Rozhovor s Jasuhirem Jamašitou z roku 2006

6. ledna 2014 v 21:37 | júdanša |  Nezařazené
Na webu Jasuhira Jamašity (famózního džúdisty - Mistra světa a Olympijského vítěze) jsme objevili rozhovor o Jamašitově pohledu na dnešní džúdó. Hovoří o potřebě reformy a návratu k hodnotám Džigoró Kana.
Dle mého velmi hodnotný rozhovor, i když v části, kde zmiňuje politiky Vladimíra Putina a Silvia Berlusconiho jsou dnešníma očima a znalostma politické situace i afér jejich konání, slušně řečeno kontroverzní. Kanova slova o Džita kjóei týkající se všeobecné prospěšnosti pro sebe a ostatní si tito pánové ve svém konání velmi specificky po svém vyjadřují. Svědčí to samozřejmě o lidském charakteru, že ač může šířit velké myšlenky, tak uvést je do praxe není totéž.
Zdroj:
----------------------------------------------

Rozhovor s Jasuhirem Jamašitou z roku 2006

Japonsko / Pacifik
Díky fascinující kombinaci síly a vzdělávacího obsahu, se bojové umění džúdó se stalo globálním sportem. Jasuhiro Jamašita, vůdčí osobnost jak na japonské, tak mezinárodních scéně džúdó, odhaluje své názory na to, jak džúdó bude řešit výzvy 21. století.
Jak daleko postoupila globalizace džúdó?
V současné době se 195 zemí připojilo k Mezinárodní federace juda IJF a počet závodníků, které soutěží v džúdó na olympijských hrách jsou vyšší pouze v atletice a fotbalu. Olympijské hry nabízí události klání v pěti bojových umění: šerm, box, taekwondo, zápas a džúdó. Z nich je džúdó zdaleka nejvíce populární dle počtu aktivních účastníků. Olympijští medailisté v džúdó představují širokou škálu národů a myslím, že džúdó je nejvíce celosvětově rozšířené ze všech bojových umění.
V současné době existují oficiální šetření na možnosti odstranění baseballu a softballu ze seznamu olympijských událostí z londýnských her ​​v roce 2012, ale určitě džúdó nemá takový problém. Když jsem se setkal s prezidentem Mezinárodního olympijského výboru Jacquesem Roggem řekl, že cítil, že i když rozhodčí udělal chybu v džúdó, soutěžící nezapomněli na jejich smysl pro respekt vůči svým soupeřům. Pan Rogge pokračoval, že tento druh sportovního postoje je velmi vzácný v olympijských událostech, a že by byl rád, aby lidé si i nadále vážili těchto vlastností. Kromě toho, ti, kteří soutěží v džúdó jsou zřídka kdy shledáni vinnými z dopingu a sport džúdó, který vznikl v Japonsku má vybudovanou pověst jako moderní, populární a světový sport.
Chápu a přes to džúdó není tak populární ve Spojených státech, které jsou nejmocnějším národem ve světě sportu. Je to opravdu tak?
Ve Spojených státech jsou karate a taekwondo více populární než džúdó. Zdá se, že tam nebyl žádný živý televizní přenos z džúdó z olympijských her od Los Angeles z roku 1984, když jsem vyhrál zlatou medaili. To znamená, že ve Spojených státech je džúdó považováno za menší sport.
Jak je možné tuto situaci změnit a co je zapotřebí, aby se sport džúdó stal více populární ve Spojených státech? Jednou jsem položil tyto otázky viceprezidentovi obří mediální korporace NBC. Odpovědi, které jsem dostal v té době, zahrnovaly, že je potřeba změnit terminologii džúda na angličtinu, že soupeři by měli ukázat více své emoce, a že nagewaza techniky (techniky hodů) by měly mít bodový systém.
V uplynulých letech, džúdó podniklo kroky, aby bylo samo lépe srozumitelné pro diváky na celém světě. Tyto kroky zahrnují zavedení barevných džúdógi a prodloužení utkání (při remíze v základnim čase). Nicméně, není potřeba tvrdit, že aby Američané snadněji pochopili sport, tak je angličtina lepší než japonština, i když připouštím, že může být lepší použít slovo "mat" (žíněnka), spíše než "tatami".
Domnívám se, že podstata džúdó by měla být chráněna za každou cenu. Tato esence se skládá z "japonského jazyka", "zdvořilostí a úctou vůči vašemu soupeři" a "postojem, který stanovuje velkou hodnotu ipponové techniky". Pokud dojde ke ztrátě těchto životně důležitých aspektů džúdó, pak sport ztrácí všechny hodnoty, které přišel reprezentovat. Především se domnívám, že hodnoty zdvořilosti a úcty jsou nejdůležitější základy tohoto sportu. V džúdó, dokonce i když jste zvítězili, měli byste se vyhnout všem pokušením předvádět se nebo slavit, a měli by jste si zachovat sebeovládání a vyrovnanost.
Proč je to tak?
V džúdó jsou soucit a sympatie považovány za důležité. Tento způsob myšlení pochází z bušidó, morálního kodexu samuraje, který říká, že člověk by měl srdečně nabídnout vlastní ruku v soucitu slabým a těm, jenž jsou zoufalí. Také v džúdó, soupeře nikdy nepovažujte za nepřítele. Máte-li soupeře, pak máte příležitost ke zlepšení a růstu jako soutěžící. To znamená, že jsme se vždy učili držet se představy úcty směřem k soupeři.
"Zdvořilost" je obraz, že tento pojem chápeme v našem způsobu chování. Nestačí jednoduše přikládat velký důraz na porážku soupeře. Kromě toho je důležité ukázat respekt k vlastnímu soupeři pomocí zdvořilosti, a to je pravá podstata džúdó. Zápas džúdó začíná a končí s rei (úklona). Myslím, že je pravděpodobné, že toto složení/struktura sportu je mezi olympijskými sporty jedinečná.
Jak džúdó dospělo k jeho současnému stavu?
Džigoró Kanó (1860-1938) byl původní zakladatel džúdó, a byl první člen MOV (Mezinárodního olympijského výboru), který byl zvolen z Asie v roce 1909. Jeho cílem bylo zlepšit tělo a mysl pomocí džúdó, a tím pomáhat lidem ve službě pro jejich společnost. To předjímá, že džúdó, má vysokou vzdělávací hodnotu a spojil dohromady mnoho džúdžucu škol. Dodal příponu " dó", což znamená "způsob", v souladu se zásadami zákonů přírody a tak se zrodilo džúdó.
Do té doby se džúdžucu soustředovalo na techniky sebeobrany s žádným ohledem na vzdělávací hodnotu. Nicméně Džigoró Kanó, představil prvky převzaté od řady filozofů, včetně anglického filosofa Herberta Spencera (1820-1903) a jeho práci Vzdělávání (z roku 1861) a vytvořil dojem, jak žít v duchu/myšlení, který byl skutečně japonský.
V té době kendó (japonský šerm ), karate, aikidó, sadó ( čajový obřad ), kadó ( aranžování květin ) a kjúdó ( lukostřelba ), již existovali v Japonsku, ale žádný z nich neměl příponu "dó", jako součást jejich jména. To se změnilo po vytvoření džúdó. Dá se říci, že Kanóvo původní účel pro džúdó byl použití jako metoda učení se technik, stejně jako průvodce filozofií, jak vést vlastní život. A toto také ovlivnilo další aspekty kultury.
Je duch/myšlení Džigora Kana stále dnes s námi?
Chtěl bych odpovědět: "Samozřejmě !" Ale já si nemyslím, že je toto tento případ. Džúdó se stalo oficiálním olympijským sportem v roce 1964. Vítěz v kategorii open (bez rozdílu hmotnosti) byl Anton Geesink z Nizozemska. Od té doby, cíl japonského džúdó bylo vyhrát na těchto světových událostech, a ve víceméně nedávné době se toto stalo posedlostí. Nicméně, ve skutečnosti se stalo velmi obtížné vyhrát. V Soulu na olympijských hrách v roce 1988 Japonsko vyhrálo pouze jednu zlatou medaili a japonšká džúdistická veřejnost se velmi znepokojovala nad tím, že se blíží den, kdy Japonsko vůbec nevyhraje žádné zlaté medaile. Jak se tato situace vyvíjela, důležité duchovní základy džúdó byly zanedbané a trend k přemýšlení jen o vítězství nebo porážce, odsunul sport pryč z pozice, ke které byl jeho zakladatelem původně určen.
Pokud se budete snažit vyhrát, tak zároveň posouváte své vlastní limity, to je skvělé. Pokud to také zlepšuje osobu jako lidskou bytost, pak je to ideální. Nicméně, toto bylo postupně nahrazeno názorem, že člověk, který nemůže vyhrát v džúdó by neměl vyjadřovat své názory na to, jaké by džúdó mělo být a že to nemá smysl, pokud nechcete dosáhnout úspěšných výsledků.
To byla doba krize pro džúdó, ne?
Ano, opravdu. Nicméně, je také pravda, že před tím byla silná obava ve světě džúdó, že sport se zaměřoval na něco umělého navzdory formě džúdó. Džigoró Kanó říkával, že "Tradice neznamená, že se dědí jen forma(podoba), ale také se dědí duch(myšlení), který tvoří základ této tradice".
Ověřil jsem si tato slova, abych se pokusil zodpovědět své vlastní otázky týkající se stavu džúdó. Jsou zastánci moderního džúdó pravými dědici sportu? Budeme usilovat pouze o vítězství nebo porážku? Nebo máme usilovat pouze o podobu sportu tak, jak ho vnímáme? Není potřeba, abychom znovu přemýšleli do hloubky o ideologii a účelu džúdó? Uceloval jsme si své názory na tyto otázky k autoritám džúdó po 10 let.
Když jsme vstoupili do 21. století, tak v roce 2001 došlo ve světě japonského džúdó ke sjednocení, vzniklo hnutí "Judo Renaissance" (Obnovy džúdó). To je hnutí snažící se pro návrat ke kořenům zakládajících myšlenek a ještě jednou k nastavení prostředí velkého důrazu na vzdělávací aspekty sportu. Tato činnost je v souladu s tím, co jsem obhajoval v průběhu posledních 10 let a také jsem byl hluboce zapojený do této současné obnovy.
Jste prominentní postava ve světě japonského džúdó, a v současné době působíte jako ředitel vzdělávání při Mezinárodní federaci džúdó. Je obroda džuda, kterou jste popsal šířena po celém světě?
Když jsem byl zvolen jako ředitel vzdělávání, slíbil jsme tři věci. První bylo, udělat, aby džúdó se stalo více dynamické a atraktivnější jako olympijský sport. Druhé bylo, dělat vše co je v mých silách, aby se džúdó rozšířilo a rozvíjelo po celém světě. To znamená, že pro podporu méně bohatých národů vyslat trenéry do zahraničí a poslat jim oblečení pro cvičení džúdó. Za třetí jsem slíbil respektovat a podporovat výchovnou hodnotu džúdó. Jinými slovy, chtěl bych, aby svět poznal ducha/myšlení džúdó, které bylo původně určeno Džigoró Kanem.
S ohledem na třetí slib, se stala událost, která mi dala značný důvod k zamyšlení. Jednalo se o setkání s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem. V roce 2003 jsem se setkal s panem Putinem spolu s japonským premiérem Koizumim při příležitosti 300. výročí založení Petrohradu. Naše setkání se konalo v dódžó ( místo pro cvičení džúdó ), kde prezident Putin cvičil džúdó, když býval mladší. Den po našem setkání japonská národní vysílací služba NHK, udělala rozhovor s prezidentem Putinem. Poté, co jsem se vrátil do Japonska, viděl jsem rozhovor a byl jsem opravdu překvapen. Prezident Putin jasně řekl: "Džúdó není jen sport, je to i moje politická filozofie. To je základ, jak vnímat svět a jak vybudovat vztahy s opozicí v politice".
Prezident také uvedl, "Džúdó změnilo můj život. Trénoval jsem fyzicky, abych byl jako dítě zocelenější. Snažil jsem boxovat a zápasit, ale nakonec jsem objevil džúdó. To byl zlom. Džúdó změnilo můj způsob myšlení, můj pohled na život a mé vztahy s jinými lidmi. Poměrně snadno vybouchnu a byl jsem typ člověka, jenž reaguje rozzlobeně. Nicméně, dozvěděl jsem se, že to v džúdó nepřináší žádoucí výsledky. Je důležité ovládat své myšlení, protože když jste v klidu a psychicky vyrovnaný můžete se efektivněji vypořádat s jakoukoli situací. Jednalo se o cenné zkušenosti, které jsem se naučil z džúdó".
Sledoval jsem toto video mnohokrát s hřejivým pocitem. Když jsem srovnával sebe s prezidentem Putinem, myslel jsem si, že když jsem dosáhl vrcholu v soutěžním světě džúdó byl jsem mnohem silnější, než prezident Putin, který dosáhl pouze černého- pásu - 6.dan. Nicméně, jsem si uvědomil, že když přišlo na podstatu džúdó, prezident Putin se naučil mnohem víc, než jsem se naučil já. Co bylo důležité, zvládnout nejen techniky džúdó, ale přenést lekce z džúdó do vlastního života a dát této filozofii praktické využití. To je v souladu s myšlenkami Džigora Kana.
Setkání s prezidentem Putinem potvrdilo mé přesvědčení, že je důležité podporovat obrodu judo po celém světě, ale že je také nezbytné poučit se od zámořských odborníků džúdó, kteří plně pochopili filozofii sportu.
Došlo k určitému množství arogance v Japonsku v domnění, že jelikož Japonci stvořili džúdó, pak by všichni ostatní měli následovat japonský příklad. Tento druh myšlení je třeba změnit, chceme-li rozvíjet džúdó do budoucna.
Co je tedy podstatou džúdó?
Džigoró Kanó to vyjádřil slovy: "aby jste dobře využívali své síly" a " snažte se o vzájemný prospěch sebe i druhých". To znamená, že bychom měli co nejlépe využít naší vlastní energie pro správnou věc, respektovat ostatní a budovat lepší společnost pro sebe a pro ostatní. Podstata ducha džúdó je uvedena zde.
Na summitu v Janově v roce 2001, premiér Silvio Berlusconi v Itálii dal každému vůdci dárek knihu s názvem Džúdó: Historie, Teorie, Praxe. Jeden ze tří přispívajících autorů tohoto ruského originálního díla byl prezident Putin. Zpráva doprovázející knihu byla přečtena premiérem, "Myšlení obhajované mistrem Džigoró Kanem - konání se správným využíváním energie a hledat vzájemnou prosperitu pro sebe sama a druhé, to je myšlení, který se očekává, že od vůdců, kteří jsou shromážděni na summitu".
Zajímalo by mě, jestli můžeme jít tak daleko a říct, že toto myšlení, které vzniklo v Japonsku již přešlo ze světa džúdó, aby mělo vliv na jiné země a dosáhlo, tak společný postoj pro lidstvo?
Vytváří-li průběh globalizace značný rozdíl mezi vítězi a poraženými, pak význam tohoto myšlení, které pochází z džúdó se zvýší, je tomu tak?
Ano, myslím, že ano. Logika silně roste ve světě 21. století. Význam myšlení džúdó, který udržuje smysl pro hodnoty, které se tyčí nad myšlenkou vítězů a poražených, by mohl být obrovský.
Džúdó je jedním z bojových umění, které dědí myšlenky bušidó. Chtěl bych rád lidi na světě učit poznat hodnotu bušidó. Například, výuka, která je doporučována proti šikanování slabých, a proti hrdosti na vlastní sílu, stejně jako se sympatiemy k těm méně šťastným, jsou z těch, které znázorňují ducha/myšlení bušidó.
Po válce Japonci popírali ducha/myšlení Bušidó a ztratili samurajské myšlení/ducha. Nicméně, existuje mnoho pozitivních a cenných bodů ve filozofii bušidó. Je fakt, že bušidó duch/myšlení byl zneužit během války, ale je škoda, že toto zneužití znamenalo, že dobré prvky filozofie byly zanedbané.
Cítil jsem toto silně, když jsem viděl film The Last Samurai (Poslední samurai). Mnoho zahraničních lidi, které znám, kteří se podílejí na džúdó, plakali při sledování tohoto filmu. Říkali, že film byl úžasný a že bude pomáhat lidem na celém světě pochopit Japonsko. Plakal jsem, že Japonsko ztratilo toto myšlení a také kvůli tomu, jakým způsobem bylo znázorněno myšlení bušidó.
Tento duch zůstává v džúdó, navzdory tomu, že byl ztracen v moderní japonské společnosti. Ale je možné jej získat. Japonci jsou potomci samurajů a chtěl bych seznámit krásu japonské mysli se zbytkem světa pomocí džúdó.

Rozhovor s Jasuhiro Jamašitou uskutečnil Hisaši Kondó.

Profil Jasuhira Jamašity
Jasuhiro Jamašita drží v džúdó černý pás, 8.dan. Podařilo se mu vyhrát třikrát po sobě v kategorii nad 95 kg na mistrovství světa - v roce 1979, 1981 a 1983. Následovalo jeho vítězství v kategorii OPEN (bez rozdílu hmotnosti) na Mistrovství světa v roce 1981, dále pak následovala zlatá medaile v OPEN kategorii na Olympijských hrách v Los Angeles v roce 1984. Soutěžní kariéru ukončil v roce 1985 po 203 po sobě jdoucích vítězstvích.
V současné době je profesorem na katedře tělesné výchovy na Tokai University a ředitel pro vzdělávání u Mezinárodní federace džúdó. Byl hlavním trenérem japonských týmů džúdó na Olympijských hrách v Atlantě a v Sydney.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.