha. Založení svazu předcházelo čtvrtstoletí činnosti nadšenců a dobrovolníků, zvláště pak při vysokoškolském sportu, u jehož založení byl v roce 1910 právě profesor Smotlacha.
Podařilo se mi sehnat knihu Džiu džitsu (autoři Krákora, Šíma) z roku 1944. Je tam mnoho podrobnosti k historii jiujitsu a judo v Čechách.

Info ke knize lze nalezt: http://www.kodokan-judo.cz/akce-dziu-dzitsu-sima-krakora-1944-200
Obrázek

Nicmene navsteva Jigoro Kana v Praze je tam podrobne potvrzena z roku 1936, o jeho navsteve v letech 1933, 1934, 1935 tam neni zadna zminka. Je tedy dalsim potvrzenim, ze Kano v Ceskoslovensku v letech 1933, 1934, 1935 nebyl. V letech 1933 a 1934 byl okolnich statech - Rakousko, Nemecku, ale zatim zadna zminka, ze by byl v Praze - pousim se hledat v neceskych zdrojich.
V knize Džiu-Džitsu od Krákory Šímy z roku 1944 je několik zajímavostí.
Například:
1,
Z popisu k technikám je patrno, že vysvětlení je velmi podobné provádění technik v Nage no kata a Katame no kata (souhrně obě pod názvem Randori no kata ).
Z toho se dá usuzovat, že buď, tehdejší metodika učení chvatů v judu vycházela z provedení jako je v těchto judistiských kata a takto se to naučili od šiřitelů juda ze zahraničí
a nebo již v těchto pionýrských dobách byly Nage no kata a Katame no kata známá autorům - v Pramenech je odkaz na japonskou knihu Džudó o kata od Kódókanu
2,
V sekci Prameny a literatura je uvedeno osobní sdělení od několika japonských i nejaponských judistů - učitelů, instruktorů, v té době probíhaly intenzivní kontakty s učiteli ( japonští, angličtí z londýnského dódžó Budokwai).
Hata Ičiró (Hata Ichiro), Ičige Kozo (Ichige Kozo), Kanó Džigoro (Kano Jigoro), Layons, Pryce Leggett, Maki, Ogawa Noboru.
3,
Kniha obsahuje popis pák na prsty s japonskými názvy. S tímto se v dnešním judo již nesetkáme.
4,
Je tam popsáno, že poslední kontakt s japonskym ucitelem měli čeští judiste v roce 1940.

Historie judo, jiujitsu v Československu - z knihy Džiu-Džitsu od Krákory a Šímy z roku 1944.
http://ulozto.cz/xJL29dEG/dziudzitsu-krakorasima-1944-historievcr-pdf

Prameny a literatura - z knihy Džiu-Džitsu od Krákory a Šímy z roku 1944.
http://ulozto.cz/x7gPXdV5/dziudzitsu-krakorasima-1944-zdroje-pdf

Tenyokai International 2nd Open Gasshuku

19. listopadu 2014 v 13:00 | júdanša |  Akce
Níže je informace od mého známého Lee Masterse z Anglie žijícího ve Švédsku, jehož otec je jedním ze dvou držitelů předání v korjú džúdžucu Tendžin Šinjó rjú ( 天神真楊流 ), že budou v létě pořádat v Anglii cvičení otevřené všem zájemcům ( 3.-5.7.2015 Pagelsham Village, Essex, Velká Británie).

Toto je šance i pro české nebo slovenské zájemce, kteří by chtěli se seznámit s touto školou džúdžucu, kterou také studoval zakladatel džúdó Džigoró Kanó.

Zde si lze udělat představu z videa o škole:

Více informací lze nalézt na jejich FCB profilu:
Tenyokai International 2nd Open Gasshuku


3. červenec 2015 - 5. červenec 2015
3. červenec 2015 v 14:00 do 5. červenec 2015 13:00 v UTC+01
Pagelsham Village hall and grounds, SS4 2ER, hrabství Essex, Velká Británie

天神真楊流柔術
天楊会 国際 合宿
Tenjin Shinyo Ryu, Jujutsu, Koryu.
Teaching will be by the only Non Japanese Menkyo Kaiden of Tenjin Shinyo Ryu, Paul Masters Shike assisted by Lee Masters, Menkyo and Anthony Masters, Mokuroku.

Pagelsham Village hall and grounds, SS4 2ER.

Training times:
Friday 14:00p.m-18:00p.m
Saturday 10a.m-17p.m

Sunday Training/Grading
Tenyokai International members only

Training Prices
Friday £30
Saturday £40
Both days £60 plus a free t-shirt.

Tenyokai International members £60 for the 3 days plus a free t-shirt.

Contact us for further information.

To secure a position on this prestigious event and avoid disappointment send your non refundable deposit of 50% of the training cost via Paypal to tenyokaiintl@gmail.com or email us and we will send you an invoice.

Please do not click going if your intentions are not genuine.

Seirjoku Zenjó a Džita Kjóei v každodenním životě - část 3: Kanovo přednáška z Prahy

19. listopadu 2014 v 10:19 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Džigoró Kanó se při své cestě na Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 zastavil v Praze a přednášel v Mariánské knihovně o jiujitsu a japonské tělesné výchově. Navštívil také tělocvičnu VŠ Praha, kde zahájil krátkým proslovem při cvičení jiu-jitsu odboru i školní rok 1936-37. Toto je info z knihy Džiu-džitsu od pánů Krákory a Šímy z roku 1944. V knize od Krákory a Šímy z roku 1947 se zachovala verze přednášky Džigora Kana z Prahy. Je to modifikace přednášky, kterou Kano pronesl na setkání Mezinárodního olympijského výboru v roce 1932 v Los Angeles. Ve verzi z Prahy je odlišný 4.odstavec začínající ( Dovolte abych vám vysvětlil ...). Džigoro Kano zde podrobněji vysvětluje Seirjoku Zenjó ("maximálně dobré (nejlepší, nejefektivnější) využítí síly"). Zbytek textu se zdá stejný.

Zde je text přednášky, pochází z webu : http://www.kodokanjudo.cz/akce-vychovny-vyznam-dzuda-213
Případně scan z knihy znění pocházi z knihy Zápas džudo, Krákora, Šíma, 1947.
Případné heslo pro stáhnuti je:judo , pdf velikost cca 3MB

Jigoro Kano: Výchovný význam džuda.

Účelem této řeči je objasnit vám v hlavních rysech co je to džudo.

V naší rytířské době se provozovala mnohá vojenská cvičení, jako šerm, lukostřelba, hod oštěpem atd. Mezi nimi bylo džiu-džitsu, cvičení sestávající převážně z různých způsobů boje beze zbraně, při čemž se ale příležitostně užívalo dýky nebo meče. Způsoby útoku byly nejvíce: hození, udeření, škrcení, kopnutí nebo přišlápnutí soupeře, ohýbání nebo kroucení jeho paží anebo nohou, aby mu byla způsobena bolest anebo zranění. Měli jsme také mnoho způsobů obran proti takovým útokům. Tato cvičení v jednoduché formě byla provozována již v naší mythologické době. Systematické vyučování džiudžitsu spolu se šermem mečem a dýkou, jakožto zvláštních dovedností, sahá však pouze asi 350 let od naší doby.

Ve svém mládí jsem studoval toto umění u tří vynikajících mistrů té doby. V tomto studiu jsem měl veliký úspěch, počal jsem se tímto oborem vážně zabývat a roku 1882 jsem otevřel vlastní školu, kterou jsem nazval Kodokan. Kodokan znamená škola pro studium cesty. Předmět, kterému jsem vyučoval, nazval jsem džudo, nikoliv džiu džitsu. Nejprve vám chci vysvětlit co toto slovo znamená. Džiu znamená jemně se poddat, džitsu umění nebo dovednost, do cesta nebo základ. Džiu džitsu je tedy umění nejprve se poddat, aby se získalo vítězství, džudo znamená cestu k tomuto umění nebo jeho základ.

Dovolte abych vám vysvětlil, jak je to míněno s tou jemností a poddáním se. Předpokládejme že měříme sílu člověka jednotkami od jedné do deseti. Na příklad síla přede mnou stojícího člověka je deset jednotek, zatím co moje síla jest jen sedm jednotek. Tlačí-li na mne svou silou, budu přirozené přetlačen a povalen, i když proti němu užiji veškerou svou sílu. To se stane tehdy, když proti němu obrátím veškerou svou sílu, sílu proti síle. Jestliže však místo abych se vzepřel se poddám a ustoupím právě o tolik, kolik mne chce přetlačit, a při tom udržím rovnováhu, předkloní se a ztratí rovnováhu. V tomto novém postavení je tak slabý (nikoliv co do skutečné fysické síly, ale vzhledem k svému nevhodnému postavení), že jeho síla v tomto okamžiku obnáší jen 3 jednotky, místo jeho normálních 10 jednotek. Já, protože jsem zůstal v rovnováze, zachovám si celou svou sílu, obnášející 7 jednotek. Tím jsem v tomto okamžiku v tak výhodném postavení, že k poražení soupeře mi stačí polovina síly, to je polovina ze 7 je 3 1/2 proti soupeřovým 3 jednotkám. Tím zůstává polovina mé síly použitelná k jinému účelu. Kdybych měl větší sílu než můj soupeř, mohl bych se přirozeně vzepřít, ale i v tom případě lépe hospodařím svou energií, když se nejprve poddám. To je jednoduchý příklad toho, jak je možno poddáním se porazit soupeře. Následuje další příklad: předpokládejme, že se soupeř snaží otočit mým tělem v úmyslu povalit mne na zem. Kdybych mu odporoval, byl bych hozen na zem, protože má síla nestačí mu klást odpor. Když mu ale naopak udělám místo a ještě ho zatáhnu, mohu ho snadno záměrně povolit, zvláště když půjdu při tom sám na zem.

Mohl bych uvést ještě libovolný počet příkladů, ale myslím, že uvedené dva postačí, abyste pochopili, jak je možno protivníka přemoci poddáním se. V boji džiu džitsu je veliké množství příkladů, ve kterých jest tato zásada uplatněna a odtud vznikl název džiu džitsu (to je jemný nebo poddajný) pro celé toto umění.

Ale přesně řečeno, skutečné džiu džitsu je něco víc. Cesta k vítězství pomocí džiu džitsu není ohraničena jen poddáním se. Často tlučeme, strháváme a škrtíme v rozporu s poddáním se, jsou to různé formy skutečného útoku. Často nás uchopí soupeř pevně za zápěstí. Jak se uvolnit, aniž použijeme proti soupeřově držení síly? Nebo jak se uvolnit, když nás soupeř uchopí zezadu? Když tedy zásada poddaní se nevysvětluje všechny úskoky boje džiu džitsu, je vůbec nějaká zásada, pro džiu džitsu všeobecné platná? Ano, je to zásada nejúčinnéjšího využití duše a těla a džiu džitsu není nic jiného, než použití této všeobecné zásady v útoku a obraně. Je možno této zásady užít také v jiné lidské činnosti? Ano, této zásady je možno využít k zdokonalení lidského těla, aby se stalo silné, zdravé a užitečné. Zachovávat ji, znamená výchovu těla. Je možno jí použít k zdokonalení intelektuální a morální síly a k morální výchově. Může jí být použito k zdokonalení umění, obleku, obydlí, společenského styku, obchodní činnosti a znamená studium a cvičení na cestě života. Této vším pronikající zásadě jsem dal jméno džudo. Džudo v širším slova smyslu je studium a methoda cvičeni pro ducha a tělo, stejně jako zásada platná pro veškeré počínání.

Džudo může být v některé z těchto forem cvičeno se zarměřením na útok a obranu jako na hlavní cíl. Než jsem založil Kodokan, byly tyto útoky a obrany studovány a cvičeny pod jménem džiu džitsu, jinde pod jménem tai-džitsu, což znamená umění byt tělesně v pohotovosti nebo Yawara, jemná pohotovost. Ale došel jsem k náhledu, že studování této všeobecné zásady je důležitější než pouhé cvičení džiu džitsu, poněvadž správné pochopení této zásady nám nejen umožňuje použit jí ve všech životních situacích, ale koná vekou službu i při studiu samotného džiu džitsu.

Je možno k této zásadě dojít i jinak, než jsem to učinil já? K témuž závěru je možno dojít filosofickým rozjímáním o denních událostech nebo abstraktními filosofickými úvahami.

Když jsem začal vyučovat, považoval jsem za správné zachovávat stejný postup, jakým jsem se ubíral při studiu této věci, neboť při něm jsem dosáhl, že žáci byli tělesně zdrávi, silní a užiteční. Zároveň jsem jim umožnil tuto všeobecnou zásadu pochopit.

Džudo jsem začal vyučovat způsobem Randori a Kata. Randori znamená volné cvičení a je provozováno za podmínek skutečného boje. Obsahuje strkání, škrcení, přidržení soupeře na zemi, páčení a kroucení jeho paží a nohou. Zápasníci mohou použit jakéhokoliv úskoku, ale musí dbát, aby se vzájemně neporanili a musí zachovávat slušnost, vymezenou závodními pravidly.

Kata znamená doslova formu, je to pravidelný systém připravených cvičení, jako vychylování, úderů, házeni atd., podle pravidla, že každý ze zápasících ví, co jeho soupeř bude dělat. Cvičení vychylování, úderů, porazů atd. se provádí v Kata a ne Randori, protože kdyby jich bylo použito v Randori, snadno by došlo k úrazu. Při Kata se úraz nestane tak snadno, protože útok i obrana jsou předem připraveny.

Randori se cvičí v různých formách. Jestliže je cílem jen výcvik v útoku a obraně, může býti zaměřeno jen na cvičení největší účinnosti při házení, páčení nebo kroucení soupeřových údů, aniž se při tom bere zvláštní zřetel k vývoji tělesné, morální a intelektuální kultury. Randori se však může také cvičit za účelem tělesné výchovy. Již jsem řekl, že všechno se musí dělat podle zásady největší účinnosti. Chceme nyní vidět, jak se tento systém hodí pro tělesnou výchovu a jak v této zkoušce obstojí.

Všeobecně vzato, atletika není zajisté ideální formou tělesné výchovy, protože pohyby v ní obsažené neslouží k zvětšení všeobecné tělesné zdatnosti, ale k dosažení určitého, přesné vymezeného cíle. A dále: žádáme-li zvláštní přípravu, které se účastní určitý počet lidí, je atletika cvičením pro určitou skupinu lidí a ne prostředek k zlepšení tělesné hodnoty celého národa. Stejné tak se to týká například boxu, zápasu a různých vojenských cvičení, která se provozují po celém světě.

Pak je možno se tázat: není gymnastika ideální formou k zlepšení tělesné zdatnosti celého národa? Na to odpovídám, že gymnastika je skutečné ideální formou tělesné výchovy, protože umožňuje rozvoj celého těla a nežádá zvláštní výzbroj a přípravu a mohou se jí zúčastnit tudíž všichni. Ale gymnastice se nedostává mnoho důležitých věcí, které jsou podstatné pro tělesnou výchovu celého národa.

1.Různé gymnastické pohyby nemají žádný smysl ani bezprostřední účel, nedovedou tudíž živé zaujmout.

2.Z gymnastického cvičení není žádný další prospěch než rozvoj těla.

3.Gymnastickým cvičením se nedosáhne žádné zvláštní obratnosti a dovednosti, jako při jiných cvičeních.

Z toho krátkého přehledu přes oblast tělesné výchovy mohu říci, že dosud nebyla nalezena ideální forma, která by splňovala všechny nutné předpoklady. Této ideální formy se dosáhne jenom studiem největší účinnosti. Aby se dosáhlo všech podmínek a požadavků, musi být nalezen systém, který jako prvý předpoklad má na zřeteli všeobecný rozvoj celého těla (jako gymnastika), za druhé musejí mít pohyby nějaký smysl, aby vzbudily živý zájem a konečně pohyby musí být takového druhu, aby nevyžadovaly žádný zvláštní prostor, výzbroj a odév a musí byt takové, aby je mohl provozovat každý jednotlivě i aby mohly být prováděny hromadně.

To jsou podmínky a požadavky na systém, který uskuteční tělesnou výchovu celého národa. Teprve systém, který splňuje úspěšně tyto požadavky, může být vzat v úvahu jako program tělesné výchovy, založené na zásadě největší účinnosti.

Studoval jsem dlouho tento problém a nalezl jsem dvě formy, které tyto předpoklady splňují.

Jednu formu jsem nazval obrazná forma. Je to cesta, jak zobrazit a vyjádřit myšlenky, představy a duševní hnutí, tělesnými pohyby. Příkladem by byl tanec. Ale tanec nebyl vynalezen za účelem tělesné výchovy a proto nelze říci, že by tento požadavek splňoval. Je však možno nalézt různé druhy tance, vhodné pro lidi obojího pohlaví i různého založení tělesného a duševního, které by vyjadřovaly myšlenky a pocity a ve spojení s vyjádřením kulturního svérázu národa by sloužily tělesné výchově. Pominu tuto obraznou formu. Je v různých obdobách obvyklá v Americe i v Evropě. Víte co myslím, ne-budu se tím dále zabývat.

Druhou formu jsem nazval formou útoku a obrany. V této jsem sestavil různé druhy útoku a obrany takovým způsobem, aby jejich cvičení způsobilo harmonický vývoj celého těla. Obvyklé methody útoku a obrany jak byly cvičeny v džiu džitsu nelze považovat za ideální formu cvičení pro vývoj celého těla, proto jsem je spojil tak, aby této podmínce vyhovovaly. Možno říci, že je tím dosaženo dvojího účele:
1.Tělesný vývoj.
2.Cvičeni v bojovém umění.
Jako se žádá od národů, aby se staraly o svou národní obranu, tak se musí umět bránit každý jednotlivec. V této osvícené době nebude nikdo pomýšlet na to, aby se připravoval k útoku na nějakou osobu nebo na cizí národ, nebo dělal druhému násilí. Ale sebeobrany z důvodu spravedlnosti a lidskosti se nesmí vzdát žádný národ ani jednotlivec.

Vzhledem k předeslanému vysvětlení jste jistě pochopili, co myslím tělesnou výchovou, založenou na zásadě největší účinnosti. Ačkoliv bezpodmínečné hájím stanovisko, že tělesná výchova celého národa musí vycházet z této zásady, nepopírám v nejmenším význam atletiky a bojovných cvičení. I když nemohou býti považována za vhodná pro zlepšení tělesného stavu celého národa, protože vyhovují zájmu jen omezeného počtu lidí, mají svou zvláštní cenu a nikoho od nich nechci odradit.

Veliká cena Randori spočívá v tom, že obsahuje převážně pohyby, jež zvětšují tělesnou zdatnost. Další cena je v tom, že každý pohyb má svůj účel a je prováděn se zájmem, zatím co při obyčejné gymnastice pohyby zvláštní zájem nevzbuzují. Cílem systematického výcviku v džudo není jen tělesný rozvoj, ale přivedení muže nebo ženy do stavu, že mám kontrolu nad svým tělem a duší a je připraven na jakoukoliv příhodu. Ačkoliv džudo cvičí převážně dvě osoby ve zvlášť připraveném prostoru, není to vždy nutné. Může se cvičit hromadně, i sám jednotlivec na hřišti nebo kdekoliv. Myslí se, že při Randori jsou pády spojeny s bolestí nebo se zraněním. Ale stačí krátké vysvětlení jak se mají pády naučit, aby pád nezpůsobil bolest ani zranění.

Nyní chci promluvit o duševní stránce diuda. Duševní trénink při džudu skýtá jak Kata tak Randori, ale více Randori. Jelikož je Randori boj dvou osob, které používají všech prostředků a dbají pravidel džuda, musí soupeře bedlivě pozorovat a snažit se odkrýt jeho slabá místa, aby na ně zaútočily jakmile se naskytne příležitost. Cvičení duševní pohotovosti k nalezení prostředku k útoku činí žáka vážným, upřímným, opatrným a rozvážným v celé jeho bytosti. Zároveň se cvičí rychlé rozhodování a okamžité jednání, neboť když se soupeř při Randori rychle nerozhodne a okamžitě nejedná, ztrácí příležitost jak k útoku tak k obraně. Dále, zápasící v Randori neví co soupeř bude dělat a musí byt stále připraven na náhlý útok. Tím že si na to zvyká, vyvine se u něho značný stupeň chladnokrevnosti. Cvičeni pozornosti a postřehu stupňuje přirozeně tyto vlastnosti potřebné v každodenním životě. Aby se nalezly prostředky k vítězství, je nutno cvičit sílu, představivost, důslednost a úsudek. Studium Randori jest studium vztahu dvou zápasících. Stovky cenných problémů podává toto studium, ale chci se spokojit tím, že vám uvedu jen několik přikladů. Při Randori učíme žáka jednat vždy podle zásady džuda: zaútočit tehdy, když soupeř odkryje své slabé místo a když žák má nad ním převahu. Když jedná proti této zásadě, nepřesvědčí soupeře, že je skutečně poražen i když použije hrubé síly. Je bezpodmínečně nutné obrátit pozornost k činům, protože cesta přesvědčit protivníka činem není jenom to, využít proti němu nějaké výhody, ale přesvědčit ho podle nezvratných pravidel logiky. Poučení, že je účinné přesvědčování a ne nucení, to je výhoda pro praktický život a to získáme při Randori. Učíme žáka, aby při chvatu užíval jen tolik sily, kolik je k tomu účelu bezpodmínečně nutné, že nesmí při svém útoku vydat síly ani příliš mnoho, ani příliš málo, že nesmí zajít příliš daleko, protože neví, kdy musí přestat a obrátit. A ještě další příklad. V Randori učíme žáka, že chce-li dosáhnout vítězství nad divoce rozzuřeným soupeřem, nesmí mu odporovat celou svou silou, ale pohrávat si s ním dokud ho vztek nepřejde. Užitečnost této methody pro život je očividná.
Každý ví, že rozumové důvody neplatí na někoho, kdo je silně rozčilen. Musíme čekat, až se uklidní. Všechna tato poučení získáme při cvičení Randori. Jejích použití v praktickém životě je zajímavé studium a především pro mládež je cennější než cvičení duševní.

Chci zakončit svou řeč o duševní stránce džuda tím, že přejdu na methody rozšiřování vědění a zvětšování duševní síly. Pozorujeme-li běžné poměry, pozorujeme jak plýtváme energií při učení se nějakému poznatku. Volíme své knihy, časopisy a noviny dobře? Nepozorujeme, že často naše energie, kterou vynakládáme na hromadění užitečných vědomostí je užita i k získání takových vědomostí, které jsou pro nás i pro společnost škodlivé?

Mimo získání užitečných vědomostí, musíme se snažit zvětšit své duševní síly, jako na příklad pamět, pozornost, postřeh, úsudek, důslednost, představivost atd. Ale nesmíme to ponechat náhodě, musíme to činit v souladu s psychologickými zákony, aby vztah jednotlivých duševních sil byl harmonický. Jen zachováváním principu největší účinnosti, to je džuda můžeme dosáhnouti toho, že rozumnou cestou dosáhneme zvětšení svých vědomostí a svých duševních sil. Nyní chci mluvit o mravní stránce džuda. Žákům je v tělocvičně uloženo, aby dbali pravidel slušnosti, aby byli stateční, vytrvalí, ohleduplní, spravedliví a zachovávali fair play, dodržovanou v atletickém sportu v celém světě. Vyučování diuda má v Japonsku zvláštní význam, protože džudo spolu s jinými bojovými cvičeními pěstovali naší samurajové, kteří měli vysoce vyvinut smysl pro čest a jejich duch je nám prostřednictvím džuda předáván. V této souvislosti bych vám chtěl objasnit, jak princip největší účinnosti nám pomáhá povznést i morální založení. Mnohý je příležitostně předrážděn a nakloněn zlobit se pro maličkosti. Když ale pochopí, že takovým jednáním může škodit sobě nebo druhému, vyvaruje se toho. Druhý je zklamáním zdrcen, je smuten a nemá chuť pracovat. Takový je podnícen, hledat cestu, po které se dát. Poražený muž je ve stejné situaci jako ten, kdo je na vrcholu úspěchu. V obou případech je jen jedna cesta, kterou mohou nastoupit totiž ta, kterou považuji pro ten okamžik za nejlepší. Je možno říci, že džudo má cenu i jako morální opora na cestě životem. Lidé bývají nespokojeni. Nespokojení lidé maji špatnou náladu, pracují nezodpovědně a nestarají se dostatečně o své zaměstnání. Džudo takové lidi poučí, že hřeší proti principu největší účinnosti a objasní jim, že řízením se tímto principem budou štastnější. Konečně bych chtěl říci něco o pocitové stránce džuda. Všichni známe příjemný pocit, který nám dávají vycvičené svaly, je nám příjemný pokrok v tělesném cvičení a stejně potěšující je pocit převahy, především v boji. Ale k těmto příjemným pocitům přistupuje ještě pocit uspokojení z krásného postoje nebo pohybu, lhostejno, zda pozorovaného u sebe samého nebo u druhého. Estetická stránka džuda záleží právě v cvičení a pozorování pohybů, které jsou současně symbolem různých ideí.

Předpokládám že nyní víte, co znamená džudo proti džiu džitsu naši rytířské doby.

Shrnu-li nyní krátce o čem jsem mluvil, mohu učinit toto resumé: džudo je studium a cvičení ducha i těla, platné pro celý život a všechny příležitosti. Od cvičení různých druhů útoku a obrany přichází k závěru, že cíle se nejlépe dosáhne nejúčinnějším nasazením duchovnich a tělesných sil.

Tento princip, použity v útoku a obraně je džiu džitsu, použit v tělesné, duchovní a mravní kultuře je džudo.

Poznáme-li pravý význam tohoto principu a užijeme ho ve všech životních situacích a při veškeré činnosti, povedeme rozumný a důstojný život.

Pravé pochopení tohoto principu je možno dosáhnout i jinak než cvičením útoku a obrany, ale já sám jsem k němu došel právě studováním těchto method.

Princip největší účinnosti, použit ve společenském životě, vyžaduje především pořádek a harmonii všech jedinců a té se dosáhne jen vzájemnou pomocí a shovívavostí, což přispívá k všeobecnému blahu a štěstí.

Konečný cíl džuda je tedy vštípit každému respekt k principu největší účinnosti a tím připravit všeobecné blaho a štěstí. Pozorujme skutečný společenský stav v celém světě. Přesto, že etika ve všech svých formách (náboženské, společenské a ve formě použitého umění) slouží k tomu, aby zlepšovala společenské vztahy a sjednala ideální stav, skutečnost je pravým opakem. Vidíme nepravosti, spory a nespokojenost ve všech společenských třídách, od nejvyšší až k nejnižší. Naučíme-li se cestě, jak vést zdravý a správný život již ve škole, bude téměř každý dbát jejich pravidel. Skutečné poměry ukazují, že naší společnosti chybí něco, co musí být objeveno a všem objasněno a změní-li nynější společnost svou formu, bude na světě víc štěstí a spokojenosti. To je vztah nauky největší účinnosti k dosažení všeobecného blaha a štěstí.

Nechci tím říci, že bychom se měli zříci svých dosavadních mravních předpisů. Tyto předpisy musejí být dodržovány, ale připojíme k nim náš princip největší účinnosti. To říkám se vším důrazem, protože v naší nové době musí každá nová myšlenka obstát před kritikou zdravého rozumu, chce-li se prosadit. Nikdo myslící neřekne v dnešní době: musíš tomu věřit, protože tomu věřím já, nebo: došel jsem svými úvahami k tomu závěru, pročež i ty k němu musíš dospět. Co se tvrdí, musí být doloženo skutky nebo rozumovými důvody, které nemůže nikdo vyvrátit a které každého přesvědčí. Jistě nikdo nemůže popřít tento princip: jakéhokoliv cíle se nejlépe dosáhne nej účinnějším nasazením veškerých duševních a tělesných sil. Právě tak nemůže nikdo pochybovat, že jen při vzájemné podpoře jednotlivců a jejich blahu a spokojenosti může být uchráněna společnost sporů a nejednotnosti a může žít V míru a blahu. Je to asi všeobecné poznání této skutečnosti, že se tolik mluví o účinnosti a vědeckém organisování. K tomu přistupuje to, že princip tlaku a protitlaku je bod, kolem kterého se stále víc otáčí život lidstva. Prostřednictvím požadavku všeobecného blaha a štěstí se poznalo, že národy se sjednotily a vytvořily se velmoci proto, aby se jim vedlo lépe. Tato skutečnost znamená také poznání nutnosti štěstí. Tyto snahy musí podporovati výchova v každé zemi.

Seirjoku Zenjó a Džita Kjóei v každodenním životě - část 2: Debata a argumentace

6. listopadu 2014 v 11:12 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Z anglické knihy: "Judo Memoirs of Jigoro Kano" od Brian N. Watson, strana 138-139, kde zmiňuje vzpomínku Trevora Pryce Leggetta ( mimo jiné učil několikrát džúdó před 2.sv. válkou v Československu, byl první nejaponský 6.dan udělený Kódókanem ), který v mládí navštěvoval Kanovo přednášky při jeho návštěvách Londýna ve 30. letech 20. století:
"Vzpomněl jsem si, že jsem slyšel mluvit Kana o argumentaci a debatě. Bylo mi sedmnáct let a byl jsem velmi energický. V hádkách jsem se někdy rozčílil a začal křičet. Byl jsem velký a dokonce pak i poměrně silný, někdy v hádce můj oponent se stal nervózním a přestal se se mnou přít. Tak jsem shledal tento způsob, jak hádku vyhrát, jako docela dobrý. Alespoň jsem si myslel, že je to dobrá metoda. Ale Dr. Kano ve své přednášce řekl, něco jako: "V argumentaci můžete umlčet svého soupeře naléhavým využitím síly nebo bohatstvím, nebo vzděláním. Ale opravdu ho nepřesvědčíte. I když již dlouho nic neřekl, ve svém srdci si stále drží svoje názory, jediný způsob, jak změnit jeho názor je, mluvit tiše a rozumně. Když pochopí, že se ho nesnažíš porazit, ale jen najít pravdu, bude naslouchat a možná snad přijme to, co mu řekneš."
To bylo velké překvapení pro mě. Tato slova, mluvená v krásné angličtině kultivovaným japonským džentlmenem, měla velký efekt; moje chování se začalo měnit. Uvědomil jsem si mojí situaci jako zcela zbytečnou: totiž touhu vyhrát. Taková věc je v rozporu se zásadou nejvyšší účinnosti. Dr. Kano doporučuje, abychom studovali uplatňování této zásady všude v životě, a můj zájem o ní se teď probudil. Já jsem opravdu objevil toto, jako jakousi účinnost srdce a mysli, a našel jsem ji na velmi neočekávaných místech."

Anglický originální text z knihy "Judo Memoirs of Jigoro Kano" od Briana N. Watsona:
"I remembered when I heard Kano speak about argument and debate. I was then about seventeen years old, and very energetic. I sometimes used to get excited in an argument, and begin to shout. As I was big and even then fairly strong, sometimes my opponent would become nervous and would stop arguing against me. So I found this quite a good method of winning an argument. At least, I thought it was a good method.
But Dr. Kano in his lecture said something like this, "In an argument, you may silence your opponent by pressing an advantage strength, or wealth, or of education. But you do not really convince him. Though he is no longer saying anything, in his hearts he still keeps to his opinions, only way to make him change that opinion is to speak quietly and reasonebly. When he understands that you are not trying to defeat him, but only to find the truth, he will listen to you and perhaps accept what you tell him." This was quite a surprise to me. But these words, spoken in beautiful English by this cultured Japanese gentleman, had big effect; my behaviour began to change. I realized that my thing quite unnecessary: namely, a desire to win. To bring in such a thing is against the principle of highest efficiency. Dr. Kano had recommended that we study the application of this principle everywhere in life, and my interest in it was now roused. I did indeed discover it as a sort of efficiency of the heart and mind, and found it in very unexpected places."

Seirjoku Zenjó a Džita Kjóei v každodenním životě - část 1: Úvod

6. listopadu 2014 v 8:44 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Často můžeme někde slyšet a číst hesla, že "judo je více než sport". V současnosti různé džúdistické organizace toho heslo s oblibou používají. Je to tak, aspoň v podání tardičního džúdó a dle odkazu zakladatele džúdó Džigoró Kana. Džúdó v podání dle Kanóvých záměrů má výchovný i filozofický podtext. V některých příspěvcích na blogu v minulosti se trochu podrobněji rozebíralo téma principů džúdó ( například zde: http://judonokenkyu.blog.cz/1402/o-dzudo-jako-vychovnem-systemu-dzigora-kana-cast-druha ).
Zakladatel Kódókan džúdó Kanó Džigoró v poslední třetině svého života zformuloval dva nosné filozofické principy (možná lepší slovo by bylo ideje či ideály) jeho džúdó: Seirjoku Zenjó 精力善用 "maximálně dobré (nejlepší, nejefektivnější) využítí síly" a Džita Kjóei 自他共栄 "vzájemný prospěch pro sebe a ostatní".

Dle materiálů lze řící, že Kanó během svého života apeloval na svoje žáky a instruktory, aby tyto principy či ideje převáděli do praxe, jak v dódžó během cvičení džúdó ( jak zlomit soupeřovo rovnováhu, slušné chování a úcta ke sparing partnerovi, umět se ovládat, pomáhat sobě i druhým stát se lepším ), tak hlavně v každodenním životě. Cílem praktikování těchto principů bylo zvýšit kvalitu vlastního života i přispět ke zvýšení kvality života okolní společnosti. Cvičení džúdó pomáhalo vybudovat silné tělo, jak po stránce fyzické, duševní i mentální a podstatné bylo jakým způsobem získanou sílu člověk používá.

Jasuhiro Jamašita (legendární japonský šampión 80.let 20.století) mluví následovně o těchto principech v jeho interview z roku 2004: "To znamená, že bychom měli co nejlépe využít naší vlastní energii, udělat správnou věc, respektovat ostatní a vybudovat lepší společnost pro sebe a pro ostatní. V tomto je obsažena podstata myšlení (ducha) džúdó."

Různě se dá také setkat s názory, že:
- tyto principy jsou mrtvé či příliš idealistické
- nejedná se o hluboký filozofický systém a má mnohé nedostatky
- Kanó není objevitelem myšlenek a principů Seirjoku Zenjó 精力善用 A Džita Kjóei 自他共栄, že pocházejí či mají předlohu z jiných filozofických směrech např. konfucianismus, buddhismus a další.
- Kanóvo počínání v životě ne vždy odráželo tyto principy

Na všech těchto tvrzeních bude jistě nějaké procento pravdy.

Nicméně v literatuře či jinde po internetu je více vzpomínek jiných lidí, či přímo vyjádření Džigoró Kana k jeho příkladům praktikování jeho principů džúdó v každodenním životě. Na jejich základě si myslím, je pak lépe možno pochopit jak to Kanó v s tou praxí každodenního života asi myslel. Jistě každý si udělá sám svůj názor na to, zda osvojení či jen pokus o jejich osvojení je přínosné i pro něj či nikoli.

Rád bych zde na blogu citoval zmínky Kana či od jiných učitelů ohledně příkladů ideálů Seirjoku Zenjó 精力善用 a Džita Kjóei 自他共栄. Věřím, že to pomůže lepšímu pochopení Kanovo filozofie džúdó. A přijmu-li fakt, že se jedná o ideály, tak si osobně myslím, že snaha o jejich naplnění či přiblížení může být ku prospěchu řešení situací všedního života.