Leden 2014

Význam dosažení ipponu

28. ledna 2014 v 8:54 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
V různých rozhovorech s japonskými džúdisty minulosti (Tošihiko Koga, Jasuhiro Jamašita, Kosei Inoue a další) mě překvapil jejich důraz v šiai (zápase) na vítězství ipponem. Všimnul jsem si, že oni hodnotí šampióny i podle toho, jakým způsobem vítězství bylo dosaženo. V letech nedávných se stalo, že vítěz každoročního Celojaponského mistrovství džúdó vyhrál turnaj, aniž by vyhrál utkání na ippon. Představitelé japonského džúdó o tom mluvili jako o zhoršující se kvalitě.
Zajímalo mě proč tomu tak je, proč je pro ně tak významné završit šiaj(utkání) ipponem. Každý, kdo dlouhá léta závodil v džúdó ví, jak je těžké zvítězit na ippon proti kvalitním soupeřům. Mnohdy je člověk rád za jakékoliv vítězství, idea snahy o dosažení ipponu je v myšlení o stupeň výše.

První věcí, která byla zmiňována, je že ipponová technika je technika provedená v případě hodu s energií, rychlostí a dopadem na záda. Chybí-li nějaká z těchto složek, jedná se pak o ohodnocení techniky wazaari nebo juko, případně koka (u Kódókan pravidel ne u IJF pravidel). Ipponová technika by způsobila útočníkovi v reálném boji smrt či poškození, které by znamenalo jeho nemožnost pokračovat.

Druhou věcí bylo, že ipponová technika je technika, při níž dochází ke spojení energie/síly, techniky, rozhodnosti do jednoho celku - dochází tak k dokonalému skloubení těla, ducha a mysli - případně rozpoložení soupeře, které vše vytvoří účinnou a dokonalou techniku. Vlastní rozpoložení myšlení je takové, že se člověk nebojí provést/zariskovat použití techniky - dochází k oproštění sebe sama od uvažování o sobě - na okamžik k odhození (sutemi) vlastního ega. S tímto pojetím se lze setkat v japonské šermu.

Z hlediska džúdó jako prostředku výchovy člověka je snažení se o ipponovou techniku snahou o sebezdokonalení a o přiblížení se metě dokonalosti.

Na youtube je seriál Samurai spirit, kde bývalý K2 zápasník a Kjúšinkai karatista Nicolas Pettas seznamuje diváky s rúznými japonskými bojovými uměními prostřednicvím svých praktických pokusů (okinawské karate, iaidó, kjúdó, kendó, aikidó, sumó, korjú (staré školy budžucu), džúdó atd).

Právě díl o džúdó hodně pojednává o japonském chápání snahy o dosažení ipponu.

SAMURAI SPIRIT JUDO 1/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 2/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 3/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 4/5

SAMURAI SPIRIT JUDO 5/5

Závěrem bych rád dodal, že mnohdy jsou na trénincích u nás vidět boje mezi džúdisty, kdy se jeden bojí padnout -> cílem je neprohrát/nepadnout a né sám hodit či dokonce pokusit se hodit na ippon. Výsledkem pak takových randori je, že člověk při nich nezkouší útočit, nerozvíji se v útoku a není to pěkné džúdó a vede dle mého ke stagnanci. Možná změna v myšlení by prospěla. Je jedno zda při randori upadnu či ne - cílem snahy v randori je dosažení ipponu.

Ken-ken učimata - Hidehiko Jošida

23. ledna 2014 v 9:22 | júdanša |  Waza (Technika)
Hidehiko Jošida je dlouholetý japonský reprezentant v džúdó - zlatý z OH 1992 v Barcelóně, Mistr světa z roku 1999. Medailí ze důležitých světových turnajú má velice. Po skončení kariéry v džúdó se stal úspěšným zápasníkem v MMA.
Videa s jeho zápasy jsou též k vidění na Youtube.

Jošida na videu níže vyčerpávajícně vysvětluje svoje nejdříve provedení pro učikomi a pak provedení Ken-ken učimata pro zápas. Vše s anglickými titulky.


Body provedení pro učikomi (cvičení opakováním nástupů do techniky - drill pro zvládnutí techniky):
1, správné postavení nohou při nástupu - tvoří trojúhelník, zajímavé je i otočení Jošidy při cukuri (finální umístění druhé nohy)
2, hikite (ruka co tahá - rukávová ruka) - směřuje nahoru dopředu až nad toriho hlavu - je to velký pohyb
3, curite (ruka co zvedá - límcová ruka) - pěst tlačí na soupeřovo ucho, nezvedat loket!

Jošida říká, že jestliže dobře neděláte techniku při učikomi, nemůžete být schopni ji v zápase dobře provést.

Pak následuje vysvětlení varianty učimaty - Ken-ken učimata (provedení učimata s poskoky). Jošida provádí Ken-ken učimatu tak, že nejprve jako by provede óučigari, přizvedne nohu ukeho, a pak provádí Ken-ken učimatu s tím, že práce rukou (tahání, zvedání) jeho hikite i curite má za následek, provádění skoků - pohybu při učimata do kruhu.
S tím souvisí bod 4, pohyb je do kruhu - to má za následek hod odstředivou silou

Důležitá je práce nohy, na které tori stojí - na té závisí pohyb do kruhu.

Novoroční vzkaz prezidenta Kódókanu Haruki Uemury

20. ledna 2014 v 5:18 | júdanša |  Kódókan
Chtěl bych vám popřát šťastný nový rok.

Dne 7. září loňského roku Mezinárodní olympijský výbor zvolil Tokio pořádajícím městem pro Olympijské a Paralympijské hry ​​2020. Tento úspěch by nebyl možný bez rozsáhlé japonské pořadatelské kampaně i úsilí samotného Tokia, a to byly velké a jasné zprávy pro sportovní komunitu Japonska. V minulosti šihan Kanó sám vyvíjel úsilí, aby se Japonsko stalo pořádající zemí pro Olympijské hry. Vítáme výsledek volby a musíme věnovat všechny své síly, aby tokijské olympijské hry měly obrovský úspěch.

Kromě toho, v říjnu loňského roku se konalo v Kjótu Mistrovství světa v džúdó kata. Bylo to poprvé, co se tato soutěž konala v Japonsku. Více než 200 účastníků z více než 30 zemí a regionů přijelo soutěžit. Přestože se již Mistrovství světa v kata konalo na Maltě, v Maďarsku, Německu a Itálii, tak tam se vítězi stali japonští závodníci. V Kjótu korejský pár vyhrál první cenu za Nage no-Kata a různé jiné země se poprvé umístily. Dovednosti účastníků se i nadále zlepšují každým turnajem. Myslím, že kromě úsilí jednotlivých zemí, to může být přičítáno i seminářům Kódókan Kata pořádaných v Evropě a dalších zámořských destinacích pod vedením instruktorů z Kódókanu. Plánujeme pokračovat v posílání instruktorů, aby se rozptýlenějí po světě šířilo džúdó pomocí kata a též plánujeme podporovat mezinárodní výměnu.

Nová soutěžní pravidla zavedená Mezinárodní federací džúdó jsou nyní obecně chápána závodníky z každé země. Je potěšující vidět, že ve stále více a více zápasech je rozhodnuto úspěšným provedením technik v Kumite (v úchopu). Na druhou stranu, bohužel zneužívání pravidel a nebezpečných akcí stále existuje.


Šihan Kanó stanovil šiai (utkání) způsobem džúdó jako sport, ve kterém vítěz by měl být jasně stanoven aktivním používáním technik útoku a obrany. Ačkoli se pravidla džúdó měnily v minulosti, tak duch Budó (bojových umění) zůstává základem metodiky utkání. Účelem Šiai je rozhodnout spravedlivě a rovně, který soutěžící má větší schopnost z hlediska těla a ducha. Samozřejmě, že akce, které způsobují poškození soupeře a zbabělé útoky jsou zakázány. Myslím si, že je možné upravit pravidla vhodně ke znalostem a věku soutěžícího, ale měli bychom si uvědomit, že jsou tam některé věci, které nemůžeme měnit. Pokroucená forma džúda převažovala při použití Ude-hišigi-waki-gatame do pádu přímo na tatami a při použití Kani-basami. Tyto techniky byly označeny jako zakázané. Pravidla se také změnily, aby omezily určité pochybné konání jako je boj ze shrbeného postoje na obou stranách, aby bylo možno chytit soupeřovu nohu, nebo falešně útočit a zlomit/vybízet soupeře k porušení nějakého pravidla. I když je důležité, aby se zápasy staly srozumitelné pro diváky, nesmíme zmenšovat původní obraz a půvab džúdó. V každém případě to, co je nesmírně důležité pro džúdó je zaměřit se na dosažení ipponu odvozeného z racionální techniky, v souladu s pravidly chování Reihó, a zapojit se správné Kumite (způsoby technik úchopu).


Musíme být aktivní v prosazování "Džúda jako způsobu vzdělání" a "Džúda pro rozvoj lidských bytostí", společně s rozvojem "Džúda pro soutěž". Měli bychom se poučit z historie a tradic Kódókan Džúdó, které stvořili naši předchůdci, a máme povinnost přezkoumat písemné materiály, videa a jiné zdroje, pokud jde o filozofii Džúdó, Reihó, Ukemi, Tai-Sabaki, Waza, Kata, pravidla soutěže, a tak dále.


Při počátku roku, bych chtěl připomenout slova šihana Kana: "Džúdó je způsob, jak co nejefektivněji využívat vlastní duševní a fyzické síly. Tréninkem je třeba rozvíjet sebekontrolu a kultivovat své tělo a ducha prostřednictvím cvičení technik útoku a obrany, tímto naučit se podstatu této Cesty(pozn. překl. je myšlen odkaz na význam znaku Dó ze slova Džúdó). A pomocí těchto prostředků, je konečným cílem Džúdó budovat sám sebe až k dokonalosti a ku prospěchu světu". Budu se důsledně snažit zavést dva pojmy:". Seirjoku-Zenjó (princip maximální účinnosti) " a "Džita-Kjóei (vzájemná prosperita pro sebe a druhé)". Vydám ze sebe to nejlepší z mých schopností pro usnadnění šíření a propagaci džúdó a budu vděčný za rady, pomoc a podporu každého člena Kódókanu.

Doufám, že nový rok vám přinese mnoho zdaru a štěstí.

Odkaz na originální text v angličtině:


Zanšin 残心 v džúdó

17. ledna 2014 v 8:08 | júdanša |  Waza (Technika)
Na webu Judo Channel je slovník japonských výrazů používaných v džúdó. Objevil jsem tam jeden, který mi příšel mezi džúdisty méně známý zanšin 残心 (uvolněná bdělost) - dle Pascala Kriegera je doslovný význam znaků 残 zan : zanechati, opustit; 心 šin : mysl, vědomí (také paměť).
Jednoduše řečeno v džúdó tento pojem odkazuje na ostražitost po provedení techniky, tak aby v případě potřeby bylo možno navázat plynule další technikou, dokud není soupeř poražen.
Obecně v japonských bojových uměních výraz zanšin odkazuje na ostražitost či plné uvědomování si stavu kolem sebe, zda může ještě hrozit nebezpečí od aktuálního protivníka či dalších protivníků. Tělo je připravené a myšlení je vyprázdněné od strachu, úzkosti, hněvu, atd., tak aby mohlo vnímat i ty nejmenší podněty a jako celek na ně osoba mohla reagovat.

Níže je pokus o hodně volný překlad z webu Judo Channel - http://www.judo-ch.jp/english/dictionary/terms/zansin/
"Zanšin" (Bdělost) je termín z japonských bojových umění. Chcete-li být ve stavu zanšin (bdělosti), znamená zůstat ve střehu až do konce a udržet pozornost vlastního soustředění na situaci.
Ve chvíli, kdy po provedení techniky, která mohla být úspěšná, může soutěžící povolit ve své ostražitosti, což představuje výhodu pro soupeře. Soutěžící musí proto i nadále být pozorný, dokud vítězství není zcela dosaženo. Například, po použití nage waza (techniky házení) atd., když se úspěšně podaří hodit soupeře, může být myšlení soutěžícího zaměřené na padlého soupeře, zatímco ve skutečnosti by se mělo zaměřit na navazující techniku waza. Stav, ve kterém soutěžící zůstává pozorný po celou dobu, se nazývá "Zanšin" (Bdělost).
Pojem Zanšin (Bdělost) se také používá v japonském umění, jako jsou čajový obřad a japonský tanec, atd. Někdo, kdo ztratí pozornost, na něco před tím než je činnost dokončena, (např. zapomněl zavřít posuvné dveře), může být obviněn že mu "Chybí Zanšin (Bdělost)". Kořeny Zanšinu, spočívají v pojetí bytí, které je si vždy plně vědomo krásy v daném okamžiku.

Technika provedená se zanšinem je například vidět na videu z OH 1964 z finálového utkání Geesink (NED) - Kaminaga (JPN). Geesing provede hod technikou Hiza guruma a plynule přejde do držení bez možnosti dát šanci Kaminagovi uniknout. Jak je vidno zanšin přímo souvisí též s kontrolou soupeře při hodu a jeho dopadu na zem - kake (provedení).
Judo Tokyo 1964: Geesink (NED) - Kaminaga (JPN)

Také záznamy utkání Jasuhira Jamašity jsou plná demonstrací zanšinu - po hodu plně kontroluje soupeře, případně ihned přechází do jeho oblíbeného škrcení.

Vyčerpávajícím způsobem o tomto výrazu pojednává text v češtině od Švýcara Pascala Kriegera (Menkjó Kaiden (učitelská licence) v džódó (cesta hole) školy Šintó Musó rjú, džúdista, mistr japonské kaligrafie).

Z videí a záznamů z dnešních sportovních utkáních v džúdó je docela těžké najít demonstraci zanšinu. Mnohdy je k vidění situace, kdy po provedení techniky se závodník zastaví ve svém boji a dívá se na rozhodčího, jakým způsobem ohodnotil techniku. Například v kendó je po zasažení soupeře jedna z podmínek pro uznání platného bodu též přítomnost zanšinu.

柔道 Sode curi komi goši, Masahiko Tomouči

16. ledna 2014 v 8:17 | júdanša |  Waza (Technika)
Na videu niže bývalý japonský reprezentant Masahiko Tomouči (81 kg) ukazuje svoje provedeni techniky hodů Sode curi komi goši z křížového nástupu. Podobně techniku dělá i Tošihiko Koga, nicméně jsou zde vidět drobné rozdíly. Koga tlačí rukávou ruku nahoru a pak dolů si ji dává na rameno. Naproti tomu Tomouči rukávovou ruku táhne do strany a jako by se potkává s druhou rukou límcovou při kuzuši a cukuri. Nicméně dle mého v obou provedeních je klíčové důrazné výchýlení, společná práce obou rukou, snížení těžiště toriho a těsný kontakt s ukem po cukuri.

柔道 Sode tsuri komi goshi, Tomouchi



Zde je ukázka jeho sode curikomi goši ze zápasu na Kano cupu ze dne 08/12/2007 - vaha do 81 kg.

Rozhovor s Jasuhirem Jamašitou z roku 2006

6. ledna 2014 v 21:37 | júdanša |  Nezařazené
Na webu Jasuhira Jamašity (famózního džúdisty - Mistra světa a Olympijského vítěze) jsme objevili rozhovor o Jamašitově pohledu na dnešní džúdó. Hovoří o potřebě reformy a návratu k hodnotám Džigoró Kana.
Dle mého velmi hodnotný rozhovor, i když v části, kde zmiňuje politiky Vladimíra Putina a Silvia Berlusconiho jsou dnešníma očima a znalostma politické situace i afér jejich konání, slušně řečeno kontroverzní. Kanova slova o Džita kjóei týkající se všeobecné prospěšnosti pro sebe a ostatní si tito pánové ve svém konání velmi specificky po svém vyjadřují. Svědčí to samozřejmě o lidském charakteru, že ač může šířit velké myšlenky, tak uvést je do praxe není totéž.
Zdroj:
----------------------------------------------

Rozhovor s Jasuhirem Jamašitou z roku 2006

Japonsko / Pacifik
Díky fascinující kombinaci síly a vzdělávacího obsahu, se bojové umění džúdó se stalo globálním sportem. Jasuhiro Jamašita, vůdčí osobnost jak na japonské, tak mezinárodních scéně džúdó, odhaluje své názory na to, jak džúdó bude řešit výzvy 21. století.
Jak daleko postoupila globalizace džúdó?
V současné době se 195 zemí připojilo k Mezinárodní federace juda IJF a počet závodníků, které soutěží v džúdó na olympijských hrách jsou vyšší pouze v atletice a fotbalu. Olympijské hry nabízí události klání v pěti bojových umění: šerm, box, taekwondo, zápas a džúdó. Z nich je džúdó zdaleka nejvíce populární dle počtu aktivních účastníků. Olympijští medailisté v džúdó představují širokou škálu národů a myslím, že džúdó je nejvíce celosvětově rozšířené ze všech bojových umění.
V současné době existují oficiální šetření na možnosti odstranění baseballu a softballu ze seznamu olympijských událostí z londýnských her ​​v roce 2012, ale určitě džúdó nemá takový problém. Když jsem se setkal s prezidentem Mezinárodního olympijského výboru Jacquesem Roggem řekl, že cítil, že i když rozhodčí udělal chybu v džúdó, soutěžící nezapomněli na jejich smysl pro respekt vůči svým soupeřům. Pan Rogge pokračoval, že tento druh sportovního postoje je velmi vzácný v olympijských událostech, a že by byl rád, aby lidé si i nadále vážili těchto vlastností. Kromě toho, ti, kteří soutěží v džúdó jsou zřídka kdy shledáni vinnými z dopingu a sport džúdó, který vznikl v Japonsku má vybudovanou pověst jako moderní, populární a světový sport.
Chápu a přes to džúdó není tak populární ve Spojených státech, které jsou nejmocnějším národem ve světě sportu. Je to opravdu tak?
Ve Spojených státech jsou karate a taekwondo více populární než džúdó. Zdá se, že tam nebyl žádný živý televizní přenos z džúdó z olympijských her od Los Angeles z roku 1984, když jsem vyhrál zlatou medaili. To znamená, že ve Spojených státech je džúdó považováno za menší sport.
Jak je možné tuto situaci změnit a co je zapotřebí, aby se sport džúdó stal více populární ve Spojených státech? Jednou jsem položil tyto otázky viceprezidentovi obří mediální korporace NBC. Odpovědi, které jsem dostal v té době, zahrnovaly, že je potřeba změnit terminologii džúda na angličtinu, že soupeři by měli ukázat více své emoce, a že nagewaza techniky (techniky hodů) by měly mít bodový systém.
V uplynulých letech, džúdó podniklo kroky, aby bylo samo lépe srozumitelné pro diváky na celém světě. Tyto kroky zahrnují zavedení barevných džúdógi a prodloužení utkání (při remíze v základnim čase). Nicméně, není potřeba tvrdit, že aby Američané snadněji pochopili sport, tak je angličtina lepší než japonština, i když připouštím, že může být lepší použít slovo "mat" (žíněnka), spíše než "tatami".
Domnívám se, že podstata džúdó by měla být chráněna za každou cenu. Tato esence se skládá z "japonského jazyka", "zdvořilostí a úctou vůči vašemu soupeři" a "postojem, který stanovuje velkou hodnotu ipponové techniky". Pokud dojde ke ztrátě těchto životně důležitých aspektů džúdó, pak sport ztrácí všechny hodnoty, které přišel reprezentovat. Především se domnívám, že hodnoty zdvořilosti a úcty jsou nejdůležitější základy tohoto sportu. V džúdó, dokonce i když jste zvítězili, měli byste se vyhnout všem pokušením předvádět se nebo slavit, a měli by jste si zachovat sebeovládání a vyrovnanost.
Proč je to tak?
V džúdó jsou soucit a sympatie považovány za důležité. Tento způsob myšlení pochází z bušidó, morálního kodexu samuraje, který říká, že člověk by měl srdečně nabídnout vlastní ruku v soucitu slabým a těm, jenž jsou zoufalí. Také v džúdó, soupeře nikdy nepovažujte za nepřítele. Máte-li soupeře, pak máte příležitost ke zlepšení a růstu jako soutěžící. To znamená, že jsme se vždy učili držet se představy úcty směřem k soupeři.
"Zdvořilost" je obraz, že tento pojem chápeme v našem způsobu chování. Nestačí jednoduše přikládat velký důraz na porážku soupeře. Kromě toho je důležité ukázat respekt k vlastnímu soupeři pomocí zdvořilosti, a to je pravá podstata džúdó. Zápas džúdó začíná a končí s rei (úklona). Myslím, že je pravděpodobné, že toto složení/struktura sportu je mezi olympijskými sporty jedinečná.
Jak džúdó dospělo k jeho současnému stavu?
Džigoró Kanó (1860-1938) byl původní zakladatel džúdó, a byl první člen MOV (Mezinárodního olympijského výboru), který byl zvolen z Asie v roce 1909. Jeho cílem bylo zlepšit tělo a mysl pomocí džúdó, a tím pomáhat lidem ve službě pro jejich společnost. To předjímá, že džúdó, má vysokou vzdělávací hodnotu a spojil dohromady mnoho džúdžucu škol. Dodal příponu " dó", což znamená "způsob", v souladu se zásadami zákonů přírody a tak se zrodilo džúdó.
Do té doby se džúdžucu soustředovalo na techniky sebeobrany s žádným ohledem na vzdělávací hodnotu. Nicméně Džigoró Kanó, představil prvky převzaté od řady filozofů, včetně anglického filosofa Herberta Spencera (1820-1903) a jeho práci Vzdělávání (z roku 1861) a vytvořil dojem, jak žít v duchu/myšlení, který byl skutečně japonský.
V té době kendó (japonský šerm ), karate, aikidó, sadó ( čajový obřad ), kadó ( aranžování květin ) a kjúdó ( lukostřelba ), již existovali v Japonsku, ale žádný z nich neměl příponu "dó", jako součást jejich jména. To se změnilo po vytvoření džúdó. Dá se říci, že Kanóvo původní účel pro džúdó byl použití jako metoda učení se technik, stejně jako průvodce filozofií, jak vést vlastní život. A toto také ovlivnilo další aspekty kultury.
Je duch/myšlení Džigora Kana stále dnes s námi?
Chtěl bych odpovědět: "Samozřejmě !" Ale já si nemyslím, že je toto tento případ. Džúdó se stalo oficiálním olympijským sportem v roce 1964. Vítěz v kategorii open (bez rozdílu hmotnosti) byl Anton Geesink z Nizozemska. Od té doby, cíl japonského džúdó bylo vyhrát na těchto světových událostech, a ve víceméně nedávné době se toto stalo posedlostí. Nicméně, ve skutečnosti se stalo velmi obtížné vyhrát. V Soulu na olympijských hrách v roce 1988 Japonsko vyhrálo pouze jednu zlatou medaili a japonšká džúdistická veřejnost se velmi znepokojovala nad tím, že se blíží den, kdy Japonsko vůbec nevyhraje žádné zlaté medaile. Jak se tato situace vyvíjela, důležité duchovní základy džúdó byly zanedbané a trend k přemýšlení jen o vítězství nebo porážce, odsunul sport pryč z pozice, ke které byl jeho zakladatelem původně určen.
Pokud se budete snažit vyhrát, tak zároveň posouváte své vlastní limity, to je skvělé. Pokud to také zlepšuje osobu jako lidskou bytost, pak je to ideální. Nicméně, toto bylo postupně nahrazeno názorem, že člověk, který nemůže vyhrát v džúdó by neměl vyjadřovat své názory na to, jaké by džúdó mělo být a že to nemá smysl, pokud nechcete dosáhnout úspěšných výsledků.
To byla doba krize pro džúdó, ne?
Ano, opravdu. Nicméně, je také pravda, že před tím byla silná obava ve světě džúdó, že sport se zaměřoval na něco umělého navzdory formě džúdó. Džigoró Kanó říkával, že "Tradice neznamená, že se dědí jen forma(podoba), ale také se dědí duch(myšlení), který tvoří základ této tradice".
Ověřil jsem si tato slova, abych se pokusil zodpovědět své vlastní otázky týkající se stavu džúdó. Jsou zastánci moderního džúdó pravými dědici sportu? Budeme usilovat pouze o vítězství nebo porážku? Nebo máme usilovat pouze o podobu sportu tak, jak ho vnímáme? Není potřeba, abychom znovu přemýšleli do hloubky o ideologii a účelu džúdó? Uceloval jsme si své názory na tyto otázky k autoritám džúdó po 10 let.
Když jsme vstoupili do 21. století, tak v roce 2001 došlo ve světě japonského džúdó ke sjednocení, vzniklo hnutí "Judo Renaissance" (Obnovy džúdó). To je hnutí snažící se pro návrat ke kořenům zakládajících myšlenek a ještě jednou k nastavení prostředí velkého důrazu na vzdělávací aspekty sportu. Tato činnost je v souladu s tím, co jsem obhajoval v průběhu posledních 10 let a také jsem byl hluboce zapojený do této současné obnovy.
Jste prominentní postava ve světě japonského džúdó, a v současné době působíte jako ředitel vzdělávání při Mezinárodní federaci džúdó. Je obroda džuda, kterou jste popsal šířena po celém světě?
Když jsem byl zvolen jako ředitel vzdělávání, slíbil jsme tři věci. První bylo, udělat, aby džúdó se stalo více dynamické a atraktivnější jako olympijský sport. Druhé bylo, dělat vše co je v mých silách, aby se džúdó rozšířilo a rozvíjelo po celém světě. To znamená, že pro podporu méně bohatých národů vyslat trenéry do zahraničí a poslat jim oblečení pro cvičení džúdó. Za třetí jsem slíbil respektovat a podporovat výchovnou hodnotu džúdó. Jinými slovy, chtěl bych, aby svět poznal ducha/myšlení džúdó, které bylo původně určeno Džigoró Kanem.
S ohledem na třetí slib, se stala událost, která mi dala značný důvod k zamyšlení. Jednalo se o setkání s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem. V roce 2003 jsem se setkal s panem Putinem spolu s japonským premiérem Koizumim při příležitosti 300. výročí založení Petrohradu. Naše setkání se konalo v dódžó ( místo pro cvičení džúdó ), kde prezident Putin cvičil džúdó, když býval mladší. Den po našem setkání japonská národní vysílací služba NHK, udělala rozhovor s prezidentem Putinem. Poté, co jsem se vrátil do Japonska, viděl jsem rozhovor a byl jsem opravdu překvapen. Prezident Putin jasně řekl: "Džúdó není jen sport, je to i moje politická filozofie. To je základ, jak vnímat svět a jak vybudovat vztahy s opozicí v politice".
Prezident také uvedl, "Džúdó změnilo můj život. Trénoval jsem fyzicky, abych byl jako dítě zocelenější. Snažil jsem boxovat a zápasit, ale nakonec jsem objevil džúdó. To byl zlom. Džúdó změnilo můj způsob myšlení, můj pohled na život a mé vztahy s jinými lidmi. Poměrně snadno vybouchnu a byl jsem typ člověka, jenž reaguje rozzlobeně. Nicméně, dozvěděl jsem se, že to v džúdó nepřináší žádoucí výsledky. Je důležité ovládat své myšlení, protože když jste v klidu a psychicky vyrovnaný můžete se efektivněji vypořádat s jakoukoli situací. Jednalo se o cenné zkušenosti, které jsem se naučil z džúdó".
Sledoval jsem toto video mnohokrát s hřejivým pocitem. Když jsem srovnával sebe s prezidentem Putinem, myslel jsem si, že když jsem dosáhl vrcholu v soutěžním světě džúdó byl jsem mnohem silnější, než prezident Putin, který dosáhl pouze černého- pásu - 6.dan. Nicméně, jsem si uvědomil, že když přišlo na podstatu džúdó, prezident Putin se naučil mnohem víc, než jsem se naučil já. Co bylo důležité, zvládnout nejen techniky džúdó, ale přenést lekce z džúdó do vlastního života a dát této filozofii praktické využití. To je v souladu s myšlenkami Džigora Kana.
Setkání s prezidentem Putinem potvrdilo mé přesvědčení, že je důležité podporovat obrodu judo po celém světě, ale že je také nezbytné poučit se od zámořských odborníků džúdó, kteří plně pochopili filozofii sportu.
Došlo k určitému množství arogance v Japonsku v domnění, že jelikož Japonci stvořili džúdó, pak by všichni ostatní měli následovat japonský příklad. Tento druh myšlení je třeba změnit, chceme-li rozvíjet džúdó do budoucna.
Co je tedy podstatou džúdó?
Džigoró Kanó to vyjádřil slovy: "aby jste dobře využívali své síly" a " snažte se o vzájemný prospěch sebe i druhých". To znamená, že bychom měli co nejlépe využít naší vlastní energie pro správnou věc, respektovat ostatní a budovat lepší společnost pro sebe a pro ostatní. Podstata ducha džúdó je uvedena zde.
Na summitu v Janově v roce 2001, premiér Silvio Berlusconi v Itálii dal každému vůdci dárek knihu s názvem Džúdó: Historie, Teorie, Praxe. Jeden ze tří přispívajících autorů tohoto ruského originálního díla byl prezident Putin. Zpráva doprovázející knihu byla přečtena premiérem, "Myšlení obhajované mistrem Džigoró Kanem - konání se správným využíváním energie a hledat vzájemnou prosperitu pro sebe sama a druhé, to je myšlení, který se očekává, že od vůdců, kteří jsou shromážděni na summitu".
Zajímalo by mě, jestli můžeme jít tak daleko a říct, že toto myšlení, které vzniklo v Japonsku již přešlo ze světa džúdó, aby mělo vliv na jiné země a dosáhlo, tak společný postoj pro lidstvo?
Vytváří-li průběh globalizace značný rozdíl mezi vítězi a poraženými, pak význam tohoto myšlení, které pochází z džúdó se zvýší, je tomu tak?
Ano, myslím, že ano. Logika silně roste ve světě 21. století. Význam myšlení džúdó, který udržuje smysl pro hodnoty, které se tyčí nad myšlenkou vítězů a poražených, by mohl být obrovský.
Džúdó je jedním z bojových umění, které dědí myšlenky bušidó. Chtěl bych rád lidi na světě učit poznat hodnotu bušidó. Například, výuka, která je doporučována proti šikanování slabých, a proti hrdosti na vlastní sílu, stejně jako se sympatiemy k těm méně šťastným, jsou z těch, které znázorňují ducha/myšlení bušidó.
Po válce Japonci popírali ducha/myšlení Bušidó a ztratili samurajské myšlení/ducha. Nicméně, existuje mnoho pozitivních a cenných bodů ve filozofii bušidó. Je fakt, že bušidó duch/myšlení byl zneužit během války, ale je škoda, že toto zneužití znamenalo, že dobré prvky filozofie byly zanedbané.
Cítil jsem toto silně, když jsem viděl film The Last Samurai (Poslední samurai). Mnoho zahraničních lidi, které znám, kteří se podílejí na džúdó, plakali při sledování tohoto filmu. Říkali, že film byl úžasný a že bude pomáhat lidem na celém světě pochopit Japonsko. Plakal jsem, že Japonsko ztratilo toto myšlení a také kvůli tomu, jakým způsobem bylo znázorněno myšlení bušidó.
Tento duch zůstává v džúdó, navzdory tomu, že byl ztracen v moderní japonské společnosti. Ale je možné jej získat. Japonci jsou potomci samurajů a chtěl bych seznámit krásu japonské mysli se zbytkem světa pomocí džúdó.

Rozhovor s Jasuhiro Jamašitou uskutečnil Hisaši Kondó.

Profil Jasuhira Jamašity
Jasuhiro Jamašita drží v džúdó černý pás, 8.dan. Podařilo se mu vyhrát třikrát po sobě v kategorii nad 95 kg na mistrovství světa - v roce 1979, 1981 a 1983. Následovalo jeho vítězství v kategorii OPEN (bez rozdílu hmotnosti) na Mistrovství světa v roce 1981, dále pak následovala zlatá medaile v OPEN kategorii na Olympijských hrách v Los Angeles v roce 1984. Soutěžní kariéru ukončil v roce 1985 po 203 po sobě jdoucích vítězstvích.
V současné době je profesorem na katedře tělesné výchovy na Tokai University a ředitel pro vzdělávání u Mezinárodní federace džúdó. Byl hlavním trenérem japonských týmů džúdó na Olympijských hrách v Atlantě a v Sydney.