Únor 2014

Deaši harai - Sato Tadaši sensei 8.dan

24. února 2014 v 8:22 | júdanša |  Waza (Technika)
Další z videí z Ruska s učitelem z Kódókanu Sato Tadašim (8.dan), tentokráte k podmetu Deaši harai 出足掃 ( de podmetení, aši noha, harai ven / vyčnívající).

Sensej vysvětluje a ukazuje dvě věci:
1, je třeba ustoupit do strany od ukeho - nohy toriho jsou na přímce k ukemu - tori musí být rychlý
2, je třeba podmetat nohu ukeho ve správný okamžik - v okamžiku, kdy noha došlápne, ale ještě na ní není přenesena váha

Technika se cvičí s pohybem vzad, uke vykročuje vpřed.

Deashi harai - Sato Tadashi sensei 8dan

Poznámka:
Moment podmetu, jak je popsáno výše je odlišný od Kosoto gari. Dle knihy od Tošihira Daigo - Kodokan judo throwing techniques, je toto rozdíl od Kosoto gari, kde je podmetaná noha již zatížena vahou ukeho, zatímco při Deaši harai také podmetaná noha došlápla, ale váha na ní ještě není. Tyto dvě techniky jsou si podobné, mají jiný okamžik, kdy je podmetaná noha. Trochu se liší i způsob práce rukou. U Kosoto gari rukávová ruka tlačí dolů, aby zatěžkala podmetanou nohu a u Deaši harai rukávová ruka jako by nutí (tahá) protivníka k pohybu vpřed.

Harai goši - Sató Tadaši sensei (8.dan)

23. února 2014 v 13:42 | júdanša |  Waza (Technika)
Přátelství prezidenta Putina a Jasuhira Jamašity nese plody, že do Ruska jezdí učitelé džúdó z Japonska. Hodně videí se dá na youtube najít z těchto návštěv. Zde je video, kde japonský učitel Sato Tadashi sensei (8dan) ukazuje techniku hodu Harai goši 掃腰 (harai 掃 - zametení/podmetení, goši 腰 - bok ).

Japonský učitel ukazuje v učikomi způsob vychýlení i postavení nohou (opět trojúhelník) . Lze si všimnout, že při cukuri má snížené těžiště a vzpřímený trup. Tyhle dvě věci, se mi zdájí jako nejpodstatnější pro správné provedení tohoto chvatu - umožnuje efektivně torimu použít bok k nabalení soupeře na sebe. Tori má kontakt s ukem v oblasti boků a hrudníku. Podmet nohou je zadni částí nohy (spodní část stehna). Směr vychýlení je dopředu do strany.
Na závěr ukazuje i moment pro útok pomocí Harai goši. - když uke stojí na na přední noze, ta je posleze torim podmetena. Dobré je si všimnout, jak v tomto pohybu provádí kuzuši i cukuri - pohyb a umístění toriho právé i levé nohy.

Info o učiteli Tadaši Sató:
ročník 1945, 8.dan, od roku 1983 instruktor Kódókan institutu, 3x vítěz policejního Mistrovství Japonska v džúdó, Mistr Japonska z roku 1997 v Košiki no kata, ředitel vzdělávání Kódókanu, v knize KODOKAN JUDO:THROWING TECHNIQUES od Toshiro Daigo demonstruje techniky hodů Kódókanu spolu s Cuneo Sengoku (též 8.dan).

harai goshi - Sato Tadashi sensei (8dan). Moscow 2008.



Mistrovství Japonska týmů středních škol

10. února 2014 v 18:16 | júdanša |  Akce
Na Youtube jsem našel sestřich akcí ze zápasů z turnaje Mistrovství Japonska týmů středních škol 2013. Je na něm k vidění veliké množství krásných ipponů.

平成25年度全国高校総体(インターハイ) 男子団体名場面集


O džúdó jako výchovném systému Džigora Kana – část druhá

10. února 2014 v 4:11 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Petr Březina - leden 2014 - text je volně šiřitelný

V prvním díle jsme si nastíníli Kanovu ideu džúdó jako výchovného a vzdělávacího systému pro člověka a v tomto díle se budu věnovat podrobněji Kanovo myšlenkám a idejím.

Princip Džú-no-ri a přechod k Seirjoku zenjó
V knize (1) je uvedeno, že v džúdžucu se vítězství zakládalo na pochopení a aplikaci myšlenky "džú joku gó wo seisu" (jemnost ovládá sílu) 柔よく剛を制す. V klasickém čínském textu San Lue je uvedeno: "Měkké (džú) může ovladat tvrdé. Slabé může ovládat silné. Jemnost je ctnost, když je tvrdost nezvladatelná. Lidé budou pomáhat slabým a budou nesnášet a napadat silné". Tato interpretace džú je založena na populární filozofii čínského mudrce Lao Tse - jeho textu Tři Strategie.
Princip jemnosti Džú-no-ri býval ve svitcích starých škol džúdžucu vyjádřen velmi teoreticky a obecně. Standartní vysvětlení je: vyhnout se napadení soupeřově síle ve směru jejího působení a použít jí k vlastní výhodě.

Kanó založil svoji interpretaci jemnosti na tomto základě a postupně přidal jeho vlastní interpretaci k vyřešení situací, které viděl jako rozporuplné.
"Dosažení vítězství pomocí džú jemnosti znamená nejít silou proti síle protivníka, ale použít dost energie k vyvolání reakce tak, že soupeř reaguje a ztrácí rovnováhu; potom můžeš provést vhodnou techniku."

Kanó postupně cítil ve své inovaci také rozporuplnost a shledával, že pomocí džú-no-ri nemůže adekvátně vysvětlit všechny technické prvky útoku a obrany. V knize (2) jsou k tomuto uvedeny příklady situací - když vás soupeř chytne za zápěstí, v případě vlastního kopu či úderu. V přednášce (3) je ještě uvedeno strhávání, škrcení, uchopení zezadu. Kanó se začal zabývat, jak používat svoji sílu a postupný proces jeho zkoumání se stal základem pro myšlenku efektivního využití fyzické i duševní síly v dané situaci a okamžiku - principem Seirjoku Zenjó 精力善用. Ten do sebe začleňuje (obsahuje v sobě) i princip Džú (Džú no ri - princip přizpůsobivosti/flexibility/poddajnosti/jemnosti). Postupně Kanó během svého života rozvinul myšlenku Seirjoku Zenjó do aspektů celého lidského konání na úrovni jednotlivce i skupin společnosti - o tomto psal články do časopisu Džúdó, který Kódókan vydává.

Výklad myšlenky Seirjoku zenjó
Výraz 精力善用- Seirjoku Zenjó ( dobré použití energie) je zjednodušeninou výrazu Seirjoku Saizen Kacujó 精力最善活用, který znamená "Nejlepší aplikace/využití energie"
精力- Seirjoku - "energii, sílu, vitalitu"
最善- Saizen - "nejlepší" - sai 最 (maximální, mimořádný, nejvyšší, extrémní), zen 善 (dobré, ctnostné, laskavé)
活用- Kacujó - "praktické aplikace využití"

精力善用- Seiryoku Zen'yo - Seirjoku Zenjó - (zkrácený tvar Zenjó - znak zen 善 ze Saizen a znak 用 jó z Kacujó). Celé je možné přeložit jako dobré (pro dobro) využití/použití energie nebo také jako maximální efektivita využití energie. Znak 善 zen vyjadřující dobré, ctnostné, laskavé dává tomuto spojení další rozměr - altruismus (nesobeckost).
Způsobů doslovných překladů Seirjoku Zenjó se dá v literatuře najít mnoho, ale významově podobných či stejných. Nicméně tato zásada vypovídá o hledání co nejlepšího využití vlastních fyzických a duševních sil pro dobro a mimo to vyzývá k uplatnění nejvhodnějšího a nejctnostnějšího řešení jakéhokoliv problému: Jednat jen v pravý čas, s dokonalou kontrolou použité energie, použití síly a záměru soupeře proti němu. Kanóvo představa byla, že vzdělávání, výroba, akademický svět, vojenství a každý jiný aspekt společnosti by měl být řízen s maximální efektivitou použití energie.

Myšlenka Seirjoku zenjó v technice ( waza ) džúdó: kuzuši-cukuri, kake
Techniky džúdó mají různý původ. Některé pocházejí z různých škol džúdžucu ( nejenom z Tenšin Šinjó rjú a Kito rjú ), další byly vyvinuty Kanem, či Kanovo žáky v Kódókanu - jako například většina technik z aši waza atd. O původu technik hodů perfektně pojednává kniha Kodokan Judo Throwing Techniques (zdroj 5). Původní techniky byly časem modifikovány a rozvíjeny povětšinou na základě používání v randori. Techniky v džúdó jsou založeny na mnoha různých mechanických principech, nicméně mohou vždy být vysvětleny pomocí Seirjoku zenjó.
V knihách a textech o džúdó se nachází informace, že účinné provedení techniky závisí na třech fázích "kuzuši" ( 崩し rozbití rovnováhy), "cukuri" (umístění) a pak dokončení techniky "kake" (provedení). Kanó říkal, že kuzuši je součástí cukuri (umístění těla před provedením techniky).

Z textu na webu Kódókanu se o Waza (technika) můžeme dozvědět toto také a také, že učení se a správným cvičením cukuri a kake v technikách džúdžucu používáme princip Seirjoku zenjó:
"Waza je založena na základní zásadě džúdó, která je "maximální efektivní využití mysli a těla". Teorie cukuri a kake vyjadřují princip z hlediska techniky - Waza.
Součást Cukuri je Kuzuši, což znamená zničit soupeřovu pozici nebo rovnováhu, a "držet se připraven", aby váš útok byl jednodušší.
Kake (provedení) se nazývá fáze, kdy chcete skutečně použít svou zamýšlenou techniku, když soupeřův postoj/pozice již byla prolomena pomocí cukuri. Cukuri a Kake může být také nazýváno technickými principy džúdó.
Když cvičíte cukuri a kake, obě závisejí na základním principu "Vzájemný prospěch a přínos" a "Maximální účinnost", můžete pochopit a zvládnout zásady, které mohou být použity na všechny fáze lidského života. Můžete tak postupovat od Waza (technice) k Dó (cestě) tím, že cvičíte džúdó."

Učením a studiem jednotlivých technik a situací jejich správného použití si člověk osvojuje způsob, jak nejefektivněji používat svoji sílu. Intenzivní hledání, naplnění a poznání tohoto principu při cvičení v dódžó by měl džudista přenášet i do svého jednání a konání v životě. Kanovo cíl byl, aby hodnoty dosažené výcvikem v džúdó byly přenášeny jeho žáky do praxe jejich života.

Vznik myšlenky Džita Kjóej
Kanóvo uvažování o Seirjoku zenjó později vyústilo ve zjištění, že spolupráce je výsledkem efektivního vynaložení sil. Z toho myšlenkového procesu a přesvědčení postupně vzniknul druhý princip / idea 自他共栄 Džita Kjóej - vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní.
Tento výraz je Kanóvo zjednodušeninou výrazu Džita júwa kjóej 自他融和共栄 - vzájemná harmonie a prosperita pro sebe a ostatní.
自他 - Džita - "sebe a jiní"
融和 - Júwa - "harmonie, usmíření"
共栄 - Kjóej - "vzájemná prospěšnost"

V knize (1) je informace, že Kanó v roce 1917 v časopise Džúdó publikoval esej věnovanou altruismu - nesobeckosti. Tam tvrdil, že "zdokonalování sebe sama" nebylo sobeckým počinem, za předpokladu, že také ostatní z toho mají prospěch. Varoval také, že bez pozornosti by bylo možné pro jednotlivce sklouznout na mylnou cestu posedlosti sebou. Jednotlivec by měl vždy usilovat o udržení rovnováhy nesobeckosti a sebezdokonalování, a idea Džita Kjóej - vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní by měla být vědomě "uváděna do praxe", spíše než ji považovat za abstraktní " ideál dobročinnosti".
Kanó byl příznivec národního patriotismu a byl na druhou stranu zarytým odpůrcem japonského militarismu. Obával se, že Kódókan, bude použit jako vojenské výcvikové středisko, získal slib od císaře, že by se tak stát nemělo. Kanó si přál světový mír a vystupoval proti japonské politice okupace okolních zemí za účelem přístupu k nerostným zdrojům, které Japonsko postrádalo. Byl pro řešení, ze kterého by měly vzájemný prospěch obě strany. Zasadil se o stanovení, že v roce 1940 se měly konat Olympijské hry v Japonsku a tím chtěl přispět míru. Po špatné zkušenosti z OH 1936 v Německu veřejně vystupoval s tvrzeními, že Olympijské hry jsou pro sportovce a né pro politiky a že projevy politiků se na OH nebudou konat.

"Seirjoku-zenjó";"maximální efektivita využití energie"(vpravo), "Džita Kjóej"; "vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní" (vlevo) napsané profesorem Kanem

Kanův pohled na ideálního instruktora džúdó
V Japonsku na počátku 20.století počet zájemců o džúdó prudce stoupal a džúdó se začalo šířit po celé zemi. Je samozřejmé, že Kanó se snažil vzdělávat své instruktory dle svých ideálů, aby i oni je byli schopni správně předávat. Kanóvo nejlepší studenti působili jako instruktoři u policie a druhotně u vzdělávacích institucí - např. u Tokijské Metropolitní Policie v pobočce Keišičó (Jamašita Jošicugu), Sató Hóken na Císařské námořní akademii v Etadžimě, Širó Saigó na Tokijské císařské univerzitě, Munezó Icuró na Tokijské vyšší škole a Isogai Hadžime na Dai Nippon Butókukai 大日本武徳会 ( Velká japonská společnost válečných ctností ) - škola specializující se na výuku v bojových uměních (zdroj 1).
Později v roce 1914 Kanó založil Džúdókai (Asociace džúdó), která spolu s Kódokanem se měla starat o vzrůstající počet nových dódžó v zemi a vzdělávání jejich instruktorů. Členové Džúdókai se měli dle Kanóvo vyjádření (zdroj 4) ve svém učení zaměřovat nejen na techniku džúdó, ale také na duchovní aspekty. Měli porozumět principům džúdó, používat je jako základ pro jejich zlepšení znalostí a jejich všeobecné duševní pohody. Měli by též pracovat na svém vlastním duševním vývoji.

V knize 4 je též překlad Kanóvo článku Ideální instruktor džúda. Píše se tam, že by měl rozumět technickým aspektům džúdó, být odborníkem na techniky útoku a obrany a že by měl hledat způsoby, jak se zlepšovat jako učitel. Měl by mít též dovednost v bódžucu (boj s holí) i kendžucu (šermířství). Měl by mít schopnost rozumět, jak jeden může získat výhodu a vyhrát v zápase a jak jiného přemoci. Měl by podrobně znát způsoby fyzického vzdělávání, učební metody a měl by pečlivě rozumět významu morálního vzdělávání. Nakonec sám musí porozumět principům džúdó, jak je to jen možné, jejich nadstavbám, jak je uplatňovat pro usnadnění vlastního každodenního života a jak ony sami mohou být přínosem pro společnost jako celek.

Kanó Džigoró v džúdógi

Několik postřehů k systému zkoušek Kódókanu
Kanó nahradil tradiční systém stupňů (šóden, čúden, okuden nebo mokuroku, menkjo, kaiden) za svůj. Kanó shledával tradiční systém příliš neurčitý, několik jeho kolegů setrvávalo na stejném stupni po dlouhý čas, než postoupili. Kanó měl za cíl, že jeho rozdělení na jednotlivé stupně dan bude pokrokověji ukazovat realitu studia a lépe motivovat.
Kanó nejdříve rozdělil žáky do dvou skupin mudanša (bez stupně) a júdanša (držitelé stupňů). Pro júdanša vytvořil jednotlivé stupně dan a později mudanša rozdělil do tří skupin ko, ocu, hei. Ty pak nahradil stupněmi kjú (mukjú (bez kjú), gokjú 5.kjú - ikkjú 1.kjú).

V knize (1) je nastíněno, že posuzování lidského charakteru hrálo též roli při udělování technických stupňů v Kanóvě Kódókanu, nejenom technická dovednost v randori a kata, ale také společenská slušnost, svědomitost v tréninku. Pro vyšší stupně se posuzovalo dosažení cílů vlastního zdokonalení a budování dobrých vlastností - aplikace džúdó do každodenního života. V knize (1) je výtah citací k pravidlům pro posuzování zkoušek z "Předpisy Kódókan Rady" vytištěné v Júdó Nenkan, 1925.
Článek 10: Posouzení pro povýšení je založeno na kandidátově charakteru, technických znalostech v kata a randori, znalostech džúdó, uplatnění výcviku džúda, úspěchy v džúdó a tak dále. Uchazeči budou posuzovány v souladu s následujícími kritérii:
a, Má-li kandidát nedostatky v charakteru, on/ona nebude povýšen, i když splňuje ostatní požadavky.
b, U těch, u kterých je považováno, že mají dobrý charakter, a kteří se připravují pilně, aby uplatňovaly své džúdó dovednosti a znalosti v každodenním životě, a těch, kteří udělali úspěchy v džúdó, může být do určité míry takto kompenzována technická nedostatečnost.
c, Posouzení džúdó technik bude zdůrazňovat držení těla, rovnováhu a vyrovnanost (klid) při provádění.
d, V souvislosti se znalostí džúdó, tak kandidáti na povýšení na Šódan (1.dan) nebo vyšší, musí ukázat pevné porozumění technické teorie a ukázat, jak uvádějí důraz na jejich džúdó zkušenosti.

V knize (1) jsou také uvedeny překlady textů certifikátů z 20.května roku 1894 ze zkoušek Kódókanu v Šimotomizaka-čó. Certifikáty na nižší stupně byly v té době tištěné a od 4.danu je Kanó vlastnoručně psal. Zajímavé je, že instruktorem bývá označen až ten, kdo obdrží stupeň 6.dan. Také je zajímavé si všimnout, jak se liší slova v jednotlivých certifikátech o doporučení pro další praxi: bude pokračovat ve školení / bude studovat / musí studovat. Můj pocit z toho je ten, že udělením vyššího stupně si Kanó zavazuje adepta k pokračování a k hlubšímu studiu.

Šodan (1.dan), Nidan (2.dan), Sandan (3.dan)
"Držitel tohoto certifikátu vyvinul velké úsilí při studiu Nihon-den Kódókan Džúdó a prokázal dostatečný pokrok, aby získal stupeň Šódan (2.dan, 3.dan). Držitel tohoto certifikátu bude pokračovat ve školení s cílem zlepšit své dovednosti."

Jondan (4.dan) , Godan (5.dan)
"V průběhu mnoha let, držitel tohoto certifikátu vyvíjel velké úsilí studia Nihon-den Kódókan Džúdó, ve kterém prokazuje vysokou technickou schopnost, a tímto získal stupeň 4. dan (5.dan). Držitel tohoto certifikátu bude studovat, aby se stal instruktorem."

Rokudan (6.dan) a vyšší stupně
"V průběhu mnoha let, držitel tohoto certifikátu vyvíjel velké úsilí studia Nihon-den Kódókan Džúdó, ve kterém prokazuje mistrovství v technice a tímto získal stupeň 6. dan. Držitel tohoto certifikátu musí studovat, aby se stal skutečným mistrem (Šihan)."

Kódókan Bunkakai (Kulturní rada Kódókanu)
Kulturní rada Kódókanu byla založena v roce 1922. Smysl Kódókan Bunkakai bylo propagovat myšlenku Seirjoku Zenjó - nejlepší dobré praktické využití duševní i fyzické energie. Toto mohlo být použito ve všech směrech života.
Dle prohlášení se doktrína Kódókan Bunkakai zaměřovala na následující cíle:
1. Podporovat jednotlivce v trénování jejich těl, aby byla silné a zdravé a učit morální principy, podporovat žáky, aby významně přispívali společnosti.
2. Lidé budou podporováni, aby respektovali základní povahu a historii národa a usilovali o nezbytné zlepšení pro jeho prospěch.
3. Přispívat k harmonizaci společnosti prostředky jako je oboustranná pomoc a oboustranný kompromis mezi jednotlivci stejně jako mezi organizacemi.
4. Pro prospěch celého světa, rasová diskriminace musí být potlačena a úsilí se musí věnovat kulturnímu pokroku, umožňující lidem žít spolu mírumilovně ve vzájemné prospěšnosti.
Obecné principy:
1. Zdokonalování sebe je v konečném důsledku nejlepší využití vlastní energie.
2. Zdokonalování sebe je dosaženo přes pomoc při sebezdokonalování ostatních.
3. Zdokonalování sebe je základ všeobecné prosperity mezi všemi lidmi.

Cesta Seirjoku Zenjó Džita Kjóei
Kanó v roce 1922 na zasedání Kódókan Bunkakai (Kulturní rada Kódókanu) poprvé spolu veřejně uvedl dva nejvyšší cíle džúdó - 精力善用 Seirjoku Zenjó (Dobré použití vlastní mentální a fyzické síly) a 自他共栄 Džita Kjóej ( vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní). Tyto cíle pro snažení adeptů Kódókanu se utvářely postupně v Kanově myšlení během jeho života. Dokladem může být skutečnost, že v roce 1922 bylo Kanovi 63 let a od vzniku Kódókanu to bylo 45 let. Oba tyto principy jsou spolu provázané do celku a Kanó je představil jako cíle snažení těch, kdo trénují, cvičí, studují Kódókan džúdó. Využití těchto principů/cílů snažení je možno aplikovat nejenom do samotného cvičení, ale i do dalších sfér života, na což byla podstata Kanovo džúdó, jakožto prostředku pro vzdělávání a výchovu jedince.

Profesor Kanó uvedl v kunwa (přednáška) na obřadu kagamibiraki (první den cvičení džúdó v roce - zahájení roku) v Kódókanu v lednu 11. roku éry Šówa (1936): "Zásadní význam džúdó je velmi praktická aplikace síly. Se záměrem ctnostného chování je toto nejúčinnější uplatňování energie. Dobré vlastnosti pomáhají dalšímu rozvoji života ve skupině a vše, co toto narušuje je špatné. V tomto významu věrnost a důvěra jsou dobré vlastnosti. Nepřetržitý rozvoj života ve skupině a života ve společnosti je dosažen pomocí Sojo Sojo (vzájemná pomoc a vzájemný kompromis) a Džita kjóei. Proto je toto (nejúčinnější uplatňování energie) také dobrou vlastností a je zásadním významem džúdó.".

Kanó také zmiňoval, že by se v budoucnu výuka džúdó měla též obohacovat o techniky šermu (kendó), hole (bódžucu). Kanó věřil, že i do těchto způsobů boje lze aplikovat myšlenku Seirjoku zenjó. Také se zajímal o způsoby Uešibova aikidó i o kata Funakošiho karate. Do Kódókanu zval učitele jiných systémů boje a též vysílal své žáky k nim na studia. Kanó hledal ideální prostředek pro výchovu člověka na základě cvičení bojových umění. Jeho cílem bylo džúdó sloužící jako prostředek sebezdokonalování, výchovy a vzdělávání člověka tak, aby byl v dobrém prospěšný sobě i okolí.

Dnešní džúdó po celém světě je především zaměřené na výhru ve sportovních zápoleních, kde vrcholem snažení je dovednost (džucu 術) hodit soupeře či jej porazit v boji na zemi. Zřejmě ve velké většině dódžó po světě vlivem sportovního zaměření džúdó jsou ideály Džigora Kana odsunuty na pozadí, nebo vůbec nejsou cílem. Svým způsobem by se dalo říct, že se pěstování dó (道 cesta) opět přeměnilo ve snahu o džucu (術 dovednost/schopnost). Výuka i cíle v džúdó jsou ochuzeny o svou podstatnou část, jenž dávají prospěch širšímu spektru lidí cvičících džúdó. Jak kdysi bylo uvedeno na webu Mezinárodní federace džúdó (IJF) v textu, kde se vysvětloval pojem džúdó, každý se může zamyslet nad tím, jestli praktikuje dó a nebo džucu.

Jako poslední věc tohoto článku si dovolím uvést citát Džigoró Kana:
"Není důležité být lepší než někdo jiný, ale být lepší než včera."


-Význam džúdó a účel vzdělávání-
"Džúdó" je definováno jako způsob/cesta, jak optimálně využít síly těla i mysli. Účelem tréninku Džúdó je učit se fyzické a duševní disciplíně pomocí cvičení útočení a obrany, což vede k pochopení podstaty cesty/způsobu. Člověk tak dosahuje dokonalosti své osobnosti a přispívá k blahobytu společnosti jako celku.
Zdroj: http://www.judo-ch.jp/english/knowledge/charm/

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroje informací použitých ve článku:
(1) Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation, Kano Sensei Biographic Editorial Commitee a Alex Bennett, Kodokan Judo Institute, 2009, anglicky
(2) Mind over Muscles: Jigor Kano - kompilace Naoki Murata, anglicky (3) Přednáška Džigora Kana o džúdó (z olympijského kongresu 1932 v Los Angeles) - znění pocházi z knihy Zápas džudo, Krákora, Šíma, 1947, česky
(4) Judo Memoirs of Jigoro Kano, Brian N. Watson, 2008, Trafford publishing, ISBN: 978-1- 4251-6349-5, anglicky
(5) Kodokan Judo Throwing Techniques, Toshiro Daigo, Kodansha international 2005, anglicky
(6) 柔道の最高の目的 - jûdô no saikô no mokuteki » 神龍 - Shinryu http://www.shinryu.fr/881-judo-no-saiko-no-mokuteki.html
(7) The Way of Seiryoku Zenyo--Jita Kyoei in Judo By Shinichi Oimatsu (Kodokan) http://judoinfo.com/seiryoku2.htm
(8) http://judoinfo.com/kano4.htm
(9) Fulfilling His Duty as a Member: Jigoro Kano and the Japanese Bid for the 1940 Olympics http://ejmas.com/jcs/2004jcs/jcsart_svinth_0504.htm
(10) "Transitions within Kodokan Judo Etiquette",Naoki Murata, Kodokan Judo Institute, http://budo2008.nifs-k.ac.jp/pdf/murata_e.pdf
(11) web Zenjuren judo - http://www.judo-ch.jp/english/
(12) Rozhovor s Jasuhiro Jamašitou z roku 2006 - http://judonokenkyu.blog.cz/1401/rozhovor-s-jasuhirem-jamasitou-z-roku-2006 česky (13) "I Lead a Judo Renaissance Movement" Yamashita Talks about Today's Judo at Home and Abroad - http://www.judo-voj.com/contents/judorenaissance.html
(14) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(15) Text k Waza z webu Kódókan Institutu http://www.kodokan.org/e_basic/waza.html
(16) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(17) Novoroční vzkaz od prezidenta Kódókanu pana Harukiho Uemury http://www.kodokan.org/e_info/topics201301.html

O džúdó jako výchovném systému Džigora Kana – část první

10. února 2014 v 4:05 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Petr Březina - leden 2014 - text je volně šiřitelný

Předmluva
V Japonsku se v posledních dvou desetiletích mezi vrcholnými činiteli džúdó objevuje názor, že je potřeba se navrátit k myšlenkám jeho stvořitele Džigora Kana. Roku 2001 Kódókan Institut a Celojaponská federace džúdó stály za vznikem hnutí Obroda džúdó ( 柔道ルネッサンス Judo Renaissance ).a jeho vedoucím mužem se stal olympijský vítěz v džúdó z roku 1984 a 202 zápasů v řadě neporažený šampión Jasuhiro Jamašita. Hnutí má za cíl apelovat především na japonskou džúdistickou veřejnost a přispívat, aby se džúdó stalo více prostředkem k výchově a sebezdokonalení jedince prospěšného společnosti, tak jak bylo cílem Kana a ne výrobnou moderních šampiónů či, aby se zaměřovalo jen na vítězství či prohru ve sportovním zápolení, jak je tomu spíše v džúdó dnes. Také se snaží, aby v džúdó docházelo naplnění dvou aspektů: "zdvořilost a úcta vůči svému soupeři" a "postoj, který stanovuje velkou hodnotu ipponové techniky". Často se v textech ohledně Obrody džúdó zmiňují odkazy na ideje Kana jako je 精力善用 Seirjoku Zenjó (Dobré využití vlastní mentální a fyzické síly) a 自他共栄 Džita Kjóej (vzájemná prospěšnost pro sebe a ostatní). Cílem tohoto textu je nastínit vývoj těchto myšlenek, stručně objasnit jejich význam i rozměr a také poukázat na některé jiné stránky a souvislosti z odkazu Džigora Kana. Snažil jsem se pátrat v rozličných materiálech Kódókanu či materiálech lidí spjatých s Kódókanem s cílem přiblížit myšlenky nejvíce autenticky i když třeba ve zkrácené formě. Na konci uvádím svoje zdroje informací pro ty, kteří by sami chtěli studovat níže popsané skutečnosti.

Zvolení jména 柔道 džúdó
V knize (1) je citace z tisku Kokuši číslo 3 z prosince 1898, kde se Kanó zmiňuje o důvodech, proč pojmenoval svůj způsob neozbrojeného boje 柔道 džúdó (jemná cesta/směr/morální učení) místo tehdy používaného 柔術 džúdžucu (jemné umění/dovednost). Slovo džúdó dříve existovalo velmi raritně ve starém stylu boje školy Džikišin (Džikišin rjú) a jeho studenti jej používali jako protiklad k výrazu 柔術 džúdžucu. Kanó se tedy také rozhodl nahradit znak 術 džucu pro umění/dovednost znakem 道 dó cesta/směr/morální/učení, aby se jasně odlišil od tehdejších škol džúdžucu. Uvedl dva hlavní důvody, jenž ho k tomu vedly:
1, Kanóvo výuka a způsoby tréninku se velmi lišily od výuky v tehdejších školách džúdžucu. Kanó prováděl změny a vývoj v technice i principech. Jeho vzdělávání studentů se nezaměřovalo jen na výuku techniky, ale také jak "si osvojit Cestu"/ "učit se Cestě" - trénink pro lepší život. Kanó otevřel studium veřejnosti bez ohledu na jejich původ a též se snažil bezpečnou výukou a bezpečnými metodami tréninku předcházet zraněním u studentů, což bývalo v korjú džúdžucu poměrně časté.
2. V době Meidži (1868-1912) tradiční školy upadaly, učitelé korjú džúdžucu ztráceli studenty i tradiční vhled a porozumění (Japonsko se vlivem otevření světu a přejímání věcí ze Západu velmi rychle kulturně měnilo a horlivě byly přejímány západní věci, zatímco o ty tradiční zájem upadal - včetně tradičních technik boje). Někteří z učitelů džúdžucu prováděli veřejná představení jejich bojových schopností či se ve veřejných zápasech utkávali proti protivníkům z veřejnosti či rikiši (zápasníkům sumó). Toto vše kvůli finančnímu zisku a tito "bojový umělci" zanechávali u veřejnosti dojem opovržení a nechuti. Často také adepti džúdžucu byli násilníci a mívali potyčky s jinými lidmi.

V knize (1) je také zmíněno, že v názvech dódžó té doby se hojně používal znak 武 bu (bojovat) např. Renbukan, Kóbukan, Šóbukan. Kanó použil místo toho ve svém Kódókan znak 道 dó (cesta), aby vyjádřil, že bojové techniky v jeho dódžó jsou jen prostředkem pro studium a né ústředním bodem zájmu. Slovo 講道館 Kódókan tedy znamená "sál/hala (kan), kde Cesta (dó) se vyučuje (kó)".

Kaligrafie napsaná Džigoró Kanem pro Šimotomisaka dódžó (nyní v Muzeu Kódókanu) obsahuje slovo Kódókan -講道館 " sál/hala (kan), kde Cesta (dó) se vyučuje (kó)". Na kaligrafii napsán zprava doleva.

Dá se tedy pochopit, že Kanó chtěl zdůraznit svoje odlišení od džúdžucu a tak propagovat své džúdó jako lidem prospěšný prostředek k jejich sebezdokonalení, později jako systém pro výchovu a vzdělávání japonského národa.

Džúdó jako prostředek pro vzdělávání
Kanó studoval korjú džúdžucu škol Tenšin Šinjó rjú a později Kito rjú, v němž obdržel v listopadu roku 1883 menkjo kaiden (licence povolení učit - doklad úplného předání informací školy) a všechny svitky školy. Dle knihy (4) obdržel i oblek na džúdžucu. Kanó zjistil, že trénink džúdžucu je velmi efektivní pro výcvik těla i ducha. Cítil se fyzicky silnější, vypěstoval si sebeovládání, zlepšil svou povahu a zjištoval pomocí tréninku, že principy útoku i obrany mohou být použity na všechny věci v životě. Byl si též vědom, že asketický trénink (šugjó 修行) je extrémně efektivní pro sebezdokonalení člověka a chtěl šířit toto poznání, aby co nejvíce lidí mohlo mít podobný prospěch.

Od založení Kódókanu roku 1882 postupně Kanó pokračoval ve výzkumu a studiu principů technik džúdó a následně uváděl do praxe své poznatky. Také v antikvariátech skupoval a studoval svitky jiných škol džúdžucu a setkával se různými učiteli starých škol a osobně se seznamoval s jejich obsahem. V knize (1) je uvedeno, že Kanó měl k dispozici svitky z džúdžucu škol Jóšin rjú, Sekiguči rjú, Cucumi Hózan rjú, Miura rjú, Kjúšin rjú, Džikišin rjú, Seigó rjú, Musó rjú, Teizen rjú, Kiraku rjú, Fusen rjú, Kandžin rjú a také Tenšin Šinjó rjú a Kito rjú. Shromažďoval též dokumenty vztažené ke kendžucu (šermířství), kjúdžucu (lukostřelectví), badžucu (jezdectví), sumó a další. Snažil se udělat si široký vhled do těchto různých bojových umění.

Kanó byl pedagog, postupně působil jako ředitel různých škol, později byl dlouhá léta poradcem Ministra školství. Od roku 1893 byl ředitelem na Tokijské pedagogické škole (později byla pojmenována Tokio Kjoiku Universita a nyní se jmenuje Tsukuba Universita). Tsukuba Universita má v Japonsku vynikající pověst vysoké školy pedagogické. Na studijní služební cesty Kanó poměrně často cestoval do zahraničí (Evropa, Amerika, Čína, Korea), kde studoval tamější systémy výuky, srovnával je a hledal jejich efektivní metody.

V Japonsku je též považován za japonského "otce sportu". V červenci 1911 Kanó založil a stal se prvním předsedou Japonské amatérské atletické asociace ( Dai nippon taiiku kakai - dnešní Japonská sportovní asociace). Byl také prvním asijským členem Mezinárodního olympijského výboru a přítelem zakladatele novodobých Olympijských her barona Pierra de Coubertaina a byl též propagátorem olympijských myšlenek v Japonsku (zdroj 14). Na internetu jsou k vidění skeny osobní korespondence Kana a Coubertaina. Roku 1912 přivezl první japonské sportovce na 5.OH do Stockholmu (Švédsko). Později byl též členem japonských olympijských delegací na 7.OH 1920 v Antverpách (Belgie), 9.OH 1928 v Amsterdamu (Nizozemí), 10.OH 1932 v Los Angeles (USA), 11.OH 1936 v Berlíně (Německo).

Džigoró Kanó v historickém okamžiku roku 1936 během OH v Berlíně, když Američan Jesse Owens byl dekorován zlatou medailí ve skoku do dálky, po té co porazil Japonce Naoto Tadžima a Němce Luz Long. Kanó stojí za stupínkem mezi Tadžimou a Owensem..

V příspěvku "Kodokan Judo Gaisetsu" (Osnova Kódókan Džúdó) v magazínu Džúdó, č. 2 vydaném Kódókanem ve 4. roku éry Taišó (1915) se Kanó vyjadřuje ke smyslu džúdó:
"Džúdó vyjadřuje nejúčinnější využití těla a ducha. Trénink džúdó je procvičování útoku a obrany pro posílení svého vlastního těla a ducha, a též uskutečňování základů džúdó. Díky tomu se každý zdokonaluje a stává se osobou prospěšnou společnosti. Toto je ideální smysl tréninku džúdó."

Jak jsem již zmínil, Kanó se upevňovnal v názoru, že džúdó bylo nepostradatelný vzdělávací nástroj a doufal, že podporuje lidi být zdravými tělesně i duševně, být vlastenečtí, ostražití a s dobrou povahou vkládanou ve prospěch společnosti.
V Kódókanu Kanó zavedl 4 výukové metody pro dosažení výše uvedených osobních cílů: randori (volný sparing), kata (formy), kógi (přednášky), mondó (rozhovory - otázky a odpovědi). Velmi zkráceně řečeno cvičení randori slouží k učení aplikování techniky i principů i posilování těla a ducha, kata zase k učení se technikám i principům technik, a i těch, které nelze v zájmu bezpečnosti použít v randori. Přednášky sloužily k doplnění teoretických znalostí (např. zákonitostí dané techniky nebo například při vysvětlování páčení se mohou hodit znalosti svalů a nervů nebo efektivita tréninku či vhledy do psychologie či etiky). Otázky a odpovědi sloužily, aby se žáci zeptali, čemu třeba neporozuměli. Náročné cvičení a zdokonalování se ve fyzických i volních vlastnostech na tatami pomocí randori a kata je propojeno s intelektuálním vzděláváním kógi a mondó, tvoří tak výchovně vzdělávací celek.

Kanó byl nesmírně ovlivněn vzdělávacím ideálem tak, že zkombinoval fyzické vzdělávání (taiiku) s intelektuálním vzděláváním (čiiku) a morálním vzděláváním (tokuiiku).

Šiai
Soutěžní zápas šiai byl též v Kódókanu hodnocen jako prostředek pro vzdělávání. Pravidelné akce soutěžních zápasů jako Cukinami šiai (měsíční) či Kóhaku šiai (červeno bílé) jsou v dnešním Kódókanu stále prováděny a na jejich základě může člověk postupovat při skládání technických stupňů.

Stávající prezident Kódókanu a olympijský vítěz v džúdó z roku 1976 pan Haruki Uemura (10.dan) ve svém novoročním projevu z roku 2013 se zmiňuje, že podle materiálů Kódókanu do roku 1945 byla nejoblíbenější kaligrafií čtyřznaková fráze Džigora Kana "顺道制胜" Džundó-Seišó. Ta byla poprvé Kanem zveřejněna v roce 1922 v knize Juko no kacudó.
Kaligrafie s touto frází visela na zdech školních dódžó po celém Japonsku a znamená: "Následuj cestu - způsob dosažení vítězství.". Prezident Uemura vysvětluje, že obsahem je zdůrazněna myšlenka, že při cíli cvičení džúdó za účelem vlastního sebezdokonalení je způsob konání v zápase důležitější než výsledek zápasu. Předvést ze sebe to nejlepší, snažit se odolat a přemoci soupeře má svojí váhu, ale i prohra při dodržování zásad džúdó nás obohatí více než vítězství za použití porušení zásad. (zdroj 17)
Randori v Kódókanu roku 1913

Při zápasech džúdó Kanó vyzýval své studenty: "Buďte iniciativní, mějte záměr; buďte rozhodní, poznejte, kdy přestat a buďte schopni se učit." Zdůrazňoval také: "Když vyhrajete, učiňte tak se skromností, a pokud prohrajete, tak to učiňte zdvořile. Buďte vždy ostražití, i když si myslíte, že jste v bezpečí. A nikdy se nebojte, když cítíte nebezpečí - jen prostě myšlením následujte Cestu." (zdroj 1)

Význam Rei a Reihó
V Kanově džúdó byl velký důraz kladen na reihó (etiketa) a rei (úklona). Způsob a smysl provádění reihó a rei byly první poučení, které nově příchozí žák v Kódókanu obdržel. K objasnění významu Rei je často zmiňován citát - "Rei ni hadžimari, rei ni owaru" (Začátek a konec s uctivým pozdravem). Toto odkazuje na uctivé provádění úklony, ve stoje (ricurei) či v sedě (zarei) během džúdó keikó. S odkazem na Kana jsou v knize (1) zmíněny důvody pro dodržování zdvořilostních rituálů a posilování ducha/myšlení Rei - usnadnit pěstování ctností, jako je sebedisciplína, přítomnost mysli, vážnosti, odvaha, spravedlnost a pokora. Kladl se důraz na naplnění správné formy provedení pozdravu i s vnitřním pocitem úcty a respektu. Partnerům v tréninku je věnována úcta a respekt, za to že díky cvičením s nimi se mohu zdokonalovat. Učitelům za jejich pozornost k nám ve výuce a úklona při vstupu či opouštění dódžó je věnována těm, kteří jsou v té době v dódžó přítomni, jelikož dódžó je místo, kam se lidé chodí zdokonalovat a za to jim náleží též naše úcta a respekt. Je zde také zmíněno Kanóvo doporučení k reihó (chování v dódžó) - chovat se disciplinovaně, zdržet se nesmyslných řečí, hlučného chování, v zápasech užívat veškerého úsilí a věnovat pozornost jiným trénujícím, snažíc se o vlastní vybrušování/zdokonalování charakteru. Dódžó udržovat uklizené a čisté. O proměnách rei v džúdó velmi pěkně pojednává práce pana Muraty z muzea Kódókanu (zdroj 10).

Úrovně studia džúdó
V roce 1918 Kanó vysvětlil 3 úrovně studia a snahy v džúdó:

Nízká úroveň - student se učí metody boje. V tomto smyslu džúdó není rozdílné od jiných bojových umění, jako například šermířství.

Střední úroveň - džúdó pomáhá zocelit a posílit tělo a myšlení pomocí důsledného a přísného tréninku a sebedisciplíny. Student na této úrovni cítí zadostiučinění pomocí tréninku, vítězství v zápasech a zkušenostech ze speciálního estetického pocitu.

Vyšší úroveň - zkušenosti studenta jsou dokonalým sjednocením techniky a základních principů džúdó. Toto je vrchol tréninku a fyzická i mentální síla je hromaděna pomocí pilného cvičení, pak ta musí být užita ke prospěchu ostatním lidem. Žák se musí učit, jak vytvářet a používat energii pro jejich vlastní prospěch. Jakmile je toto jednou provedeno, žák bude v pozici, kdy bude hrát roli při zlepšování podmínek pro svoje bližní.

Kanó Džigoró vysvětluje techniku hodu Ukigoši

Prof. Kano promlouvá ke skupině studentů džúdó v Kódókanu během Kagami biraki (úvod nového cvičebního roku) roku 1907.

V druhém díle se podíváme na vývoj nosných idejí Kódókanu - od principu Džú-no-ri k Seirjoku zenjó a Džita Kjóej - výklad těchto principů, na Kanův pohled na ideálního instruktora džúdó, na několik postřehů k systému zkoušek Kódókanu, zmíníme informace o smyslu Kódókan Bunkakai (Kulturní rady Kódókanu).
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdroje informací použitých ve článku:
(1) Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation, Kano Sensei Biographic Editorial Commitee a Alex Bennett, Kodokan Judo Institute, 2009, anglicky
(2) Mind over Muscles: Jigor Kano - kompilace Naoki Murata, anglicky (3) Přednáška Džigora Kana o džúdó (z olympijského kongresu 1932 v Los Angeles) - znění pocházi z knihy Zápas džudo, Krákora, Šíma, 1947, česky
(4) Judo Memoirs of Jigoro Kano, Brian N. Watson, 2008, Trafford publishing, ISBN: 978-1- 4251-6349-5, anglicky (5) Kodokan Judo Throwing Techniques, Toshiro Daigo, Kodansha international 2005, anglicky
(6) 柔道の最高の目的 - jûdô no saikô no mokuteki » 神龍 - Shinryu http://www.shinryu.fr/881-judo-no-saiko-no-mokuteki.html
(7) The Way of Seiryoku Zenyo--Jita Kyoei in Judo By Shinichi Oimatsu (Kodokan) http://judoinfo.com/seiryoku2.htm
(8) http://judoinfo.com/kano4.htm
(9) Fulfilling His Duty as a Member: Jigoro Kano and the Japanese Bid for the 1940 Olympics http://ejmas.com/jcs/2004jcs/jcsart_svinth_0504.htm
(10) "Transitions within Kodokan Judo Etiquette",Naoki Murata, Kodokan Judo Institute, http://budo2008.nifs-k.ac.jp/pdf/murata_e.pdf
(11) web Zenjuren judo - http://www.judo-ch.jp/english/
(12) Rozhovor s Jasuhiro Jamašitou z roku 2006 - http://judonokenkyu.blog.cz/1401/rozhovor-s-jasuhirem-jamasitou-z-roku-2006 česky (13) "I Lead a Judo Renaissance Movement" Yamashita Talks about Today's Judo at Home and Abroad - http://www.judo-voj.com/contents/judorenaissance.html
(14) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(15) Text k Waza z webu Kódókan Institutu http://www.kodokan.org/e_basic/waza.html
(16) Jigoro Kano Letter accepting Olympic membership http://judoinfo.com/KanoIOCLetter.htm
(17) Novoroční vzkaz od prezidenta Kódókanu pana Harukiho Uemury http://www.kodokan.org/e_info/topics201301.html
Fotografie pocházejí z webu http://judoinfo.com/kano4.htm , knihy Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation, webu Zenjuren judo

Tai otoši 体落

7. února 2014 v 7:36 | júdanša |  Waza (Technika)
Japonský džúdista ( zřejmě Seiki Nose - 3.OH 1984, stříbro a bronz z MS - nejsem si jist ) na videu vysvětluje techniku hodu Tai otoši ( 体 tai tělo, 落 otoši padnout )

Mé postřehy ke chvatu:
1, přední noha toriho nastupuje do vrcholu trojúhelniku, zadní noha pak při cukuri hned za ní, zadní pak ještě ukračuje před nohu soupeře, tělo se snižuje (pokrčené nohy, těžiště toriho je níže než ukeho)
2, hikite (ruka, která tahá - rukávová) tahá nahoru a pak dolů (jedná se pak o přímý hod dolů/pád bez rotace )
3, curite (ruka, která zvedá - límcová) přizvedává pěstí úchopu směrem k bradě, předloktí toriho tlačí jako by do podpaždí ukeho a hrudník
4, váha je rozložena na obě nohy
5, "natažená" (zadní) noha toriho se v závěrečné fázi dotkne nohy ukeho nad kotníkem (toto také pomáhá hodu)


Judo 柔道 Taï otoshi.mov

U nás v ČR je často vidění provedení Tai otoši, kdy tělo rotuje/otáčí se a váha těla je převážně na jedné noze. Rotování těla a otáčení, které je principem k hodu je v Tai otoši zřejmě chyba, která pramení z počátků džúdó v Československu.
Hod by měl být veden dopředu/do strany přímo. I název techniky otoši/otosu vypovídá o padnutí/nechat padnout, né o otáčení těla. I v knize Kódokanu k technice hodů od učitele Daigó je představena v této formě jako základ (kihon).
typ 1 - základní technika kihon
obrázek k Taiotoši z webu Kódókanu

Teoreticky, v názvech chvatů Kódókanu, kde je otáčení se vyskytuje slovo guruma (aši guruma, hiza guruma), tam kde přímo hodit bez rotace bývá otoši (tai otoši, ó soto otoši, uki otoši).

Existují pak samozřejmě varianty - například typ 2 nebo typ 3 z odkazu stránek Kódókanu výše.

Info k rozložení váhy při rozkročení: Není nikde zmiňováno - při tréninkách s Vladimírem Kocmanem (3.na OH1980, 2. na MS 1983, 3. na MS 1981) jsem v minulosti pochytil, že říkal že váha je rozložena stejně na obě nohy.

Jiná vysvětlení Tai otoši:
Jorijuki Jamamoto (9.dan), Santa Rosa, provincie La Pampa, Argentina, Září 2008


Nambo sensej - srpen 2008, Kódókan institut, Tokio, Japonsko
Zde jde o vysvětlení, jak si připravit pozici pro útok pomocí Tai Otoši - první útok je přípravný, kdy tori provádí jako by Aši učimatu, přizvedne nohu ukeho, vytvoří si místo a pozici pro útok pomocí Tai otoši

Judo Seminar: Tai Otoshi Body Drop by Neil Adams

Neil Adams je britský džúdista (stříbrný z OH 1980, 1984, Mistr světa světa 1981 a má mnoho dalších meidailí z MS a ME. Perfektně vysvětluje Tai otoši - rouložení váhy nohou i práci rukou.

Jasuhiro Jamašita - Učimata

6. února 2014 v 9:02 | júdanša
Na odkazu níže je perfektní video, kde ještě mladík Jamašita ukazuje svoje provedení techniky hodu Učimata.
Jamašita na videu ukazuje:
- verze učimata na jeden krok, hod je veden směrem vpřed a do strany
- kihon (základní verze) na 3 kroky, snížení těžiště při otočení, razantní švih nohou s předklonem těla
- směr způsobu vychýlení soupeře je vpřed do strany pro variantu na jeden krok
- nácvik chvatu ve trojicích
- nácvik chvatu samostatně u stěny s velkým švihem nohy

Judo 柔道 Uchi mata Yamashita.mov


ČT - Olympijské příběhy - Jasuhiro Jamašita

2. února 2014 v 2:42 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Na webu archívu České televize je k vidění krátký cca 3 minutový dokument o legendě džúdó Jasuhiro Jamašitovi.

Olympijský magazín - Olympijské příběhy: Jasuhiro Jamašita



Pozvánka na jednodenní seminář džódó pro začátečníky do Zlína

1. února 2014 v 11:22 | júdanša |  Akce
V knize Jigoro Kano and the KODOKAN An Innovative response to modernisation je zachycen názor Džigoró Kana, že instruktoři džúdó by se měli též seznámit a ovládnout základy japonského šermu (kendó) a hole (bódžucu). Sám Kanó zval do Kódókanu k výuce instruktory, kteří džúdistům předávali své znalosti z ovládání těchto i jiných zbraní třeba i kratší hole džó (cca 128 cm dlouhé). Cvičení se zbraní naučí člověka přiuzpůsovat se jiné vzdálenosti protivníka, jinak používat tělo a člověk zjišťuje, že zbraně mažou fyzické rozdíly mezi lidmi.
Kdyby někdo z džúdistů se chtěl seznámit se základy používání hole džó, tak ve Zlíně Patrik Orth bude pořádat jednodenní seminář základů džódó pouze pro začátečníky. Myslím, že je to jedinečný způsob, jak si rozšířit obzory.

Patrik Orth je oficiálním učitelem džódó školy Šintó Musó rjú pod hlavičkou Evropské federace jodo (FEJ).
Odkaz na jeho dódžó ve Zlíně: www.tenshin.cz a informace o něm jeho učitelích jsou k vidění na http://www.tenshin.cz/smr/ucitele.htm

Stáž "Základy džódó" ve Zlíně (cvičení pro úplné začátečníky a laiky)
8.3.2014
http://www.tenshin.cz/seminare/zaklady-dzodo2014.pdf

pozvánka seminář džódó

Seminář iaidó ve Zlíně, V. Hyndrák (4. dan)
22. - 23.2.2014
http://www.tenshin.cz/seminare/iai-unor2014.pdf

Mezinárodní seminář Šintó musó rjú džódó v Praze, Fred Quant (Menkjo kaiden)
12. - 13.4.2014
http://www.tenshin.cz/seminare/smr18cz.pdf

Seminář džódó v Praze
17. - 18.5. 2014
info zatím na dotaz (http://tenshin.cz/smr/seminare.htm)

Jasuhiro Jamašita - z Óučigari do Ken-ken Učimata

1. února 2014 v 6:56 | júdanša |  Waza (Technika)
Jasuhiro Jamašita předvádí způsob provedení kombinace Óučigari - Ken-ken Učimata. Způsob provedení je velmi podobný jako způsob Hidehika Jošidy, který jsem sem dával nedávno.

Nejprve Jamašita provádí podmet nohou Óučigari (či přizvednutí nohy) a pak přechází do Učimata. Ukeho noha podmetaná při Óučigari zůstává stále ve vzduchu.
Důležitý bod, který Jamašita zmiňuje je, že rukávová ruka (hikite) táhne stále od těla dolů, né k tělu. To má za následek, že se uke předkloní a je jednoduší jej po té hodit. Jamašita pak stejně jako Jošida poskakuje do kruhu a provádí Ken-ken Učimatu.

Jamašita zmiňuje, že provedení této kombinace na vekého džúdistu může být těžší, jelikož jen zvedne nohu a udrží rovnováhu. Tím, že ho donutíme předklonit (tahem hikite, tlakem curite - prací oběma rukama mu dát hlavu dolů) se změní jeho těžiště a pak prolomíme jeho rovnováhu.

O uchi gari to Uchi mata