Srpen 2014

Význam kuzuši v džúdó

27. srpna 2014 v 23:11 | júdanša |  Waza (Technika)
Kuzuši (zlomení rovnováhy) je součástí každé techniky hodů v džúdó. Níže je japonské video (bez titulků), kde je pomocí vědeckého výzkumu ukázán význam kuzuši v džúdó. I bez japonštiny je možno spoustu věcem porozumět.

Japonští učitelé kupříkladu učí, že při učikomi (u Seoinage nebo technik ze skupiny Gošiwaza) má rukávová ruka (hikite) tahat směrem vysoko až téměř nad hlavu. V tomto videu je vědecké vysvětlení ... a též vysvětlení dalších věcí ke kuzuši.

アスリート解体新書 (7)柔道 バランスはパワーを制す

Klid před zaduněním

18. srpna 2014 v 10:48 | júdanša |  Zajímavost
Na webu listů New York Times vyšel počátkem července článeček The Calm Before the Thud, já to přeložil jako "Klid před zaduněním". Dle obsahu článku by se dalo řící, že v nadpise je myšleno, že klid toriho před i při provádění techniky předchází zadunění/žuchnutí pádu ukeho. Článek představuje Oiši Judo Club v New Yorku na NEIGHBORHOOD JOINT na dolním MANHATTANu (547 Greenwich Street). Níže je odkaz na anglický článek a pokusil jsem se přeložit některé pasáže, které mě zaujaly a ukazuje nám také jiný rozměr cvičení džúdó, než je soutěž . Je pěkné se o tom dočíst v novinách.

Vedoucím představitelem tohoto džúdistického dódžó je pan Širó Oiši (7.dan) - Japonec, jenž přišel studovat malířství a posléze v roce 1969 založil Oiši Judo Club, kde učí džúdó. Dle jejich webu poplatek pro návštěvníky z venku, kteří by si chtěli jít zacvičit je 30 USD za lekci, roční členství stojí do 2000 USD při možnostech cvičit až 9x týdně, druhů typu členství / cen je více, vybral jsem ty největší. Návštěva a sledování lekce je zdarma. Nevím, zda na poměry na Manhattanu je toto hodně či ne. Zajímavé ale je, že možnosti cvičení probíhají jak v podvečer, tak i kolem poledne. Je tedy možno přijít si zacvičit o polední pauze na oběd.

Zde je odkaz na článek od DANIELa KRIEGERa z 3. července 2014:
The Calm Before the Thud

Zde je můj pokus o volný překlad některých zajímavých pasáží.
---
Vedle italské restaurace a naproti rozléhlé budově firmy U.P.S. se nachází dódžó (nebo cvičební místo). Je to posvátný prostor, kde několik generací Newyorčanů cvičívá japonské bojové umění. Prostor je také galerií četných skicí zakladatele Širó Oišiho.

Za vchodem, kde musí každý sundat boty, je chodba lemovaná s fotografiemi, osvědčení, kresby pana Oišiho s minimalistickými ztvárněními postav džúdistů v akci. Hala vede do hlavní místnosti, je to otevřený prostor s žíněnkami na podlaze a cihlovou zďí s množstvím obrázků. Kaligrafie na obrázcích vyjadřuje: "Heidžóšin", který se dá přeložit jako "zachovat klid."

Pan Oiši, 72 let, kterému všichni říkají "sensei", nebo učitel, vysvětluje: "Musíš zůstat v klidu při cvičení džúdó."

Pan Oishi se přestěhoval do New Yorku, z Tokia v roce 1965 a studoval malbu na Art Students League. Jako černý pás, také učil judo a účastnil se soutěží, vyhrál hlavní národní turnaj v roce 1969. Ve stejném roce si otevřel Oishi Judo na Sullivan Street; předtím než se dódžó ocitlo na tomto místě (547 Greenwich Street), tak se stěhovalo čtyřikrát.

V dódžó je asi 200 aktivních členů, ve věku 5-71, již druhé a dokonce i třetí generace studentů. A zatímco výuka džúdó může být poměrně přísná, styl výuky pana Oišiho je mnohem shovívavější.

"Učím džúdó jemným způsobem," řekl, "protože chci, aby lidé i nadále pokračovali."

A pokud pokračují, řekl, může se u nich vyvíjet fyzická a duševní síla, která jim bude dobře sloužit v jejich každodenním životě.

Po skončení cvičení a několika rituálních pozdravech na konci, seděla cvičební skupina v kruhu na podlaze a pila čaj. Oblečen v džúdógi (tradiční bílé nebo modré uniformy) a hnědý pásek, Kenneth W. O'Donnell, 38, detektiv s oddělení policie, řekl, že džúdó mu je užitečné při práci; umožnilo mu, aby si podmanil někoho, aniž by jej poranil. Zmínil se také o kamarádství. "Mnoho z mých nejlepších přátel jsou kluci, které jsem vlastně potkal tady při cvičení džúdó".

---
Pan Heinrich má k panu Oišimu zvlášť velkou úctu, protože sám praktikuje to, co káže.

"Dělá všechno, co vám řekne," řekl pan Heinrich. "Udělal více kliků, než jste udělali vy."

Bob Henry, 54, makléř ze Sunnyside, Queens, řekl, že po dvou desetiletích praxe, má ještě dlouhou cestu směrem k sebeovládání.

"Jsem tu, abych rozvíjel sám sebe," řekl. "Je to nikdy nekončící boj překonat svoji současnou situaci/stav."
---

Zde je odkaz na web Oiši Judo Club: http://www.oishi-judo.com/
Lze tam nalézt fotogalerii obrázků ze života dódžó i obrázků kreseb pana Oišiho, několik videí ze různých soutěží i jakusoku geiko / nagekomi pana Oišiho.

Hanegoši 跳 腰

8. srpna 2014 v 18:04 | júdanša |  Waza (Technika)
Nedávno jsem tu dával video od učitele Rjósaku Hirano, kde provádí a vysvětluje svoje Hanegoši 跳 腰 (跳 (hane - odskok, ucouvnout, trhnutí), 腰 (goši -bok)).

Hane goši 跳 腰 - Rjósaku Hirano


Tento týden jsem na webu objevil dva pěkné materiály k Hanegoši. Jeden je video a druhý je pdf dokument v angličtině.

Autorem pdf dokumentu je pan Pascal DUPRÉ ze švýcarské pobočky IMAF (Kokusai Budoin, International Martial Arts Federation).
HANE GOSHI Analysis and technical applications
Dupré se v tomto pěkném dokumentu věnuje historii tohoto chvatu a cituje různé učitele, kde popisují jejich provedení. Také dokument obsahuje fotomontáž provedení do různých stran (v pohybu dozadu, do strany, stojicí uke, jiná varianta do strany a také případné protitechniky k hanegoši).
Nic z tohoto dokumentu nebudu vybírat, je třeba ho přečíst jako celek. Nicméně je patrné, že provedení Hanegoši se vyvíjí v čase. To, jak ho známe dnes a jak se cvičí v Kódókanu je zřejmě z jeho revize z roku 1960. Nicméně vždy je klíčový pohyb nohou s boky jako pružiny - pokrčení nohou, snížení těžiště při rychlém obratu do chvatu a vymrštění se. Funkci pružiny dělají obě nohy (ta co na ní stojím i ta, kterou podmetám).
Druhý dokument je video na kterém je představeno Hanegoši z více zdrojů:

Judo - Hane-goshi
V první části je Hanegoši z VHS záznamu Kódókanu. Hanegoši s pohybem do soupeře a do strany. Tyto varianty jsou podrobně též v pdf nahoře a též je uvádí Daigó sensei ve svojí knize. Daigó zmiňuje, že technika hodu ukigoši je klíčová k pochopení, jak správně provést cukuri v tomto chvatu. Snížení těžiště, ohnutí se v zádech pro dosažení kontaktu jedním bokem a toto vše pomocí malých rychlých kroků (správné taisabaki) je důležité pro úspěšnou techniku. U Hanegoši dokonce zmiňuje přiskočení k soupeři a rychlý obrat se snížením. Daigó také říká, že při pohybu za ukem, kdy uke zakročuje svojí nohu, je správný okamžik pro přiskočení a provedení Hanegoši. Ncméně uke nesmí mít nohu zatěžkanou plnou vahou, pak se cukuri již nepovede.
Podobně jsou cvičeny i na dalších historických videích od pánů Kojke Tadaši a Tokio Hirano, věci kolem jsou trochu jiné, ale chvat je cvičen podobně.

Na čtvrtém videu cvičí Hanegoši Kjúzó Mifune. Mifune má nohu, kterou podmetá velmi pokrčenou a druhou, na níž stojí téměř narovnanou. Síla hodu je z jeho předklonu a vymrštění pouze té nohy, která je pokrčená. Je to zajímavé to vidět.

Hvězdy japonského džúdó 6 - Cukijo Kawahara

2. srpna 2014 v 7:49 | júdanša
V posledním ze série videí učitelů džúdó v Moskvě se představuje svoje techniky Cukijo Kawahara (8.dan). Kawahara byl Mistr Japonska z roku 1980 a mnohočetný medailista z Mistrovství Japonska. Závodil ve váze do 95 kg. Mezi jeho osobní chvaty patří Učimata a Óučigari. Na videu ukazuje a vysvětluje svoje Ósotogari, Taiotoši, Óučigari. Toto video a vysvětlení se mi líbí možná, ze všech nejvíce.

Kawaharovo Ósotogari je podobné tomu, jak jej standardně učí a cvičí japonští učitelé - viz třeba podání Jasuhira Jamašity. Kawahara klade velký důraz na moment nástupu do chvatu, tohle podrobné vysvětlení je vyjímečné. Práce rukou a mírný předklon těla. Kawahara ukazuje mírné nacuknutí k sobě a pak silné působení do směru hodu. Límcová ruka curite atakuje bradu, rukávová ruka hikite táhne směrem dolů. Nacuknutí vpřed vytváří místo pro dosažení kontaktu hrudníků. Předklonem těla spolu s působením rukou dává sílu do vychýlení ukeho.
Ukazuje také variantu vychýlení, kdy u curite neútočí na bradu pěstí ale rukou ohnutou v lokti. Curite drží na límci vzadu za hlavou. Podobně jako to ukazuje na svých videích Koga. Loket na bradě, spolu s předklonem těla (kontakt prso na prso) láme soupeřovu rovnováhu.
Podobnou variantu vychýlení při Ósotogari pak ukazuje Kawahara ještě na předkloněného soupeře. Přitahuje jej nejdříve k sobě a pak jeho hlavu zvedá a působením na jeho hlavu láme jeho rovnováhu.

Kawahara ukazuje Taiotoši do různých směrů, ukazuje pohyb nohou při cukuri (umístění se do chvatu). Zakročuje nohu zadem za svojí druhou a tím se dostává do pozice pro provedení Taiotoši. Límcová ruka curite nejdříve provede nacuknutí, aby si vytvořil pro nástup místo a pak působí/tlačí na bradu při vychýlení. Kawahara háže soupeře přímo nejkratší cestou dopředu do strany. Rotace těla při cukuri je minimální. Působení jeho směřuje dolů. Rozložení váhy na nohou v pozici hodu vypadá stejné.

Óučigari vysvětluje velmi podrobně a názorně. Směr působení toriho je přímo dolů vzad bez nějakých rotačních pohybů. Boky tlačí dopředu a náraz po kontaktu těl při cukuri je hlavní silou pro prolomení rovnováhy. S tím souvisí i kam směřuje hlava toriho při provedení Óučigari - dolů přes rameno směrem do místa pádu ukeho. Perfektní je množství přípravných nástupů pro naučení se správné práce těla při cukuri i směru vychýlení pro Óuči gari. Také velmi pěkně ukazuje práci rukou. Až by se dalo říci, že podmetající noha toriho je již méně podstatný pohyb v účinnosti chvatu.

V úvodu jsme mohli zahlédnout i chvilku vysvětlení nástupu do techniky Aši učimata. Nastupuje trochu stranou s osy, jako by chtěl dělat Kenken provedení. Důrazná je opět práce curite, která opět působí na bradu. Toto provedení vypadá velmi podobné Jamašitovu provedení Učimata.

Velmi se mi líbí Kawaharův způsob provedení i způsobu vysvětlování technik. Jeho učitelské schopnosti jsou úžasné.

Звёзды японского дзюдо в Москве. Часть 6

Toto bylo poslední video, ze série japonských učitelů džúdó, kteří v Moskvě jako závodníci měli startovat na OH 1980. Kvůli bojkotu k tomu nedošlo. V roce 2008 opět v Moskvě ukazovali a vysvětlovali ruským džúdistům svoje techniky a my Rusům můžeme jen děkovat, za to, že to nahráli a zveřejnili pro ostatní svět.