O džúdó jako výchovném systému Džigora Kana – část první

10. února 2014 v 4:05 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Petr Březina - leden 2014 - text je volně šiřitelný

Předmluva
V Japonsku se v posledních dvou desetiletích mezi vrcholnými činiteli džúdó objevuje názor, že je potřeba se navrátit k myšlenkám jeho stvořitele Džigora Kana. Roku 2001 Kódókan Institut a Celojaponská federace džúdó stály za vznikem hnutí Obroda džúdó ( 柔道ルネッサンス Judo Renaissance ).a jeho vedoucím mužem se stal olympijský vítěz v džúdó z roku 1984 a 202 zápasů v řadě neporažený šampión Jasuhiro Jamašita. Hnutí má za cíl apelovat především na japonskou džúdistickou veřejnost a přispívat, aby se džúdó stalo více prostředkem k výchově a sebezdokonalení jedince prospěšného společnosti, tak jak bylo cílem Kana a ne výrobnou moderních šampiónů či, aby se zaměřovalo jen na vítězství či prohru ve sportovním zápolení, jak je tomu spíše v džúdó dnes. Také se snaží, aby v džúdó docházelo naplnění dvou aspektů: "zdvořilost a úcta vůči svému soupeři" a "postoj, který stanovuje velkou hodnotu ipponové techniky". Často se v textech ohledně Obrody džúdó zmiňují odkazy na ideje Kana jako je 精力善用 Seirjoku Zenjó (Dobré využití vlastní mentální a fyzické síly) a 自他共栄 Džita Kjóej (vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní). Cílem tohoto textu je nastínit vývoj těchto myšlenek, stručně objasnit jejich význam i rozměr a také poukázat na některé jiné stránky a souvislosti z odkazu Džigora Kana. Snažil jsem se pátrat v rozličných materiálech Kódókanu či materiálech lidí spjatých s Kódókanem s cílem přiblížit myšlenky nejvíce autenticky i když třeba ve zkrácené formě. Na konci uvádím svoje zdroje informací pro ty, kteří by sami chtěli studovat níže popsané skutečnosti.

Zvolení jména 柔道 džúdó
V knize (1) je citace z tisku Kokuši číslo 3 z prosince 1898, kde se Kanó zmiňuje o důvodech, proč pojmenoval svůj způsob neozbrojeného boje 柔道 džúdó (jemná cesta/směr/morální učení) místo tehdy používaného 柔術 džúdžucu (jemné umění/dovednost). Slovo džúdó dříve existovalo velmi raritně ve starém stylu boje školy Džikišin (Džikišin rjú) a jeho studenti jej používali jako protiklad k výrazu 柔術 džúdžucu. Kanó se tedy také rozhodl nahradit znak 術 džucu pro umění/dovednost znakem 道 dó cesta/směr/morální/učení, aby se jasně odlišil od tehdejších škol džúdžucu. Uvedl dva hlavní důvody, jenž ho k tomu vedly:
1, Kanóvo výuka a způsoby tréninku se velmi lišily od výuky v tehdejších školách džúdžucu. Kanó prováděl změny a vývoj v technice i principech. Jeho vzdělávání studentů se nezaměřovalo jen na výuku techniky, ale také jak "si osvojit Cestu"/ "učit se Cestě" - trénink pro lepší život. Kanó otevřel studium veřejnosti bez ohledu na jejich původ a též se snažil bezpečnou výukou a bezpečnými metodami tréninku předcházet zraněním u studentů, což bývalo v korjú džúdžucu poměrně časté.
2. V době Meidži (1868-1912) tradiční školy upadaly, učitelé korjú džúdžucu ztráceli studenty i tradiční vhled a porozumění (Japonsko se vlivem otevření světu a přejímání věcí ze Západu velmi rychle kulturně měnilo a horlivě byly přejímány západní věci, zatímco o ty tradiční zájem upadal - včetně tradičních technik boje). Někteří z učitelů džúdžucu prováděli veřejná představení jejich bojových schopností či se ve veřejných zápasech utkávali proti protivníkům z veřejnosti či rikiši (zápasníkům sumó). Toto vše kvůli finančnímu zisku a tito "bojový umělci" zanechávali u veřejnosti dojem opovržení a nechuti. Často také adepti džúdžucu byli násilníci a mívali potyčky s jinými lidmi.

V knize (1) je také zmíněno, že v názvech dódžó té doby se hojně používal znak 武 bu (bojovat) např. Renbukan, Kóbukan, Šóbukan. Kanó použil místo toho ve svém Kódókan znak 道 dó (cesta), aby vyjádřil, že bojové techniky v jeho dódžó jsou jen prostředkem pro studium a né ústředním bodem zájmu. Slovo 講道館 Kódókan tedy znamená "sál/hala (kan), kde Cesta (dó) se vyučuje (kó)".

Kaligrafie napsaná Džigoró Kanem pro Šimotomisaka dódžó (nyní v Muzeu Kódókanu) obsahuje slovo Kódókan -講道館 " sál/hala (kan), kde Cesta (dó) se vyučuje (kó)". Na kaligrafii napsán zprava doleva.

Dá se tedy pochopit, že Kanó chtěl zdůraznit svoje odlišení od džúdžucu a tak propagovat své džúdó jako lidem prospěšný prostředek k jejich sebezdokonalení, později jako systém pro výchovu a vzdělávání japonského národa.

Džúdó jako prostředek pro vzdělávání
Kanó studoval korjú džúdžucu škol Tenšin Šinjó rjú a později Kito rjú, v němž obdržel v listopadu roku 1883 menkjo kaiden (licence povolení učit - doklad úplného předání informací školy) a všechny svitky školy. Dle knihy (4) obdržel i oblek na džúdžucu. Kanó zjistil, že trénink džúdžucu je velmi efektivní pro výcvik těla i ducha. Cítil se fyzicky silnější, vypěstoval si sebeovládání, zlepšil svou povahu a zjištoval pomocí tréninku, že principy útoku i obrany mohou být použity na všechny věci v životě. Byl si též vědom, že asketický trénink (šugjó 修行) je extrémně efektivní pro sebezdokonalení člověka a chtěl šířit toto poznání, aby co nejvíce lidí mohlo mít podobný prospěch.

Od založení Kódókanu roku 1882 postupně Kanó pokračoval ve výzkumu a studiu principů technik džúdó a následně uváděl do praxe své poznatky. Také v antikvariátech skupoval a studoval svitky jiných škol džúdžucu a setkával se různými učiteli starých škol a osobně se seznamoval s jejich obsahem. V knize (1) je uvedeno, že Kanó měl k dispozici svitky z džúdžucu škol Jóšin rjú, Sekiguči rjú, Cucumi Hózan rjú, Miura rjú, Kjúšin rjú, Džikišin rjú, Seigó rjú, Musó rjú, Teizen rjú, Kiraku rjú, Fusen rjú, Kandžin rjú a také Tenšin Šinjó rjú a Kito rjú. Shromažďoval též dokumenty vztažené ke kendžucu (šermířství), kjúdžucu (lukostřelectví), badžucu (jezdectví), sumó a další. Snažil se udělat si široký vhled do těchto různých bojových umění.

Kanó byl pedagog, postupně působil jako ředitel různých škol, později byl dlouhá léta poradcem Ministra školství. Od roku 1893 byl ředitelem na Tokijské pedagogické škole (později byla pojmenována Tokio Kjoiku Universita a nyní se jmenuje Tsukuba Universita). Tsukuba Universita má v Japonsku vynikající pověst vysoké školy pedagogické. Na studijní služební cesty Kanó poměrně často cestoval do zahraničí (Evropa, Amerika, Čína, Korea), kde studoval tamější systémy výuky, srovnával je a hledal jejich efektivní metody.

V Japonsku je též považován za japonského "otce sportu". V červenci 1911 Kanó založil a stal se prvním předsedou Japonské amatérské atletické asociace ( Dai nippon taiiku kakai - dnešní Japonská sportovní asociace). Byl také prvním asijským členem Mezinárodního olympijského výboru a přítelem zakladatele novodobých Olympijských her barona Pierra de Coubertaina a byl též propagátorem olympijských myšlenek v Japonsku (zdroj 14). Na internetu jsou k vidění skeny osobní korespondence Kana a Coubertaina. Roku 1912 přivezl první japonské sportovce na 5.OH do Stockholmu (Švédsko). Později byl též členem japonských olympijských delegací na 7.OH 1920 v Antverpách (Belgie), 9.OH 1928 v Amsterdamu (Nizozemí), 10.OH 1932 v Los Angeles (USA), 11.OH 1936 v Berlíně (Německo).

Džigoró Kanó v historickém okamžiku roku 1936 během OH v Berlíně, když Američan Jesse Owens byl dekorován zlatou medailí ve skoku do dálky, po té co porazil Japonce Naoto Tadžima a Němce Luz Long. Kanó stojí za stupínkem mezi Tadžimou a Owensem..

V příspěvku "Kodokan Judo Gaisetsu" (Osnova Kódókan Džúdó) v magazínu Džúdó, č. 2 vydaném Kódókanem ve 4. roku éry Taišó (1915) se Kanó vyjadřuje ke smyslu džúdó:
"Džúdó vyjadřuje nejúčinnější využití těla a ducha. Trénink džúdó je procvičování útoku a obrany pro posílení svého vlastního těla a ducha, a též uskutečňování základů džúdó. Díky tomu se každý zdokonaluje a stává se osobou prospěšnou společnosti. Toto je ideální smysl tréninku džúdó."

Jak jsem již zmínil, Kanó se upevňovnal v názoru, že džúdó bylo nepostradatelný vzdělávací nástroj a doufal, že podporuje lidi být zdravými tělesně i duševně, být vlastenečtí, ostražití a s dobrou povahou vkládanou ve prospěch společnosti.
V Kódókanu Kanó zavedl 4 výukové metody pro dosažení výše uvedených osobních cílů: randori (volný sparing), kata (formy), kógi (přednášky), mondó (rozhovory - otázky a odpovědi). Velmi zkráceně řečeno cvičení randori slouží k učení aplikování techniky i principů i posilování těla a ducha, kata zase k učení se technikám i principům technik, a i těch, které nelze v zájmu bezpečnosti použít v randori. Přednášky sloužily k doplnění teoretických znalostí (např. zákonitostí dané techniky nebo například při vysvětlování páčení se mohou hodit znalosti svalů a nervů nebo efektivita tréninku či vhledy do psychologie či etiky). Otázky a odpovědi sloužily, aby se žáci zeptali, čemu třeba neporozuměli. Náročné cvičení a zdokonalování se ve fyzických i volních vlastnostech na tatami pomocí randori a kata je propojeno s intelektuálním vzděláváním kógi a mondó, tvoří tak výchovně vzdělávací celek.

Kanó byl nesmírně ovlivněn vzdělávacím ideálem tak, že zkombinoval fyzické vzdělávání (taiiku) s intelektuálním vzděláváním (čiiku) a morálním vzděláváním (tokuiiku).

Šiai
Soutěžní zápas šiai byl též v Kódókanu hodnocen jako prostředek pro vzdělávání. Pravidelné akce soutěžních zápasů jako Cukinami šiai (měsíční) či Kóhaku šiai (červeno bílé) jsou v dnešním Kódókanu stále prováděny a na jejich základě může člověk postupovat při skládání technických stupňů.

Stávající prezident Kódókanu a olympijský vítěz v džúdó z roku 1976 pan Haruki Uemura (10.dan) ve svém novoročním projevu z roku 2013 se zmiňuje, že podle materiálů Kódókanu do roku 1945 byla nejoblíbenější kaligrafií čtyřznaková fráze Džigora Kana "顺道制胜" Džundó-Seišó. Ta byla poprvé Kanem zveřejněna v roce 1922 v knize Juko no kacudó.
Kaligrafie s touto frází visela na zdech školních dódžó po celém Japonsku a znamená: "Následuj cestu - způsob dosažení vítězství.". Prezident Uemura vysvětluje, že obsahem je zdůrazněna myšlenka, že při cíli cvičení džúdó za účelem vlastního sebezdokonalení je způsob konání v zápase důležitější než výsledek zápasu. Předvést ze sebe to nejlepší, snažit se odolat a přemoci soupeře má svojí váhu, ale i prohra při dodržování zásad džúdó nás obohatí více než vítězství za použití porušení zásad. (zdroj 17)
Randori v Kódókanu roku 1913

Při zápasech džúdó Kanó vyzýval své studenty: "Buďte iniciativní, mějte záměr; buďte rozhodní, poznejte, kdy přestat a buďte schopni se učit." Zdůrazňoval také: "Když vyhrajete, učiňte tak se skromností, a pokud prohrajete, tak to učiňte zdvořile. Buďte vždy ostražití, i když si myslíte, že jste v bezpečí. A nikdy se nebojte, když cítíte nebezpečí - jen prostě myšlením následujte Cestu." (zdroj 1)

Význam Rei a Reihó
V Kanově džúdó byl velký důraz kladen na reihó (etiketa) a rei (úklona). Způsob a smysl provádění reihó a rei byly první poučení, které nově příchozí žák v Kódókanu obdržel. K objasnění významu Rei je často zmiňován citát - "Rei ni hadžimari, rei ni owaru" (Začátek a konec s uctivým pozdravem). Toto odkazuje na uctivé provádění úklony, ve stoje (ricurei) či v sedě (zarei) během džúdó keikó. S odkazem na Kana jsou v knize (1) zmíněny důvody pro dodržování zdvořilostních rituálů a posilování ducha/myšlení Rei - usnadnit pěstování ctností, jako je sebedisciplína, přítomnost mysli, vážnosti, odvaha, spravedlnost a pokora. Kladl se důraz na naplnění správné formy provedení pozdravu i s vnitřním pocitem úcty a respektu. Partnerům v tréninku je věnována úcta a respekt, za to že díky cvičením s nimi se mohu zdokonalovat. Učitelům za jejich pozornost k nám ve výuce a úklona při vstupu či opouštění dódžó je věnována těm, kteří jsou v té době v dódžó přítomni, jelikož dódžó je místo, kam se lidé chodí zdokonalovat a za to jim náleží též naše úcta a respekt. Je zde také zmíněno Kanóvo doporučení k reihó (chování v dódžó) - chovat se disciplinovaně, zdržet se nesmyslných řečí, hlučného chování, v zápasech užívat veškerého úsilí a věnovat pozornost jiným trénujícím, snažíc se o vlastní vybrušování/zdokonalování charakteru. Dódžó udržovat uklizené a čisté. O proměnách rei v džúdó velmi pěkně pojednává práce pana Muraty z muzea Kódókanu (zdroj 10).

Úrovně studia džúdó
V roce 1918 Kanó vysvětlil 3 úrovně studia a snahy v džúdó:

Nízká úroveň - student se učí metody boje. V tomto smyslu džúdó není rozdílné od jiných bojových umění, jako například šermířství.

Střední úroveň - džúdó pomáhá zocelit a posílit tělo a myšlení pomocí důsledného a přísného tréninku a sebedisciplíny. Student na této úrovni cítí zadostiučinění pomocí tréninku, vítězství v zápasech a zkušenostech ze speciálního estetického pocitu.

Vyšší úroveň - zkušenosti studenta jsou dokonalým sjednocením techniky a základních principů džúdó. Toto je vrchol tréninku a fyzická i mentální síla je hromaděna pomocí pilného cvičení, pak ta musí být užita ke prospěchu ostatním lidem. Žák se musí učit, jak vytvářet a používat energii pro jejich vlastní prospěch. Jakmile je toto jednou provedeno, žák bude v pozici, kdy bude hrát roli při zlepšování podmínek pro svoje bližní.

Kanó Džigoró vysvětluje techniku hodu Ukigoši

Prof. Kano promlouvá ke skupině studentů džúdó v Kódókanu během Kagami biraki (úvod nového cvičebního roku) roku 1907.

V druhém díle se podíváme na vývoj nosných idejí Kódókanu - od principu Džú-no-ri k Seirjoku zenjó a Džita Kjóej - výklad těchto principů, na Kanův pohled na ideálního instruktora džúdó, na několik postřehů k systému zkoušek Kódókanu, zmíníme informace o smyslu Kódókan Bunkakai (Kulturní rady Kódókanu).
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroje informací použitých ve článku:
(1) Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation, Kano Sensei Biographic Editorial Commitee a Alex Bennett, Kodokan Judo Institute, 2009, anglicky
(2) Mind over Muscles: Jigor Kano - kompilace Naoki Murata, anglicky (3) Přednáška Džigora Kana o džúdó (z olympijského kongresu 1932 v Los Angeles) - znění pocházi z knihy Zápas džudo, Krákora, Šíma, 1947, česky
(4) Judo Memoirs of Jigoro Kano, Brian N. Watson, 2008, Trafford publishing, ISBN: 978-1- 4251-6349-5, anglicky (5) Kodokan Judo Throwing Techniques, Toshiro Daigo, Kodansha international 2005, anglicky
(6) 柔道の最高の目的 - jûdô no saikô no mokuteki » 神龍 - Shinryu http://www.shinryu.fr/881-judo-no-saiko-no-mokuteki.html
(7) The Way of Seiryoku Zenyo--Jita Kyoei in Judo By Shinichi Oimatsu (Kodokan) http://judoinfo.com/seiryoku2.htm
(8) http://judoinfo.com/kano4.htm
(9) Fulfilling His Duty as a Member: Jigoro Kano and the Japanese Bid for the 1940 Olympics http://ejmas.com/jcs/2004jcs/jcsart_svinth_0504.htm
(10) "Transitions within Kodokan Judo Etiquette",Naoki Murata, Kodokan Judo Institute, http://budo2008.nifs-k.ac.jp/pdf/murata_e.pdf
(11) web Zenjuren judo - http://www.judo-ch.jp/english/
(12) Rozhovor s Jasuhiro Jamašitou z roku 2006 - http://judonokenkyu.blog.cz/1401/rozhovor-s-jasuhirem-jamasitou-z-roku-2006 česky (13) "I Lead a Judo Renaissance Movement" Yamashita Talks about Today's Judo at Home and Abroad - http://www.judo-voj.com/contents/judorenaissance.html
(14) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(15) Text k Waza z webu Kódókan Institutu http://www.kodokan.org/e_basic/waza.html
(16) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(17) Novoroční vzkaz od prezidenta Kódókanu pana Harukiho Uemury http://www.kodokan.org/e_info/topics201301.html
Fotografie pocházejí z webu http://judoinfo.com/kano4.htm , knihy Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation, webu Zenjuren judo
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.