Červenec 2013

Trénink - japonské termíny

29. července 2013 v 0:30 | júdanša |  Nezařazené
V minulých částech jsme používal některé japonské termíny vztahující se k trénínku. Pokusím se objasnit další japonskou terminologii, tentokrát vztahující se k způsobu tréninku džúdó, tak jak je mám možnost čerpat z japonského zdroje Token Corporation, jenž je partnerem Celojaponské federace džúdó a na svých webových stránkách dělá jakousi osvětu. V některých případech, je čerpáno i z dalších zdrojů.
Jak bude nastíněno a vysvětleno Uke i Tori mají ve cvičení své role a jejich pochopení a naplnění dělá cvičení efektivnější. Taktéž z vysvětlení vyplývá úloha instruktora či učitele, aby volil správné formy nácviku technik a také zvláště pokročilejší džúdisté by měli volit správnou formu pomoci méně vyspělému sparingovi, když s ním cvičí.

Tori a Uke
V Kata (forma) a Jakusoku geiko (předem dohodnuté praxe) vykonává, "Uke" (ten, kdo přijímá soupeřův útok) se odkazuje na bojovníka, který je příjemcem technik (Waza) a "Tori" se odkazuje na bojovníka, který je provádí techniky (Waza).

"Tori" (ten kdo provádí techniku)
japonský výraz se odkazuje na osobu, která provádí Waza v Kata (forma) cvičení nebo Jakusoku Geiko (dohodnuté cvičení). Ten z dvojice bojovníků, který přijímá tuto Waza se nazývá "Uke" (ten, kdo přijímá soupeřův útok).
Po provedení Tai-Sabaki (přesun těla / kontrola těla) s cílem porušit rovnováhu Ukeho, Tori háže Ukeho na záda. Dokonce i po hodu, Tori ovádá Ukeho - táhne za ruku dokud Waza není dokončena.
Jakusoku geiko (dohodnuté praxe) poskytuje Torimu příležitost dozvědět se, jak porušit rovnováhu Ukeho, a naučit se správné načasování provádění hodu. Torimu se tím zvyšuje jeho dovednost pro provedení přesné Waza.

"Uke" (ten, kdo přijímá soupeřův útok)
Uke udržuje správné držení těla a umožňuje Torimu snadno provést Waza bez odporu. Uke se pohybuje ve dvojici s Torim, umožňuje, aby byl sám hozen - cvičí své Ukemi (zastavení pádu). Aby se v Jakusoku geiko (dohodnuté cvičení) dosáhlo požadovaných výsledků, uke zaujímá správné postoje ještě před vykonáním Toriho techniky a tak dovoluje Torimu jednoduše provést Waza bez odporu. Tak umožňuje provést dokonce obtížné Waza způsobem, aby byly provedeny hladce a snadno. Je důležité, aby Uke sladil své pohyby s pohyby Toriho (a také dýchání) k dosažení, že techniky jsou prováděny přirozeným způsobem. Navíc tato praxe poskytuje Ukemu možnost učit se na sobě, co vede k jeho porušení rovnováhy a jak hodit.

"Učikomi" ( cvičení opakováním )
je to termín pocházející z Kendó(forma studia cesty pomocí japonského šermu) a je používán v džúdó pro cvičení opakováním pohybu technik hodů až do bodu, kde by se měl provést hod (v tomto bodě je nácvik pohybu zastaven). Při učikomi dochází k vybrušování provádění techniky a rozvíjení fyzické připravenosti. Silní závodníci provádějí Učikomi alespoň 200krát denně. Toto číslo se zvyšuje od 300 do 500 s přibližující se soutěží.
Učikomi je používáno před Randori (volný sparing) jako rozcvičení. Může být prováděno pouze jednou osobou (místo soupeře je použit ukotvený pásek nebo nějaká forma expandéru nebo gumy), či dvěma lidmi (nejčastější provedení - nejlepší simulace pocitu provádění techniky -waza) nebo třemi lidmi (kdy podobná situace jako ve dvojici, ale za ukem stojí ještě jeden člověk, který asistuje ukemu a simuluje větší váhu ukeho). Tori tak více rozvíjí schopnost používat svojí sílu a pocit z lepší fyzické připravenosti pro nadcházející zápas.

"Jakusoku geiko" (předem dohodnuté cvičení)
je navrženo tak, aby cvičící vybrušovali své dovednosti provádění a přijímání Waza (techniky). Cvičící mají své role předem přiřazeny - "Tori" (ten, kdo provádí techniku) a "Uke" (ten, kdo přijímá soupeřův útok).
Tori používá Tai-Sabaki (tělo posun / tělo kontrola) s cílem porušit rovnováhu a hodit UKEho. I po té, co je Uke hozen na záda, Tori kontroluje pomocí své Hiki-te (ruka která tahá - rukávová ruka) Ukeho a svým stavem bdělostí ( Zanšin - stav držení těla po útoku, ve kterém útočník je stále bdělý a připravený pro další akci i při současném snížení síly). Uke udržuje správné držení těla za všech okolností, a neprovádí žádný odpor, aby tak usnadnil Torimu dokončení techniky. Uke se pohybuje ve dvojici s Torim a během hodu používá Ukemi, aby se ochránil.
Důležité je, aby Tori a Uke sladili své dýchání při provádění Jakusoku Geiko.

"Sute geiko" (volné cvičení)
tento výraz odkazuje na cvičení s partnerem, který má větší džudistickou úroveň než je má. Partner neodporuje a já provádím veškerou wazu se s plnou silou pohybu a s uvolněným bojovný postojem. V sute geiko ten, co má nižší stupeň provádí wazu s plnou silou a protože zkušenější partner zná správné metody pro příjímání technik, přijímá je bez strachu. Nechává tak partnera s nižší úrovní nabírat zkušenosti a učit jej důležité body útoku a obrany s použitím svého těla. Tento cíl je rozdílný od Randori.

"Randori" (volné zápasení)
je cvičení, ve kterém oba partneři se učí používat svojí techniku waza, kterou zdokonalovali v Učikomi a Jakusoku geiko. Cvičení se útoku a házení partnera se provádějí způsobem, které simuluje skutečný zápas/souboj/soutěž.
Randori klade důraz na základy, a vyžaduje, aby partneři prováděli (a příjímali) hody na plný výkon. V tímto způsobem se učí, jak účinně soupeře rozbíjet rovnováhu, v jakém okažiku Wazu (techniky) použít, a jak kombinovat techniky, stejně jako jak se bránit proti Waza a používat techniku protiútoků.

"Tandoku renšú" ( cvičení o samotě 単独 练习)
se rozumí jakékoli sólo cvičení- cvičení o samotě - stínování, stínování kata, stínování randori, tai Sabaki cvičení (jak ve stoje, tak na zemi), Je možné použít pás, lano nebo gumové pásy pro učikomi. Tandoku renšú je opakem sótairenšó 相対 练习 (cvičení s partnerem). Pomocí tandoku renšú se upevňuje pohyb techniky, může se též rozvíjet rychlost provedení chvatu.

"Nage komi"
Tento druh párového cvičení, je logickým navázáním na učikomi, Tori opakuje techniku hodů plnou silou i s fází hodu.

"Kakari geiko" (cvičení útočení)
Jedná se o párového cvičení pro cvičení útoku. Tori má ofenzivní roli a Uke se musí bránit neustálému útoku, aniž by zcela blokoval Toriho a znemožnoval mu pracovat.

Na závěr jsme našel jeden citát Džigora Kana (stvořitele Kódókan džúdó), který vystihuje myšlenku studia džúdó: "Důležitou věcí není být lepší než kdokoli jiný. Důležitá věc je být lepší než jsi byl včera."

Kuzuši - společná práce hikite a curite

22. července 2013 v 18:58 | júdanša |  Waza (Technika)
Jak v minulých příspěvcích bylo zmiňováno. Při kuzuši (rozbití rovnováhy soupeře) je důležitá práce obou rukou. Japonci ve svém džúdó často preferují standartní úchop. Kdy jedna ruka drží rukáv a druhá drží límec. Rukávová, která táhne se nazývá hikite a ta co drží límec a zvedá se nazývá curite. Toto už jsem v minulých příspěvcích objasnil (význam a překlad těchto slov).

Na Youtube jsem našel pár videí s japonským učitelem Kataniši Hirošim (příjmení je první), kde je práce rukou při rozbití soupeřovi rovnováhy vysvětlena.

Hikite při kuzuši pro učimata


Zde můžeme vidět ukázku práce hikite při kuzuši pro chvat učimata a i by se dalo řící, že pro jakýkoli chvat skupiny koši waza (bok technika - ve významu hody pomocí boků). Japonský učitel táhne ruku velmi vysoko, až na úroveň svého čela a rukáv jako by ždímá pohybem zápěstí. Ve vrcholné fázi pohled očí i hlava následují ruku a boky japonského učitele se snížili pod těžiště ukeho (to je též důležitý moment).

Curite při kuzuši pro učimata

Jak je vidět na videu, tak curite zvedá a přitahuje soupeře. Ve vrcholném okamžiku palec ruky se dotýká hlavy protivníka. Toto může být výchozí okamžik pro tlak zápěstím na bradu/líce soupeře a celým předloktím na hrudník soupeře a dokončení účinnějšího vychýlení.

Zde je vidět celý pohyb těla při curite:


Jen taková poznámka k této demonstraci. Japonský učitel ve vrcholné fázi uvolňuje ukazovák. Důvodem může být, že to dělá pro dosažení flexibilnějšího pohybu zápěstí v další fázi chvatu. Těžko řící. Budu se snažit vysledovat, zda toto a jak konkrétně dělají jiní učitelé.

Já si dle tohoto všeho myslím, že je důležitá souhra obou rukou - curite i hikite spolu dohromady rozbíjí rovnováhu soupeře. Hikite táhne nad hlavu a curite tlačí na bradu a hrudník (celá plocha předloktí tlačí do hrudníku) a je tak v neustálém kontaktu s hrudníkem ukeho, přizvedává jej až do fáze hodu (kake).

Koho by k tomuto tématu zajímalo více, nechť se prosím podívá taktéž na tuto adresu: http://thedifficultway.blogspot.cz/2011/01/attack-chest.html

Jamašitova renraku waza

21. července 2013 v 19:28 | júdanša |  Waza (Technika)
Jamašita ukazuje svojí oblíbenou kombinaci technik (renraku waza). Používá chvatů - óučigari a ósotogari. U obou využívá ukeho pohybu přirozené obrany na první chvat.

Jako první kombinaci Jamašita vysvětluje způsob kombinace chvatů ósotogari -> óučigari a posléze i ukazuje i opačnou kombinaci óučigari -> ósotogari.

Nejdříve je možno shlédnout cvičení této kombinace ve formě jakusuko geiko (překlad japonských slov je jakusoku - slib ke/geiko - cvičení). Znamená to, že se jedná o předem dohodnuté cvičení (cíl cvičení je slíben/dohodnut) a tori se učí provádět techniku (waza) a uke se učí ji přijímat (nebrání se).

Jamašita při ósotogari -> óučigari zmiňuje, že okamžik pro tuto kombinaci nastává při opakovaném nástupu do chvatu ósotogari, soupeř se brání mírným předkloněním s natažením rukou a zakročením podmetané nohy. Při opakovaném nástupu pomocí ósotogari přijde-li stejná defenzivní reakce, tak provést óučigari.

Při óučigari ->ósotogari útočí chatem óúčigari. Soupeř se brání podobně jako v předchozí kombinaci (mírný předklon s natažením rukou a zakročení podmetané nohy) v tu chvíli pokračuje chvatem ósotogari. Je třeba si včimnout, že mění směr útoku ósotogari - ten se mění na směr kolmý ke spojnici nově chodidel ukeho, jenž chodidlem při obraně zakročil. Tím se mění směr útoku na nejefektivnější směr, kde je možné nejsnáze soupeře vyvést z rovnováhy pomocí ósotogari.

Pro obě kombinace s důrazem zmiňuje, že je opět potřeba provádět kuzuši oběma rukama.

Odkaz na video:

Vysvětlení ósotogari od olympijského vítěze Jasuhira Jamašity

21. července 2013 v 0:05 | júdanša |  Waza (Technika)
Další velmi zajímavá videa jsem našel k Ósotogari (velký vnější podmet). Jamašita velmi vyčerpávajícím způsobem ukazuje jeho japonský způsob ósotogari.

Část 1:
Jamašita dělá velké pohyby za účelem dosažení větší energie.
Hikite (rukávová ruka) táhne ukeho trochu do strany a hned po postavení ukeho na podráženou nohu tak táhne dolů.
Curite (límcová ruka) velmi pracuje a je klíčová pro otevření soupeře a jeho vychýlení do strany vzad. Hod je proveden, jak podmetem nohy, tak předkloněním.
Při učikomi Jamašita vystřeluje nohu, kterou podmetá - dosahuje tak velké energie pro podmet, noha i s prsty je propnutá
Ukazuje způsob bez soupeře, jak se naučit práci nohou pro ósotogari - zdůrazňuje, že nácvik je třeba dělat pomalu.

Část 2:
Ukazuje způsob provádění kuzuši při ósotogari. Límcovou rukou tlačí na ukeho bradu.
Opět zdůrazňuje používat obě ruce pro účinné kuzuši.
Jamašita Říká: v Japonsku, v Japonsku (zdůraznění) mají dobří džudisté krásnou techniku. Když oni vyvádějí z rovnováhy, používají vždy obě ruce. Dynamicky!
Jamašitův způsob je ten, že vždy tlačí curite (límcovou rukou) směrem k bradě a hikite (rukávovou rukou) táhne směrem dolů.
Řílá, že někteří lidé v Japonsku táhnou hikite do strany a že je na nás, jak to budeme dělat, nicméně je třeba vždy používat obě ruce.
Říká, že když byl závodníkem měl občas velmi velké a těžké soupeře (až 215 cm a až 170 kg). Byl ale schopen je vždy hodit pomocí ósotogari. Vždy tlačil na jejich bradu pomocí curite, to bylo velmi účinné.

Část 3:
Jamašita ukazuje důležitý moment, kdy v pohybu útočit pomocí ósotogari. Je to při pohybu vzad za ukem, když uke zakročí nohu, kterou chceme pomocí ósotogari podmést. V tuto chvíli je pro soupeře při našem útoku velmi těžké přenést váhu na druhou nepodmetanou nohu.

Taktéž mohu říci, že velmi podobně vysvětlené jsem toto takto slyšel již od Vládi Kocmana. Nicméně některé detaily jsem pozapomněl. Vláďa Kocman navíc zmiňoval a kladl důraz při cukuri na naražení vlastním prsem do hrudníku soupeře, též při svojí výšce se snažil snížit těžiště, aby jeho nápřah nohou měl spolu s pohybem boků vpřed větší dynamiku. Díky Jamašitově podrobném vysvětlení se dá řící, že je vše jasné.

Vysvětlení kuzuši u óučigari od olympijského vítěze Jasuhira Jamašity

20. července 2013 v 14:13 | júdanša |  Waza (Technika)
Snad každý džúdista slyšel výklad o jednotlivých fázích hodu v džúdó - "kuzuši" ( 崩し rozbití rovnováhy ), "cukuri" (umístění) a pak dokončení techniky "kake" (provedení). Úspěšné kuzuši je prvním stupínkem efektivního provedení techniky hodu.
Zaujalo mě video s vysvětlením práce obou rukou ("curite" - překlad: zvedat ruka, - význam: ruka která zvedá (límcová ruka) , "hikite" překlad: tahat ruka, - význam: ruka která táhne (rukávová ruka) ) při kuzuši od olympijského vítěze Jasuhira Jamašity. Jamašita klade důraz na práci oběma rukama při jakémkoli kuzuši. Jako příklad jej vysvětluje při provedení chvatu oučigari.
Nejdříve ukazuje práci obou rukou při učikomi (nácviku chvatu opakovanými nástupy) a také zmiňuje důrazný útok hrudníkem. Uke se při provádění nácviku formou učikomi nebrání a neklade odpor. Posléze Jamašita zmiňuje, že když se v zápase soupeř brání, tak stejné provedení není učinné a pohyb práce rukou se musí pozměnit, aby kuzuši bylo účinné. Ze standartního úchopu hikite (rukávová ruka) toriho táhne napřed nahoru v oblasti u lokte ukeho a posléze změní směr tahu. Tento tah nahoru spolu s vyvolanou reakcí soupeře vytváří podmínky pro úspěšné prolomení úchopu soupeře a pohybem těla v před s tahem oběma rukama vede k prolomení rovnováhy. Dále Jamašita ukazuje způsob provedení kuzuši na vysokého soupeře pomocí útoku na jeho bradu. Při kuzuši tlačí na bradu ukeho pomocí curite (límcové ruky - ruky která zvedá). Toto vše vysvětluje při cvičení s partnerem ( sótai renšú 相対練習 - cvičení dohromady).
Posléze také předvádí formu nácviku pomocí tandoku renšú ( 単独練習 cvičení o samotě). Lze vidět správné taisabaki ( 体捌き zacházení s tělem ) pro tuto techniku. Lze si všimnout způsobu správného postavení a práce nohou, že při cukuri pokrčuje nohy, čímž snižuje svoje těžiště, ale trup je přitom vzpřímený. Toto vše dohromady tvoří účinnost jeho provedení óučigari.

Zde je odkaz na zmiňované video - kuzuši:

Pokračování videa - cukuri:

Pokračování videa - kake:

Zde je velmi zajímavá ukázka, jakým způsobem házet, aby mohlo být pokračováno technikou NEWAZA (boje na zemi).

Pokračování videa - kompletní óučigari:

Měl bych tu jednu osobní vzpomínku na cvičení s Vláďou Kocmanem (reprezentant Československa v džudu - 2.místo na MS(1983), 3.na OH(1980), 3.na MS(1981) a další, který měl s Jamašitou svoje osobní zkušenosti a jeho způsob provádění óučigari mi přišel velmi podobný tomu od Jamašity.

Na závěr si vypůjčím jednu citaci od Jamašity na kterou jsem narazil: "Správné učikomi je páteří tréninkového procesu každého džúdó hodu." Díky tomuto videu v tom mám u óučigari jasno, teď to naučit svoje tělo.

Úvodem

20. července 2013 v 14:10 | júdanša |  Nezařazené
Nejdříve bych chtěl říci, že všechny příspěvky obsažené v tomto blogu jsou mé vlastní názory a jakékoliv nepřesnosti v technickém obsahu nebo jiné osobní citace jsou zcela mojí interpretací a připouštím, že vše může být jinak. Nicméně budu se snažit hledat v relevatních pramenech a pátrat po podstatě věci.

Za druhé bych se rád zmínil o důvodech psaní tohoto blogu. Jako bývalý dlouholetý trochu (ne)šikovný džúdista-závodník se zdravím vysloužilého sportovce se snažím nalézt způsob a smysl cvičení džúdó i v letech, kdy úspěch v závodění pro mě přestal být hlavním smyslem cvičení džúdó. Každý prostě není jako Lukáš Krpálek. Jsem jeho fanouškem a obdivovatelem a je vhodné si přiznat, že nikdy jsem ani trochu neměl schopnosti přiblížit se jeho úspěchům. Smysl a způsob svého cvičení džúdó se snažím nyní na starší kolena hledat jiným směrem - stal jsem se džúdistou-studentem.

Nacházím při svém hledání a studiu nejrůznějších pramenů zajímavé skutečnosti, o kterých jsem neměl dříve povědomí a přijde mi škoda nechat si to jen pro sebe. Věřím, že napsané informace by mohly být zajímavé i pro někoho dalšího. Budu se snažit každý týden přidat alespoň jeden příspěvek na tento blog, který snad bude odrážet, na co jsem ve svém poznávání natrefil, či co mě zaujalo.

Ještě bych se rád vrátil k názvu blogu - japonská slova Džúdó no kenkjú 柔道の研究 se dají přeložit jako Studium džúdó. To je tématem i mého blogu - má snaha o učení se a zlepšování svého džúdó - hledání správné techniky, pochopení způsobů, principů a jejích případná aplikace v praxi. Věřím, že ač věkem člověk fyzicky slábne, může neustále zlepšovat svou techniku džúdó, nacházet svůj smysl pro své cvičení ( 稽古 keiko) a pokoušet se naplňovat smysl cesty ( dó 道 ).

Během posledních let jsem se dostal k velmi cenným zdrojům informací (pro mě ) ohledně techniky, principů a myšlenek džúdó. Některé části potřebují jistý nadhled věcí a osobní zkušenost, aby se daly nějak rozumně uchopit, cvičením a myšlením zvládnout a zreprodukovat.
Je mi jasné, že jakékoliv teoretizování bez praktického dopadu nemá smysl, proto se budu snažit se mu vyhnout a opírat se o konkrétní skutečnosti. V prvních svých krůčkách svého studia se budu snažit pátrat po správném a účinném provedení technik/techniky džúdó - myslím, že začít se učit techniku korektně je ten správný první krok. U chvatů existuje jakási základní forma provedení chvatu (kihon) a cílem je se ji naučit. Základní forma (dalo by se snad řící zkouškové provedení) bývá prováděna ze standartního úchopu a po jejím zvládnutí a pochopení si ji člověk začne přiuzpůsobovat vlastním schopnostem a tak vznikají varianty provedení technik.

V dnešní době internetu je dosažitelných mnoho z tajemství úspěšných džúdistú minulosti. Je možné vidět jejich mistrovský výsledek zkoncentrovaného úsilí hledání účinné formy z mnoha let intenzivního cvičení džúdó.

Ještě bych rád napsal něco o mém používání českého přepisů japonského názvosloví. Budu se snažit přepisovat japonské výrazy, tak aby jejich čtení bylo blízké japonské výslovnosti. Proto píšu džúdó a ne zažité judo. V názvosloví bojových umění v Čechách je bohužel trochu zmatek, vypadá to, že je zde velký anglický vliv - zřejmě vlivem studia zahraniční literatury v počátcích. Například: Angličané píší judo a čtou džudo, Němci píší judo a čtou judo, Japonci píší 柔道 a čtou džúdó, proto se mi zdá vhodné se v českých výrazech přiblížit japonskému čtení a psát džúdó - čeština nám k tomu nabízí vhodné prostředky. Co se týká znaku ú/ů v japonských výrazech, tak jsem se u kamarádů japanologů informoval, že u japonských výrazů se při přepisu do češtiny ů nepoužívá - jen ú. Půjde-li to, budu také uvádět japonské znaky výrazů s popisem výkladů znaků, jelikož to může osvětlit lépe význam slova. Upozorňuji, že nejsem japanolog a tak se mohu mýlit. Budu rád za upozornění v komentářích.