kniha Džigoró Kanó a Kódókan Novátorská odezva na modernizaci - část 2

23. října 2013 v 22:54 | júdanša |  Kódókan
Kanó vyvíjel vždy snahu zvrátit degeneraci principů randori a hojně přednášel na toto téma instruktorům i studentům.

"Podle principu fyzického vzdělávání, by se měli cvičenci džúdó věnovat svému protivníkovi ve vzpřímené pozici a být úplně uvolnění. Když je nutné, cvičenci by měli být schopni napnout svůj krk, končetiny nebo trup na okamžik a být schopni se pohnout plynule a rychle, když je potřeba. Jestliže tvůj protivník zkouší kopnout nebo udeřit, je nutné vyhnout se útoku a vymanévrovat svoje tělo z místa svého stání volně a rychle. Věnování se efektivně randori znamená oboje - fyzické vzdělávání a boj, my se potřebujeme vrátit zpět ke způsobu, který se prováděl, když Kódókan byl poprvé vytvořen."

V knize se dál uvádí informace ve smyslu, že vzrůstající počet vítězství byl v randori dosahován pomoci NEWAZA (techniky boje na zemi) a to bylo škodlivé pro studium NAGEWAZA (technika hodů) - toto byl trend v Kódókanu i Butókukai (Dai-Nippon Butókukai - sdružení zastřešující staré systémy boje - korjú budžucu). V roce 1922 byly oficiální pravidla Kódókanu pozměněny ve smyslu, ze všechny zápasy musí začínat ve stoje a byly omezeny situace,
kdy může být použito NEWAZA technik boje na zemi. Už dříve byly v pravidlech některé NEWAZA techniky povoleny až v zápasech od 1. danu či 2. danu. Jednalo se především o techniky Kansecu waza (techniky páčení) speciálně bylo zakázáno páčení prstů, palců, kotníků a zápěstí a Žime waza (techniky škrcení). Jako první z technik NEWAZA se v Kódókanu vyučovala Osae waza (techniky znehybnění).

Jinde v knize (strana 109) je přímo zmiňováno, že Kanó měl schůzky s představiteli týmů, které se účastnili a zápasili podle pravidel Kósen (byly to povětšinou vysokoškolské kluby) - jednalo se o rok 1925. Soutěžící dle Kósen pravidel uměli velmi pěkně stáhnout soupeře na zem a tam zvítězit. Boj v postoji a zřejmě i jeho studium bylo opomíjeno, vítězství na zemi bylo snazší než vítězství hodem. Proto se Kanó zasloužil o změnu pravidel v Kódókanu. Nicméně i přes jeho apel organizátoři Kósen zápasů dále pokračovali ve svém.

Kanó také trval na tom, že výuka džúdó musí obsahovat studium randori i kata. Provádění jen randori omezuje cvičencovo souvislé porozumění principů útoku a obrany. Naopak kata jsou předem připravené pohyby, jsou nedostatečné v našem vlastním tréninku pro nepředpokládaný útok. Toto Kanóovo poznání vedlo ke vzniku či úpravám v kata.

Následuje Kanóovo vyjádření:

"Je hodně rozdílných kata a každá má vlastní konkrétní smysl závisející na cíli praktikujícího. Jestliže si přeje zaměřit se na zápasy, potom techniky KIME NO KATA jsou důležité. Kata je také hodnotná pro fyzické vzdělávání a boj. Jinak, když cíl je tříbit/kultivovat estetické postoje, pak KOŠIKI NO KATA A DŽÚ NO KATA jsou nepostradatelné. Pro smysl fyzického vzdělávání, ale také se smyslem bojového tréninku, estetiky a duchovního tréninku, je SEIRJOKU ZENJO KOKUMIN TAIKU NO KATA efektivní. Kata není těžká k rozšíření, tak je uskutečnitelné, že nová sada technik může být vytvořena v budoucnosti, aby sloužila specifickému důvodu."

V kapitole Atemi waza (od strany 61) se zmiňuje, že ač v džúdó jsou hlavní techniky hodů, tak Atemi waza (techniky kopů a úderů na citlivá místa) by měla být jedním ze základů ve vzdělání džúdistů. Především protože jsou efektivní v sebeobraně. Nicméně v randori nebyly z hlediska bezpečnosti povoleny. Trénování v Kódókanu se v prvních dekádách 20. století stává více zaměřené na randori, což vedlo k opomíjení trénování kata a tak na počátku 20. století jejich studium v rámci džúdó upadá.

Kanó si stěžoval, že praktikující mají tendence zapomínat, že randori by měl být také způsob, jak se naučit schopnosti přežít vážnou konfrontaci. Namísto toho mnoho jich hraje a procentně kalkuluje jen jak vyhrát zápasy.

Píše se tam, že Kanó měl v úmyslu, aby se v randori směly používat techniky Atemi waza (údery a kopy). Je ale ohledně bezpečnosti složité najít vhodnou mez, jak moc by se mohly používat a uvádí se, že se tato možnost bude intenzivně prozkoumávána. Kanó se o problému, že není v randori brán ohled na možný útok protivníka pomocí Atemi waza a tím se způsoby v randori degenerují, zmiňuje několikrát v rozmezí let 1920 - 1927. Nicméně i po té bylo pokračováno ve výuce technik Atemi waza jen pomocí kata (KIME NO KATA (vznikla v roce 1906 a postupně byla upravována) a v roce 1924 nově vznikla SEIRJOKU ZENJO KOKUMIN TAIKU NO KATA).

Doplňující informace k vydání knihy:

Jigoro Kano and the Kodokan - An Innovative response to modernisation
Originální japonský materiál sestavilo Kano Sensei Biographic Editorial Commitee
Vydavatel: Kano Risei, Kodokan Judo Institute
Anglická publikace vydaná Bunkasha International Corporation
Editace a překlad: Alex Bennett
Vydáno v roce 2009
15.5 x 22 x 1,5 cm (6,1 x 8,7 x 0,6 palců), 182 stran, pevná vazba, anglicky
Cena: 2000 Japonských jenů / cca 400 Kč

K zakoupení na Kodokan Internet Shop.

Odkaz na knihu z webu Kendo World, kde je povídání od Alexe Benetta - překladatele knihy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.