Prosinec 2013

Proměny v etiketě Kódókan džúdó

21. prosince 2013 v 13:55 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
V roce 2008 v rámci Mezinárodního Budó Sympózia v Japonsku pan Naoki Murata (dnes 8.dan džúdó) z Kódókanu přednesl svůj příspěvek "Transitions within Kodokan Judo Etiquette" k tématu, jak se vyvíjela etiketa v Kódókan džúdó. Postupně tento vývoj etikety kopírovala i jiná odvětví Gendai budó, proto by výtah z příspevku mohl zajímat více lidí.

Jak je známo Džigoró Kanó a jeho žáci vyvinuli techniky Kódókan džúdó postupně ze svého studia korjú džúdžucu - především z Tenšin šinjó rjú a Takenaka ha Kitó rjú (Kitó rjú odnož Takenaka), ale také z dalších škol. Filozofický a etický podtext džúdó jakožto vzdělávací a etický systém pro lidi moderní doby tvořil Džigoró Kanó průběžně během svého života. Etiketa se též vyvíjela a příspěvek pana Muraty mnohé odhaluje. Pokusím se zkráceně popsat nejdůležitější části článku. Pro plné znění a pochopení je níže odkaz na původní anglický článek.

V první kapitole "Představení" je řečeno, že v korjú džúdžucu byl hlavním smyslem boj a zabít protivníka, zatímco v džúdó Džigoro Kana bylo cílem sebezdokonalování svých dovedností a pomocí cvičení dosáhnout prospěšnosti pro sebe a okolí. K tomu nám pomáhá soupeř, proto je k němu chován respekt i úcta a úklona je toho vyjádřením. Úklona se provádí i v korjú džudžucu, ale jinak než v džúdó - jiný je úhel provedení úklony a i pocit či myšlení při provádění. V korjú džúdžucu je člověk připraven vždy bojovat a mysl a tělo nesmí polevit v ostražitosti, člověk pozoruje soupeře (úhel úklony je menší). V džúdó prokazuji respekt a úctu a proto úhel úklony je větší a provedení je s pocitem úcty k soupeři.

V druhé kapitole "Úklona a etiketa" je popsán správný způsob provádění úklon v džúdó - ricurei (úklona ve stoje) a zarei (úklona v sedě). Zkráceně při ricurei je úhel 30 stupňů, v zarei je hlava ve stejné úrovni jako záda, sedí se na nártech a pozdrav je prováděn s upřímností od srdce. Pozdrav se provádí k soupeři při provádění kata i randori, ale i při vcházení do dódžó jako projev úcty lidem již přítomným v dódžó. Je zde také zmíněno Kanóvo doporučení k chování v dódžó - chovat se disciplinovaně, zdržet se nesmyslných řečí, hlučného chování, v zápasech užívat veškerého úsilí a věnovat pozornost jiným trénujícím, snažíc se o vlastní vybrušování/zdokonalování charakteru. Dódžo udržovat uklizené a čisté.

Ve třetí kapitole "Změny v etiketě - zarei" pan Murata ukazuje, jak se v Kódókan džúdó vyvíjel v průběhu času tento pozdrav v sedě, aby více znázorňoval formu pozdravu s vyjádřením vzájemné prospěšnosti cvičence a soupeře a né jako formální část před zneškodněním protivníka. Na počátku vzniku džúdó se pozdrav prováděl sice v sedě, ale člověk měl prsty na opřených stojící špičkách, tak aby tělo bylo připraveno rychle vstát/pohnout se. Postupně (od roku 1915) se začal používat způsob, kdy se sedí na nártech, kdy se z této pozice hůře reaguje/útočí.

Ve čtvrté kapitole "Změny v etiketě - Vstávání, Sedání: Uza Saki (sedání nejdříve pravou nohou na zem, vstávání nejdříve levou nohou) a Saza Uki (sedání nejdříve levá noha na zem, vstávání nejdříve pravou nohou)" je představen způsob provedení u různých škol džúdžucu (Sekiguči rjú, Tenšin šinjó rjú, Noda ha Kitó rjú). V Kódókanu se postupně způsob také změnil z Uza saki (ze způsobu školy etikety samurajů Ogasawara rjú, používaný též v katách Dai Nippon Butoku Kai) na způsob Saza uki doporučovaný ve 40.letech 20.století Ministerstvem školství.

Pátá kapitola se věnuje Dódžó a umístění Kamidana (šintoistický oltářík věnovaný bohům místo bohů). Kanó byl zastáncem v dódžó a při vzdělávání na školách vystříhat se veškeré výuce náboženství a to z důvodu, že náboženství mohou sloužit k dosažení profitu jistých cílových skupin a tudíž vyžadoval nepodporovat náboženství při výuce v dódžó. Z toho důvodu doporučoval nemít v dódžó Kamidana (oltář). V období před druhou světovou válkou Ministerstvo školství nařídilo v dódžó zřídit Kamidana, tak se tomuto tlaku ustoupilo. Po 2. sv. válce to bylo zase zrušeno.

V šesté shrnující kapitole je konstatováno, že úklona je vynikající "forma prokazování úcty k druhým lidem" - nadřízeným a starším. Je prostředkem výchovy jedince ve společnosti k potlačení vlastní arogance a je formou vyjádření správného chování. Při provádění úklony je třeba naplnit formu provedení pozdravu i s vnitřním pocitem úcty a respektu.

Na samotný závěr je uveden seznam literatury k tématu.

Snad jsem se ve smyslu textu moc neodchýlil od původní formy v zájmu zestručnění. Více informací a celý anglický text najdete na odkazu níže:
"Transitions within Kodokan Judo Etiquette" od Naoki Murata z Kodokan Judo Institute - příspěvek na International Budo Symphosium 2008

V dokumentu je přiloženo i několik fotografií dokládající provádění popsaných zúsobů rei (ricurei, zarei)
provedení zarei se "stojícími prsty" sledujíc očima soupeře - toto pochází z malby, která zachzcuje keikó v počátcích Kódókanu

starší provedení zarei - též na prstech
seiza - některé školy džúdžucu používali sonkjó (přidřepnutí)
ricurei - pozdrav ve stoje -úhel 30 stupňů

Obroda džúdó 柔道ルネッサンス Judo Renaissance

4. prosince 2013 v 12:47 | júdanša |  Kokoro (způsob myšlení)
Všimnul jsem si, že v posledních deseti letech se v japonských džúdistických kruzích diskutuje o tom, kam dnešní džúdó spěje jak mezinárodní, tak i to japonské. Jedná se o trend, kde se klade reálně velký důraz na soutěžní džúdó - na "vytváření šampiónů". Tím se džúdó vzdaluje ideálům a myšlenkám Džigoró Kana, kde džúdó bylo prostředkem vzdělávání a kultivace člověka. Celojaponská federace džúdó (All Japan Judo Federation - Zenjuren / Zendžúren) a Kódókan institut jako hlavní aktéři diskuze a iniciátoři změn pro tuto iniciativu zavedli projekt s názvem: "Obroda džúdó" / "Judo Renaissance" / 柔道ルネッサンス. Ten odstartoval myslím v roce 2001.
Jedním hlavních představitelů projektu "Obrody džúdó" je známý japonský džúdista Jasuhiro Jamašita (vítěz na OH 1984, na MS 1979, 1981, 1983 - vše kategorie bez rozdílu hmotností). Cílem snahy obrody džúdó je snaha o dosažení ideálů Džigora Kana, kdy pomocí džúdó se rozvíjí lidské vzdělávání a sebezdokonalování založené na fyzickém cvičení a utvářením rovnováhy mezi tělem a myšlením.

Japonci se snaží o Obrodu džúdó především u nich doma v Japonsku, do zbytku světa se zatím tyto informace moc nedostaly. Nejsem schopen přeložit japonské výroční zprávy, zprávy o činnosti, ani jednotlivá poselství, či konkrétní úkony v této věci, nicméně pár věcí jsem pochytil...
Jednu ze skutečností, kterou jsem v textech zaznamenal, byl apel či poukázání na provedení pozdravu před a hlavně po soutěžním zápase. Soupeři prokazovat vzájemnou úctu pozdravem na začátku i na konci. Po skončeném utkání, ať už vyhraném či prohraném se zdržet jakýkoliv gest, vstát, vrátit se na místo a uklonit se s úctou a respektem svému soupeři, odejít z tatami. Potlačit své emoce a ukázat tak sílu sebeovládání a vyrovnanost.
Celojaponská federace džúdó uveřejnila zodpovědné osoby, které ve svém regiónu Japonska budou mít na starost obrodu džúdó.

Bohužel mimo japonské weby není o těchto počinech moc informací, výjímkou je web Judo International: Voice of Japan pana Gótaró Ogawy (bývalého diplomata - japonského velvyslance v různých zemích světa, držitele 6.danů v džúdó a profesora japonské kaligrafie). Ten čas od času publikuje v angličtině rozhovory a informace k dění k tomuto projektu. Pokusím se požádat o svolení ke zveřejnění překladů některých článků a v rámci mých cvičení angličtiny články postupně přeložit a zde zveřejnit. Zde je odkaz na seznam anglických článků pana Ogawy:

Odkazy na japonské stránky k projektu "Obroda džúdó" 柔道ルネッサンス Judo Renaissance :

Zajímavý a nejenom k tomuto tématu je rozhovor s Jasuhirem Jamašitou z roku 2006 - text je v angličtině:

nebo další článek z webu pana Ogawy.
"I Lead a Judo Renaissance Movement" Yamashita Talks about Today's Judo at Home and Abroad