Září 2014

Kosei Inoue - sestřih videí jeho iponů

27. září 2014 v 23:22 | júdanša |  Waza (Technika)
Rád bych se podělil o video se sestřihy z akcí ze zápasů Koseje Inoueho 井上 康生 (ročník 1978). Inoue byl japonský reprezentant, podařilo se mu vyhrát 3x Mistrovství světa (1999, 2001, 2003) a též Olympijské hry 2000 v Sydney - vše v kategorii do 100 kg.
Inoue velmi technický džúdista s širokou škálou technik hodů (různé varianty učimata, haraigoši, óučigari, ósotogari, seoinage, seoiotoši aj.), Jeho technická genialita spolu s jeho vynikající fyzickou kondicí mu umožňovala přesně a účinně útóčit v ten pravý okamžik a dosahovat mnoha iponů.
Věřím, že video níže potěší a zaujme.

KOSEI INOUE - THE KING OF UCHI-MATA



Po skončení svojí závodní kariéry natočil film ( celkem 3 DVD ). Na prvním DVD s názvem Uchimata ukazuje a vysvětluje svá provedení učimaty ...


腕挫腕固 Ude hišigi ude gatame

26. září 2014 v 14:50 | júdanša |  Waza (Technika)
腕挫腕固 Ude hišigi ude gatame - ude 腕 ruka, hišigi 挫 páčení, ude 腕 ruka, 固 katame znehybnění/upevnění/stabilizování

Technika páčení ze skupiny technik Kansecu waza. Páčí se ruka v loketním kloubu, tak že tori zamkne/znehybní/upevní rukama loket ukeho (existuje více způsobů), zbytek ruky tělem fixuje a tláčí jej proti svojí hrudi. Tlak pak vyvolává páčivost.

Na videu níže jsou techniky z instruktážního videa Kódókanu. Od základního provedení z Katame no kata, krůzným variantám, přes provedení v přechodech na zemi po provedení v přechodech z postoje na zem.
Velmi důležitá je práce nohou, jak tori dostává a pak fixuje ukeho v pozicích pro nasazení páky.
Judo - Udegatame


Na začátku několik provedení z Katame no katy a pak následuje velmi pěkný sestřih videí ze zápasů, kde povětšinou z postoje je technika páčení Ude hišigi ude gatame nasazena. Jedná se o situace, kdy protivník propne ruku v reakci na pohyb soupeře, ten využívá této chvilky, znehybní ruku a nasazuje páčící techniku s přechodem na zem, odkud má protivník menší šanci uniknout. Tohle video je vlastně hlavní důvod, proč dneska píšu tento příspěvek.
柔道:腕挫腕固 - JUDO UDE-GATAME -

Toto poslední video, jsem sem na blok již umisťoval, nicméně provedení variant nasazení páky Okano senseje je perfektní.
Isao okano - Ude Gatame

精神 鍛錬 kování ducha

15. září 2014 v 0:02 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Při diskuzi se svým známým, který cvičí džúdó v Japonsku a také studuje historické dokumenty o džúdó jsem zaznamenal jeho poznatek, že Kanó Džigoro popisuje džúdó šugjó (trénink/učení se džúdó) jako tvrdý trénink ( tanren 鍛錬 - znamená posílit, trénovat, ukáznit tělo, ukout z těla zbraň ) bez zahálky (ulejvání) a aktivním podílením se.

Během svých sportovních let v džúdó se mi poměrně pravidelně stávalo, kdy jsem se vlivem cvičení octnul na kraji sil a hlava musela přemlouvat tělo k dokončení randori či tréninku. V přemlouvání většinou vyhrála hlava, někdy ale tělo. To, že tělo se během tréninku dříve či později vyčerpá a nechce, je běžná a vlastně i žádoucí věc. Je jedno, zda se jedná o začátečníka nebo pokročilejšího džúdistu - je to podobné. U začátečníka je to náročnější, jelikož díky jeho netrénovanosti, ten stav přijde dříve. Záleží spíše na tom, co se pak děje ve stavu vyčerpání - o tom je vlastně i tenhle text.

Několik let jsem měl tu možnost cvičit a učit se džúdó od Vladimíra Kocmana ( 3.místo OH 1980, 2.místo na MS 1983, 3. místo na MS 1981). Ten mi jednou řekl, že na vrcholových turnajích je úzká závodnická špička technicky i fyzicky velmi vyrovnaná a že o výsledku utkání často rozhoduje, kdo je odolnější psychicky. Když tělo už nemůže, tak ten odolnější je zatvrzelejší více než soupeř a nezabalí zápas před dovršením vítězstvím. Jiný můj učitel džúdó Roman Heller byl v tom našem zatvrzování a zocelování během tréninků velmi důsledný. Jeho newaza randori byla velmi precizní, tvrdá a bolestivá. Jeho tréninky s množstvím učikomi geiko a randori fyzicky vyčerpávající. Na tu bolest i vyčerpání si člověk postupně zvyknul, stal se odolnější a bral to jako fakt, že jsou součástí tréninku. Inspiracíí pro nás vydržet cvičení do konce byl Romanův příklad, že to vše absolvoval s námi, ač je o 10 let starší - za to má stále můj obdiv.

Posléze jsem zažil podobnou zkušenost nedlouho potom, co jsem začal cvičit kendó a navíc i s vysvětlením:
Před dvěma lety koncem prázdnin přijel do naši země středoškolský učitel kendó Akinori Takenaka (7.dan kendó) z Oity v Japonsku na pozvání jedné své české studentky a v Praze proběhlo čtyřhodinové cvičení kendó pod jeho vedením.
Na začátku pan učitel řekl, že se pokusí udělat podobný trénink, jako dělá u sebe na střední škole v Oitě. Během cvičení nás sensei pěkně proháněl a nechal zase chvilkama vydýchat při výkladu techniky. Když se mu něco nelíbilo na našem cvičení, tak přidával počty opakování, dokud se stav nezlepšil. Po závěrečných 50 minutách tréninkových zápasů zvolil navíc ještě velmi intenzivní cvičení kirikaeši (série seků a výpadů) a hajasuburi (rychlé seky vpřed vzad na hlavu), oboje ve větším množství opakování. V zápasech jsme vydal ze sebe zbytek sil a neponechal si žádné rezervy a tohle bylo na mě už příliš. Přišlo mi to jako neskutečně nesnesitelné utrpení (chodidla a ruce plné puchýřů, křeče v rukou, ramen, píchání v boku, vysílení těla, modřiny od nepřesných úderů bambusového meče soupeřů, vedro, žaludek na zvracení ). Moje tělo nebylo na intenzivní cvičení připraveno, nechtělo pokračovat a přemlouvalo hlavu - měl jsem problémy dokončit cvičení, nicméně i díky zkušenějším sparingům při cvičení se to nějak podařilo. Skutečný konec cvičení byl opravdovým vysvobozením. Odhaduji, že ostatní na tom byli asi tak nějak podobně, možná ale spíš lépe.
Po té při závěrečném nástupu pan učitel Takenaka vysvětlil, že toto je způsob výchovy a utváření lidského charakteru cvičením kendó. Také řekl, že i když člověk nemůže, měl by se snažit za každou cenu dokončit cvičení a úlohou učitele je dovést žáky na samou hranici vyčerpání, tam je nechat chvili setrvat a ve správnou dobu skončit (aby se nikomu nic nestalo). .
Pochopil jsem, jak silná zkušenost i vysvětlení to bylo. Je velmi náročné nutit svoje tělo, když už nechce a kde sebrat tu sílu? V těchto situacích se vytváří síla ducha, vůle, disciplína mysli jedince. Zisk je vykoupený utrpením těla :-). Po takovém tréninku je síla těla na minimu, zatímco síla ducha se nepatrně zvýší - zajímavá věc. Ještě musím podotknout, že pan učitel Takenaka byl během cvičení přísný a nekompromisní, ale nikterak z něj nebyla cítit zlost, zášť, či touha ponížit - toť můj subjektivní pocit.

Středoškoláci v dódžó pana učitele Takenaky mívají prý takovéto tréninky běžně - to byla informace od slečny, která tam cvičila, prý nás sensej ještě šetřil. Věřím, že se u jeho žáků postupně vytrénuje tělo i duch na vysokou úroveň odolnosti a utvoří se v mysli názor, že když zvládají tyhle tréninky, tak zvládnou ve svém životě cokoli a opravdu se z nich stanou silné osobnosti.

Jeden můj známý iaidista mi říkal, že když cvičíval rok kendó na japonské střední škole v Curuoce, že to tam bylo podobné. Když před časem navštívil svého učitele kendó, ten mu řekl, že má nyní několik velmi šikovných žáků kendistů. Jeden z nich (se stupněm 3.dan kendó) mu oznámil, že na Vysoké škole již kendó cvičit nebude. Pan učitel prý řekl, že se na něj ani nemůže zlobit. Že četl jeho motivační dopis k příhlášce na VŠ a že to, co tam žák popsal, tak se naučil díky kendó (že to bylo kendó). Jeho energie jako učitele nepřišla nazmar (vychoval se silný člověk s dobrým charakterem) a tím úloha kendó skončila a on může svoje síly naplno vrhnout do studia na VŠ a dalšího života.

V báječné knize Kendó Tři spojené kruhy od českého kendisty Jindřicha Ziegelheima (6.dan kendó) jsem četl podobnou věc ve smyslu, že někteří japonští učitelé dětí v kendó mají názor, že by lidé měli skončit s cvičením kendó v 16.letech. V 16.letech je osobnost již utvořena, trénink je již na vysoké úrovni, a mohli by začit vyhrávat na soutěžích, což ale není účelem kendó. Nikdo toto veřejně neříká, před dětmi už vůbec ne, nicméně učitelé jsou rádi, když žáci pokračují i nadále a budou moc předat dalším generacim nabyté znalosti. (pozn. v 16. letech může kendista v Japonsku mít za sebou již 10-12 let cvičení kendó). Odkaz na info ke knize: http://www.budonews.cz/kendo-tri-spojene-kruhy-budonews_id-321

Podobné to bude jistě i mezi některými japonskými učiteli džúdó. Oproti našemu ryze sportovnímu evropskému či západnímu pojetí chápání džúdó je toto poměrně nezvyklá informace. Džúdó podobně jako kendó patří do rodiny budó. Obě budó jsou původně myšlené jako výchovný systém na základě cvičení boje a když přijmeme tuto skutečnost, tak můžeme uznat, že náročný způsob cvičení má aspekt sebekultivace, posilovat tělo i ducha - seišin tanren" (精神 鍛錬, kování ducha) and "seišin-rjoku" (精神力, morální/duševní síla). Cvičení budó může dobře posloužit, jak starším, tak mladším lidem i dětem - těm všem, kteří cítí, že jsou slabí fyzicky či v duchu. Silní jedinci od přírody nemusí cítit potřebu se ještě více zocelovat, navíc cvičením boje a tudíž ve cvičení bojových umění nemusí vidět smysl (může třeba vidět smysl v běhu nebo jiné vytrvalostní disciplíně, kde stav vyčerpání je součástí aktivity či vůbec v ničem takovém). Také honba za výhrou nebo medailemi na závodech a soutěžích v džúdó není pro život podstatná (ať už Mezinárodní federace juda IJF se svými trendy prosazuje cokoli) a u dětí už vůbec ne ( chceme-li vychovat zdravé, silné, vyrovnané a zdravě sebevědomé potomky, kteří naleznou uplatnění v životě a naopak popíšu-li extrémní případ, tak né invalidy ze sportu s vysokou úrovní ega a problémem se uplatnit mimo tatami). Nicméně zdravá soutěživost má ve výchově dětí svoje nenahraditelné místo - sportovní zápolení dětem prospívá, o tom nemám žádných pochyb. Dle mého míra udržení zdravé soutěživosti je také úkolem učitele/trenéra.

Součástí tréninku džúdó je tedy také posilování/disciplína ducha - dostat se během randori či učikomi na hranici svých sil a pokusit se trochu zase překonat, vydržet a tím se zlepšovat. Rozlišovat tyhle jemné hranice v tréninku je úloha pro ZKUŠENÉ učitele, sempaje či zkušené sparingy v dódžó. Také si zároveň myslím, že tento způsob je vhodný až pro mládež od určitého věku - mít tyto informace a umět je použít, je také záležitostí vzdělávání pro učitele/trenéra.

Na závěr bych rád ještě zmínil, že vlivem některých smutných okolností v Japonsku minulých desetiletí se organizace Kódókan Džúdó Institut a Celojaponská federace džúdó snaží nalézt bezpečnější metody tréninku džúdó pro mládež a zavést tyto standarty do japonských škol a cvičení džúdó dětí obecně. Již nějaké výsledky tohoto snažení jsou ( v japonštině vyšly materiály a názorná DVD ) a budu se snažit se v budoucnu lépe s nimi seznámit a nějak je tu popsat.

Óuči gari renraku waza

13. září 2014 v 11:03 | júdanša |  Waza (Technika)
Na video níže je pěkná ukázka kombinací technik z Óučigari. Tori provádí energicky a naplno útok pomocí techniky hodu Óučigari směrem do soupeře. Uke se brání a reaguje a tori stejně energicky přechází do útoku další technikou. Tori využívá ukeho obranné reakce k jeho poražení.
V případě, že uke se brání Óuči gari zakročením podmetané nohy, tak tori energicky pokračuje v útoku pomocí Ósotogari. Tuhle kombinaci Óuči gari -> Ó soto gari už vysvětloval na svých videích Jasuhiro Jamašita, která tu byla na blogu uvedena. Ten ještě ukazoval kombinaci Ósotogari (uke zakročí podmetanou nohu) a tori plynule pokračuje v útpku pomocí Óuči gari na druhou nohu. Jamašita ještě ukazoval tuhle kombinaci jako Renzoku waza - opakovaně nastupuje do Ósotogari a při ukeho reakci zakročením pokračuje Óučigari.
V případě, že se uke brání zvednutím podmetané nohy a přenesením váhy na svou druhou nohu při toriho útoku pomocím Óuči gari, tak tori se otáčí a pomocí Haraigoši pokračuje v útoku a podmetá nohu, na níž má uke váhu a tím háže soupeře - Óuči gari -> Harai goši.

Ještě jedna poznámka - nejsem si úplně jist, ale zdá se, že na videu úlohu toriho předvádí olympijský vítěz Kosei Inoue.

「柔道技術の習得 其の一」 o uchi gari : o soto gari



Sannin učikomi

9. září 2014 v 23:10 | júdanša |  Waza (Technika)
Na dalším videu z Ruska japonský učitel Doba Jošihisa (7.dan) vysvětluje práci druhého ukeho při speciální tréninkové metodě Sannin učikomi (San - tři, nin - lidé) - učikomi pro rozvoj síly chvatu prováděné ve trojici. Tori provádí techniku na ukeho a druhý uke zatěžkává, dává podporu ukemu, aby měl větší stabilitu.

Zajímavé si všimnout, jakým způsobem druhý uke (Jošihisa) podporuje stabilitu ukeho v jednotlivých technikách učikomi toriho.
Tori provádí učikomi technik Ó soto gari, Seoi nage, Učimata, Ó uči gari.

Sannin uchikomi

Kombinace Osaekomi waza

9. září 2014 v 22:55 | júdanša |  Waza (Technika)
Na videu z Ruska níže japonský učitel Mukai Mikihiro (6.dan - na obi má znak Kódókanu) ukazuje trénink kombinací technik znehybnění. Reaguje zde na ukeho obranu a přechází do různých technik znehybnění. Je možno si všimnout, že uke je vždy důkladně fixován během přechodů, aby se mu zabránilo uniknout. Za podrobnější prozkoumání jistě stojí jakým způsobem ukeho fixuje při jednotlivých přechodech a v jakých situacích se rozhodne pro přechod do jiného znehybnění. Často silně působí ramenem na bradu ukeho, super je práce nohou, je zde snaha vždy kontrolovat ukeho - není okamžiku bez kontroly ukeho.
Jednotlivé nasazování znehybnění tvoří jako by kruh technik (tori vlastně také kolem ukeho kruh abslovuje) a tím se vlastně stává kombinace nekonečnou.

Postup jednotlivých technik:
Kesa gatame -> varianta Uširo kesa gatame -> Joko šiho gatame -> fixace ukeho při pokusu o otočení, přesun na druhou stranu kolem jeho hlavy z důvodu efektivnějšícho vynaložení sil působení následného Mune gatame -> Mune gatame (z druhé strany ukeho, důrazní práce ramenem) -> Tatešiho gatame ( úchop hlavy a ruky je již jako v Kata gatame, vytažení chycené nohy- tlak prsty druhé nohy do slabin ukeho ) -> Kata gatame -> Kesa gatame

osaekomi combi


Lukáš Krpálek Mistrem světa

3. září 2014 v 14:47 | júdanša |  Akce
Velká gratulace Lukášovi Krpálkovi k vybojování jeho titulu Mistra světa v džúdó v kategorii do 100 kg.

Zde je s ním rozhovor:


A video z jeho finálového utkání:
Mondiali Judo 2014 - Finale 100 kg - Lukas Krpalek (CZE) vs José Armenteros (CUB)