O džúdó jako výchovném systému Džigora Kana – část druhá

10. února 2014 v 4:11 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Petr Březina - leden 2014 - text je volně šiřitelný

V prvním díle jsme si nastíníli Kanovu ideu džúdó jako výchovného a vzdělávacího systému pro člověka a v tomto díle se budu věnovat podrobněji Kanovo myšlenkám a idejím.

Princip Džú-no-ri a přechod k Seirjoku zenjó
V knize (1) je uvedeno, že v džúdžucu se vítězství zakládalo na pochopení a aplikaci myšlenky "džú joku gó wo seisu" (jemnost ovládá sílu) 柔よく剛を制す. V klasickém čínském textu San Lue je uvedeno: "Měkké (džú) může ovladat tvrdé. Slabé může ovládat silné. Jemnost je ctnost, když je tvrdost nezvladatelná. Lidé budou pomáhat slabým a budou nesnášet a napadat silné". Tato interpretace džú je založena na populární filozofii čínského mudrce Lao Tse - jeho textu Tři Strategie.
Princip jemnosti Džú-no-ri býval ve svitcích starých škol džúdžucu vyjádřen velmi teoreticky a obecně. Standartní vysvětlení je: vyhnout se napadení soupeřově síle ve směru jejího působení a použít jí k vlastní výhodě.

Kanó založil svoji interpretaci jemnosti na tomto základě a postupně přidal jeho vlastní interpretaci k vyřešení situací, které viděl jako rozporuplné.
"Dosažení vítězství pomocí džú jemnosti znamená nejít silou proti síle protivníka, ale použít dost energie k vyvolání reakce tak, že soupeř reaguje a ztrácí rovnováhu; potom můžeš provést vhodnou techniku."

Kanó postupně cítil ve své inovaci také rozporuplnost a shledával, že pomocí džú-no-ri nemůže adekvátně vysvětlit všechny technické prvky útoku a obrany. V knize (2) jsou k tomuto uvedeny příklady situací - když vás soupeř chytne za zápěstí, v případě vlastního kopu či úderu. V přednášce (3) je ještě uvedeno strhávání, škrcení, uchopení zezadu. Kanó se začal zabývat, jak používat svoji sílu a postupný proces jeho zkoumání se stal základem pro myšlenku efektivního využití fyzické i duševní síly v dané situaci a okamžiku - principem Seirjoku Zenjó 精力善用. Ten do sebe začleňuje (obsahuje v sobě) i princip Džú (Džú no ri - princip přizpůsobivosti/flexibility/poddajnosti/jemnosti). Postupně Kanó během svého života rozvinul myšlenku Seirjoku Zenjó do aspektů celého lidského konání na úrovni jednotlivce i skupin společnosti - o tomto psal články do časopisu Džúdó, který Kódókan vydává.

Výklad myšlenky Seirjoku zenjó
Výraz 精力善用- Seirjoku Zenjó ( dobré použití energie) je zjednodušeninou výrazu Seirjoku Saizen Kacujó 精力最善活用, který znamená "Nejlepší aplikace/využití energie"
精力- Seirjoku - "energii, sílu, vitalitu"
最善- Saizen - "nejlepší" - sai 最 (maximální, mimořádný, nejvyšší, extrémní), zen 善 (dobré, ctnostné, laskavé)
活用- Kacujó - "praktické aplikace využití"

精力善用- Seiryoku Zen'yo - Seirjoku Zenjó - (zkrácený tvar Zenjó - znak zen 善 ze Saizen a znak 用 jó z Kacujó). Celé je možné přeložit jako dobré (pro dobro) využití/použití energie nebo také jako maximální efektivita využití energie. Znak 善 zen vyjadřující dobré, ctnostné, laskavé dává tomuto spojení další rozměr - altruismus (nesobeckost).
Způsobů doslovných překladů Seirjoku Zenjó se dá v literatuře najít mnoho, ale významově podobných či stejných. Nicméně tato zásada vypovídá o hledání co nejlepšího využití vlastních fyzických a duševních sil pro dobro a mimo to vyzývá k uplatnění nejvhodnějšího a nejctnostnějšího řešení jakéhokoliv problému: Jednat jen v pravý čas, s dokonalou kontrolou použité energie, použití síly a záměru soupeře proti němu. Kanóvo představa byla, že vzdělávání, výroba, akademický svět, vojenství a každý jiný aspekt společnosti by měl být řízen s maximální efektivitou použití energie.

Myšlenka Seirjoku zenjó v technice ( waza ) džúdó: kuzuši-cukuri, kake
Techniky džúdó mají různý původ. Některé pocházejí z různých škol džúdžucu ( nejenom z Tenšin Šinjó rjú a Kito rjú ), další byly vyvinuty Kanem, či Kanovo žáky v Kódókanu - jako například většina technik z aši waza atd. O původu technik hodů perfektně pojednává kniha Kodokan Judo Throwing Techniques (zdroj 5). Původní techniky byly časem modifikovány a rozvíjeny povětšinou na základě používání v randori. Techniky v džúdó jsou založeny na mnoha různých mechanických principech, nicméně mohou vždy být vysvětleny pomocí Seirjoku zenjó.
V knihách a textech o džúdó se nachází informace, že účinné provedení techniky závisí na třech fázích "kuzuši" ( 崩し rozbití rovnováhy), "cukuri" (umístění) a pak dokončení techniky "kake" (provedení). Kanó říkal, že kuzuši je součástí cukuri (umístění těla před provedením techniky).

Z textu na webu Kódókanu se o Waza (technika) můžeme dozvědět toto také a také, že učení se a správným cvičením cukuri a kake v technikách džúdžucu používáme princip Seirjoku zenjó:
"Waza je založena na základní zásadě džúdó, která je "maximální efektivní využití mysli a těla". Teorie cukuri a kake vyjadřují princip z hlediska techniky - Waza.
Součást Cukuri je Kuzuši, což znamená zničit soupeřovu pozici nebo rovnováhu, a "držet se připraven", aby váš útok byl jednodušší.
Kake (provedení) se nazývá fáze, kdy chcete skutečně použít svou zamýšlenou techniku, když soupeřův postoj/pozice již byla prolomena pomocí cukuri. Cukuri a Kake může být také nazýváno technickými principy džúdó.
Když cvičíte cukuri a kake, obě závisejí na základním principu "Vzájemný prospěch a přínos" a "Maximální účinnost", můžete pochopit a zvládnout zásady, které mohou být použity na všechny fáze lidského života. Můžete tak postupovat od Waza (technice) k Dó (cestě) tím, že cvičíte džúdó."

Učením a studiem jednotlivých technik a situací jejich správného použití si člověk osvojuje způsob, jak nejefektivněji používat svoji sílu. Intenzivní hledání, naplnění a poznání tohoto principu při cvičení v dódžó by měl džudista přenášet i do svého jednání a konání v životě. Kanovo cíl byl, aby hodnoty dosažené výcvikem v džúdó byly přenášeny jeho žáky do praxe jejich života.

Vznik myšlenky Džita Kjóej
Kanóvo uvažování o Seirjoku zenjó později vyústilo ve zjištění, že spolupráce je výsledkem efektivního vynaložení sil. Z toho myšlenkového procesu a přesvědčení postupně vzniknul druhý princip / idea 自他共栄 Džita Kjóej - vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní.
Tento výraz je Kanóvo zjednodušeninou výrazu Džita júwa kjóej 自他融和共栄 - vzájemná harmonie a prosperita pro sebe a ostatní.
自他 - Džita - "sebe a jiní"
融和 - Júwa - "harmonie, usmíření"
共栄 - Kjóej - "vzájemná prospěšnost"

V knize (1) je informace, že Kanó v roce 1917 v časopise Džúdó publikoval esej věnovanou altruismu - nesobeckosti. Tam tvrdil, že "zdokonalování sebe sama" nebylo sobeckým počinem, za předpokladu, že také ostatní z toho mají prospěch. Varoval také, že bez pozornosti by bylo možné pro jednotlivce sklouznout na mylnou cestu posedlosti sebou. Jednotlivec by měl vždy usilovat o udržení rovnováhy nesobeckosti a sebezdokonalování, a idea Džita Kjóej - vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní by měla být vědomě "uváděna do praxe", spíše než ji považovat za abstraktní " ideál dobročinnosti".
Kanó byl příznivec národního patriotismu a byl na druhou stranu zarytým odpůrcem japonského militarismu. Obával se, že Kódókan, bude použit jako vojenské výcvikové středisko, získal slib od císaře, že by se tak stát nemělo. Kanó si přál světový mír a vystupoval proti japonské politice okupace okolních zemí za účelem přístupu k nerostným zdrojům, které Japonsko postrádalo. Byl pro řešení, ze kterého by měly vzájemný prospěch obě strany. Zasadil se o stanovení, že v roce 1940 se měly konat Olympijské hry v Japonsku a tím chtěl přispět míru. Po špatné zkušenosti z OH 1936 v Německu veřejně vystupoval s tvrzeními, že Olympijské hry jsou pro sportovce a né pro politiky a že projevy politiků se na OH nebudou konat.

"Seirjoku-zenjó";"maximální efektivita využití energie"(vpravo), "Džita Kjóej"; "vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní" (vlevo) napsané profesorem Kanem

Kanův pohled na ideálního instruktora džúdó
V Japonsku na počátku 20.století počet zájemců o džúdó prudce stoupal a džúdó se začalo šířit po celé zemi. Je samozřejmé, že Kanó se snažil vzdělávat své instruktory dle svých ideálů, aby i oni je byli schopni správně předávat. Kanóvo nejlepší studenti působili jako instruktoři u policie a druhotně u vzdělávacích institucí - např. u Tokijské Metropolitní Policie v pobočce Keišičó (Jamašita Jošicugu), Sató Hóken na Císařské námořní akademii v Etadžimě, Širó Saigó na Tokijské císařské univerzitě, Munezó Icuró na Tokijské vyšší škole a Isogai Hadžime na Dai Nippon Butókukai 大日本武徳会 ( Velká japonská společnost válečných ctností ) - škola specializující se na výuku v bojových uměních (zdroj 1).
Později v roce 1914 Kanó založil Džúdókai (Asociace džúdó), která spolu s Kódokanem se měla starat o vzrůstající počet nových dódžó v zemi a vzdělávání jejich instruktorů. Členové Džúdókai se měli dle Kanóvo vyjádření (zdroj 4) ve svém učení zaměřovat nejen na techniku džúdó, ale také na duchovní aspekty. Měli porozumět principům džúdó, používat je jako základ pro jejich zlepšení znalostí a jejich všeobecné duševní pohody. Měli by též pracovat na svém vlastním duševním vývoji.

V knize 4 je též překlad Kanóvo článku Ideální instruktor džúda. Píše se tam, že by měl rozumět technickým aspektům džúdó, být odborníkem na techniky útoku a obrany a že by měl hledat způsoby, jak se zlepšovat jako učitel. Měl by mít též dovednost v bódžucu (boj s holí) i kendžucu (šermířství). Měl by mít schopnost rozumět, jak jeden může získat výhodu a vyhrát v zápase a jak jiného přemoci. Měl by podrobně znát způsoby fyzického vzdělávání, učební metody a měl by pečlivě rozumět významu morálního vzdělávání. Nakonec sám musí porozumět principům džúdó, jak je to jen možné, jejich nadstavbám, jak je uplatňovat pro usnadnění vlastního každodenního života a jak ony sami mohou být přínosem pro společnost jako celek.

Kanó Džigoró v džúdógi

Několik postřehů k systému zkoušek Kódókanu
Kanó nahradil tradiční systém stupňů (šóden, čúden, okuden nebo mokuroku, menkjo, kaiden) za svůj. Kanó shledával tradiční systém příliš neurčitý, několik jeho kolegů setrvávalo na stejném stupni po dlouhý čas, než postoupili. Kanó měl za cíl, že jeho rozdělení na jednotlivé stupně dan bude pokrokověji ukazovat realitu studia a lépe motivovat.
Kanó nejdříve rozdělil žáky do dvou skupin mudanša (bez stupně) a júdanša (držitelé stupňů). Pro júdanša vytvořil jednotlivé stupně dan a později mudanša rozdělil do tří skupin ko, ocu, hei. Ty pak nahradil stupněmi kjú (mukjú (bez kjú), gokjú 5.kjú - ikkjú 1.kjú).

V knize (1) je nastíněno, že posuzování lidského charakteru hrálo též roli při udělování technických stupňů v Kanóvě Kódókanu, nejenom technická dovednost v randori a kata, ale také společenská slušnost, svědomitost v tréninku. Pro vyšší stupně se posuzovalo dosažení cílů vlastního zdokonalení a budování dobrých vlastností - aplikace džúdó do každodenního života. V knize (1) je výtah citací k pravidlům pro posuzování zkoušek z "Předpisy Kódókan Rady" vytištěné v Júdó Nenkan, 1925.
Článek 10: Posouzení pro povýšení je založeno na kandidátově charakteru, technických znalostech v kata a randori, znalostech džúdó, uplatnění výcviku džúda, úspěchy v džúdó a tak dále. Uchazeči budou posuzovány v souladu s následujícími kritérii:
a, Má-li kandidát nedostatky v charakteru, on/ona nebude povýšen, i když splňuje ostatní požadavky.
b, U těch, u kterých je považováno, že mají dobrý charakter, a kteří se připravují pilně, aby uplatňovaly své džúdó dovednosti a znalosti v každodenním životě, a těch, kteří udělali úspěchy v džúdó, může být do určité míry takto kompenzována technická nedostatečnost.
c, Posouzení džúdó technik bude zdůrazňovat držení těla, rovnováhu a vyrovnanost (klid) při provádění.
d, V souvislosti se znalostí džúdó, tak kandidáti na povýšení na Šódan (1.dan) nebo vyšší, musí ukázat pevné porozumění technické teorie a ukázat, jak uvádějí důraz na jejich džúdó zkušenosti.

V knize (1) jsou také uvedeny překlady textů certifikátů z 20.května roku 1894 ze zkoušek Kódókanu v Šimotomizaka-čó. Certifikáty na nižší stupně byly v té době tištěné a od 4.danu je Kanó vlastnoručně psal. Zajímavé je, že instruktorem bývá označen až ten, kdo obdrží stupeň 6.dan. Také je zajímavé si všimnout, jak se liší slova v jednotlivých certifikátech o doporučení pro další praxi: bude pokračovat ve školení / bude studovat / musí studovat. Můj pocit z toho je ten, že udělením vyššího stupně si Kanó zavazuje adepta k pokračování a k hlubšímu studiu.

Šodan (1.dan), Nidan (2.dan), Sandan (3.dan)
"Držitel tohoto certifikátu vyvinul velké úsilí při studiu Nihon-den Kódókan Džúdó a prokázal dostatečný pokrok, aby získal stupeň Šódan (2.dan, 3.dan). Držitel tohoto certifikátu bude pokračovat ve školení s cílem zlepšit své dovednosti."

Jondan (4.dan) , Godan (5.dan)
"V průběhu mnoha let, držitel tohoto certifikátu vyvíjel velké úsilí studia Nihon-den Kódókan Džúdó, ve kterém prokazuje vysokou technickou schopnost, a tímto získal stupeň 4. dan (5.dan). Držitel tohoto certifikátu bude studovat, aby se stal instruktorem."

Rokudan (6.dan) a vyšší stupně
"V průběhu mnoha let, držitel tohoto certifikátu vyvíjel velké úsilí studia Nihon-den Kódókan Džúdó, ve kterém prokazuje mistrovství v technice a tímto získal stupeň 6. dan. Držitel tohoto certifikátu musí studovat, aby se stal skutečným mistrem (Šihan)."

Kódókan Bunkakai (Kulturní rada Kódókanu)
Kulturní rada Kódókanu byla založena v roce 1922. Smysl Kódókan Bunkakai bylo propagovat myšlenku Seirjoku Zenjó - nejlepší dobré praktické využití duševní i fyzické energie. Toto mohlo být použito ve všech směrech života.
Dle prohlášení se doktrína Kódókan Bunkakai zaměřovala na následující cíle:
1. Podporovat jednotlivce v trénování jejich těl, aby byla silné a zdravé a učit morální principy, podporovat žáky, aby významně přispívali společnosti.
2. Lidé budou podporováni, aby respektovali základní povahu a historii národa a usilovali o nezbytné zlepšení pro jeho prospěch.
3. Přispívat k harmonizaci společnosti prostředky jako je oboustranná pomoc a oboustranný kompromis mezi jednotlivci stejně jako mezi organizacemi.
4. Pro prospěch celého světa, rasová diskriminace musí být potlačena a úsilí se musí věnovat kulturnímu pokroku, umožňující lidem žít spolu mírumilovně ve vzájemné prospěšnosti.
Obecné principy:
1. Zdokonalování sebe je v konečném důsledku nejlepší využití vlastní energie.
2. Zdokonalování sebe je dosaženo přes pomoc při sebezdokonalování ostatních.
3. Zdokonalování sebe je základ všeobecné prosperity mezi všemi lidmi.

Cesta Seirjoku Zenjó Džita Kjóei
Kanó v roce 1922 na zasedání Kódókan Bunkakai (Kulturní rada Kódókanu) poprvé spolu veřejně uvedl dva nejvyšší cíle džúdó - 精力善用 Seirjoku Zenjó (Dobré použití vlastní mentální a fyzické síly) a 自他共栄 Džita Kjóej ( vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní). Tyto cíle pro snažení adeptů Kódókanu se utvářely postupně v Kanově myšlení během jeho života. Dokladem může být skutečnost, že v roce 1922 bylo Kanovi 63 let a od vzniku Kódókanu to bylo 45 let. Oba tyto principy jsou spolu provázané do celku a Kanó je představil jako cíle snažení těch, kdo trénují, cvičí, studují Kódókan džúdó. Využití těchto principů/cílů snažení je možno aplikovat nejenom do samotného cvičení, ale i do dalších sfér života, na což byla podstata Kanovo džúdó, jakožto prostředku pro vzdělávání a výchovu jedince.

Profesor Kanó uvedl v kunwa (přednáška) na obřadu kagamibiraki (první den cvičení džúdó v roce - zahájení roku) v Kódókanu v lednu 11. roku éry Šówa (1936): "Zásadní význam džúdó je velmi praktická aplikace síly. Se záměrem ctnostného chování je toto nejúčinnější uplatňování energie. Dobré vlastnosti pomáhají dalšímu rozvoji života ve skupině a vše, co toto narušuje je špatné. V tomto významu věrnost a důvěra jsou dobré vlastnosti. Nepřetržitý rozvoj života ve skupině a života ve společnosti je dosažen pomocí Sojo Sojo (vzájemná pomoc a vzájemný kompromis) a Džita kjóei. Proto je toto (nejúčinnější uplatňování energie) také dobrou vlastností a je zásadním významem džúdó.".

Kanó také zmiňoval, že by se v budoucnu výuka džúdó měla též obohacovat o techniky šermu (kendó), hole (bódžucu). Kanó věřil, že i do těchto způsobů boje lze aplikovat myšlenku Seirjoku zenjó. Také se zajímal o způsoby Uešibova aikidó i o kata Funakošiho karate. Do Kódókanu zval učitele jiných systémů boje a též vysílal své žáky k nim na studia. Kanó hledal ideální prostředek pro výchovu člověka na základě cvičení bojových umění. Jeho cílem bylo džúdó sloužící jako prostředek sebezdokonalování, výchovy a vzdělávání člověka tak, aby byl v dobrém prospěšný sobě i okolí.

Dnešní džúdó po celém světě je především zaměřené na výhru ve sportovních zápoleních, kde vrcholem snažení je dovednost (džucu 術) hodit soupeře či jej porazit v boji na zemi. Zřejmě ve velké většině dódžó po světě vlivem sportovního zaměření džúdó jsou ideály Džigora Kana odsunuty na pozadí, nebo vůbec nejsou cílem. Svým způsobem by se dalo říct, že se pěstování dó (道 cesta) opět přeměnilo ve snahu o džucu (術 dovednost/schopnost). Výuka i cíle v džúdó jsou ochuzeny o svou podstatnou část, jenž dávají prospěch širšímu spektru lidí cvičících džúdó. Jak kdysi bylo uvedeno na webu Mezinárodní federace džúdó (IJF) v textu, kde se vysvětloval pojem džúdó, každý se může zamyslet nad tím, jestli praktikuje dó a nebo džucu.

Jako poslední věc tohoto článku si dovolím uvést citát Džigoró Kana:
"Není důležité být lepší než někdo jiný, ale být lepší než včera."


-Význam džúdó a účel vzdělávání-
"Džúdó" je definováno jako způsob/cesta, jak optimálně využít síly těla i mysli. Účelem tréninku Džúdó je učit se fyzické a duševní disciplíně pomocí cvičení útočení a obrany, což vede k pochopení podstaty cesty/způsobu. Člověk tak dosahuje dokonalosti své osobnosti a přispívá k blahobytu společnosti jako celku.
Zdroj: http://www.judo-ch.jp/english/knowledge/charm/

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroje informací použitých ve článku:
(1) Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation, Kano Sensei Biographic Editorial Commitee a Alex Bennett, Kodokan Judo Institute, 2009, anglicky
(2) Mind over Muscles: Jigor Kano - kompilace Naoki Murata, anglicky (3) Přednáška Džigora Kana o džúdó (z olympijského kongresu 1932 v Los Angeles) - znění pocházi z knihy Zápas džudo, Krákora, Šíma, 1947, česky
(4) Judo Memoirs of Jigoro Kano, Brian N. Watson, 2008, Trafford publishing, ISBN: 978-1- 4251-6349-5, anglicky
(5) Kodokan Judo Throwing Techniques, Toshiro Daigo, Kodansha international 2005, anglicky
(6) 柔道の最高の目的 - jûdô no saikô no mokuteki » 神龍 - Shinryu http://www.shinryu.fr/881-judo-no-saiko-no-mokuteki.html
(7) The Way of Seiryoku Zenyo--Jita Kyoei in Judo By Shinichi Oimatsu (Kodokan) http://judoinfo.com/seiryoku2.htm
(8) http://judoinfo.com/kano4.htm
(9) Fulfilling His Duty as a Member: Jigoro Kano and the Japanese Bid for the 1940 Olympics http://ejmas.com/jcs/2004jcs/jcsart_svinth_0504.htm
(10) "Transitions within Kodokan Judo Etiquette",Naoki Murata, Kodokan Judo Institute, http://budo2008.nifs-k.ac.jp/pdf/murata_e.pdf
(11) web Zenjuren judo - http://www.judo-ch.jp/english/
(12) Rozhovor s Jasuhiro Jamašitou z roku 2006 - http://judonokenkyu.blog.cz/1401/rozhovor-s-jasuhirem-jamasitou-z-roku-2006 česky (13) "I Lead a Judo Renaissance Movement" Yamashita Talks about Today's Judo at Home and Abroad - http://www.judo-voj.com/contents/judorenaissance.html
(14) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(15) Text k Waza z webu Kódókan Institutu http://www.kodokan.org/e_basic/waza.html
(16) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(17) Novoroční vzkaz od prezidenta Kódókanu pana Harukiho Uemury http://www.kodokan.org/e_info/topics201301.html
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.