Význam dosažení ipponu

28. ledna 2014 v 8:54 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
V různých rozhovorech s japonskými džúdisty minulosti (Tošihiko Koga, Jasuhiro Jamašita, Kosei Inoue a další) mě překvapil jejich důraz v šiai (zápase) na vítězství ipponem. Všimnul jsem si, že oni hodnotí šampióny i podle toho, jakým způsobem vítězství bylo dosaženo. V letech nedávných se stalo, že vítěz každoročního Celojaponského mistrovství džúdó vyhrál turnaj, aniž by vyhrál utkání na ippon. Představitelé japonského džúdó o tom mluvili jako o zhoršující se kvalitě.
Zajímalo mě proč tomu tak je, proč je pro ně tak významné završit šiaj(utkání) ipponem. Každý, kdo dlouhá léta závodil v džúdó ví, jak je těžké zvítězit na ippon proti kvalitním soupeřům. Mnohdy je člověk rád za jakékoliv vítězství, idea snahy o dosažení ipponu je v myšlení o stupeň výše.

První věcí, která byla zmiňována, je že ipponová technika je technika provedená v případě hodu s energií, rychlostí a dopadem na záda. Chybí-li nějaká z těchto složek, jedná se pak o ohodnocení techniky wazaari nebo juko, případně koka (u Kódókan pravidel ne u IJF pravidel). Ipponová technika by způsobila útočníkovi v reálném boji smrt či poškození, které by znamenalo jeho nemožnost pokračovat.

Druhou věcí bylo, že ipponová technika je technika, při níž dochází ke spojení energie/síly, techniky, rozhodnosti do jednoho celku - dochází tak k dokonalému skloubení těla, ducha a mysli - případně rozpoložení soupeře, které vše vytvoří účinnou a dokonalou techniku. Vlastní rozpoložení myšlení je takové, že se člověk nebojí provést/zariskovat použití techniky - dochází k oproštění sebe sama od uvažování o sobě - na okamžik k odhození (sutemi) vlastního ega. S tímto pojetím se lze setkat v japonské šermu.

Z hlediska džúdó jako prostředku výchovy člověka je snažení se o ipponovou techniku snahou o sebezdokonalení a o přiblížení se metě dokonalosti.

Na youtube je seriál Samurai spirit, kde bývalý K2 zápasník a Kjúšinkai karatista Nicolas Pettas seznamuje diváky s rúznými japonskými bojovými uměními prostřednicvím svých praktických pokusů (okinawské karate, iaidó, kjúdó, kendó, aikidó, sumó, korjú (staré školy budžucu), džúdó atd).

Právě díl o džúdó hodně pojednává o japonském chápání snahy o dosažení ipponu.

SAMURAI SPIRIT JUDO 1/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 2/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 3/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 4/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 5/5

Závěrem bych rád dodal, že mnohdy jsou na trénincích u nás vidět boje mezi džúdisty, kdy se jeden bojí padnout -> cílem je neprohrát/nepadnout a né sám hodit či dokonce pokusit se hodit na ippon. Výsledkem pak takových randori je, že člověk při nich nezkouší útočit, nerozvíji se v útoku a není to pěkné džúdó a vede dle mého ke stagnanci. Možná změna v myšlení by prospěla. Je jedno zda při randori upadnu či ne - cílem snahy v randori je dosažení ipponu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.